Pavla Kánská absolvovala v roce 1980 obor knihovnictví a vědecké informace na FF UK, doktorát získala na FF UK v roce 1984. Na Masarykově univerzitě v Brně působí od roku 1995 jako vedoucí ústřední knihovny FF a od září 2000 také jako garant oboru knihovnictví na FF MU [5].

Co vás přivedlo k oboru knihovnictví?

Na základní škole jsem dost zlobila, tatínek, profesor na gymnasiu, to se mnou neměl lehké. Škola mne vůbec nebavila, celé dny jsem trávila v divadle s kamarádkou Zbavitelovou, jejíž maminka byla herečka a tatínek režisér, viděla jsem zkoušky a generálky všech her. Doma před zrcadlem jsem si pak přehrávala některé role, moc jsem toužila být herečkou, ale nakonec mne to přešlo. Potom jsem chtěla být učitelkou v mateřské školce, to mi také nevyšlo a jako poslední možnost hrozila Střední ekonomická škola. Představa hospodářských počtů jako hlavního předmětu po celé čtyři roky byla děsivá. V té době se v Brně otvírala Střední knihovnická škola, kam jsem ze Šumperka docela ráda odešla. Až na škole jsem si uvědomila jaké to bylo štěstí, měli jsme úžasné profesory, zvláště na literaturu, a protože nesměli učit na univerzitě, využívali zřejmě svou přípravu na vysokoškolskou výuku a nic nám neodpustili. Učebnice jsme neměli, tak jsme si psali poznámky až se z nás kouřilo a po hodině si dávali dohromady, co kdo zachytil. Zásluhou prof. Věry Hofmanové a Víta Závodského jsme probírali i zakázané spisovatele a ty oficiální autory nám zase podávali zcela netradičně a s odlišným hodnocením než bylo ve schválených učebnicích. Diskutovali jsme o přečteném a dokonce mohli s učitelem i nesouhlasit. Najednou jsem se do školy těšila a poctivě četla všechny probírané autory.

Po maturitě jsem strávila šest nádherných let v Okresní knihovně v Prostějově, v půjčovně pro dospělé jsem dostala tu správnou školu od své vedoucí Věry Charvátové, která nás cepovala jak "sloužit" čtenářům. Šlo nejen o půjčování knih, ale i o další formy: rozhlasové relace, besedy pro studenty, vydávání časopisu aj. Tam jsem zcela propadla oboru a nechtěla už dělat nic jiného.

Můžete nám prosím představit Kabinet knihovnictví? Jak vznikl, čím se zabývá a jaké má poslání?

Obor knihovnictví byl na FF MU akreditován od roku 1992, ale se zaměřením na knihovědu. V roce 2000 rozhodlo vedení fakulty o inovaci studia, kterou finančně podpořila Vzdělávací nadace Jana Husa v Brně. Teoretickým jádrem nové koncepce studia je informační věda v pojetí prof. Jiřího Cejpka. Akreditační komise novou koncepci studia oboru Informační studia a knihovnictví schválila v roce 2001 a FF MU mohla otevřít další dva studijní programy: 3leté bakalářské a 2leté navazující magisterské studium, v prezenční i kombinované formě.
Naše koncepce reflektuje Cejpkův přístup k informační vědě jako k "vědě se svědomím", kladoucí důraz na interdisciplinaritu oboru a jeho nezbytné zakotvení ve filozofii a v humanitních a sociálních vědách, odrážející vývojové tendence a rozpory současné společnosti. Snažíme se vytvářet předpoklady k tomu, aby se naši absolventi mohli aktivně podílet na budování moderních systémů knihovnicko-informačních služeb v České republice.

 

Čím se Kabinet liší od ostatních vysokých škol v oboru?

Myslím, že se trochu lišíme od ostatních vysokoškolských pracovišť koncipováním našeho oboru jako mezifakultního studia s Fakultou informatiky (FI) a Fakultou sociálních studií (FSS) MU. Naši studenti mají možnost v rámci kreditů B a C kombinovat předměty všech tří fakult a kabinet zařazuje také mezi povinné předměty kurzy ze studijních programů FI a FSS MU. Otevřením nové knihovny FF MU [6], jako školícího pracoviště studentů knihovnictví, posilujeme praktickou složku výuky a sami studenti se tak mohou podílet na zvyšování informační gramotnosti návštěvníků a rádi k tomu využívají moderní informační technologie v knihovně. Například velmi atraktivní mezi studenty je práce u SelfChecku. Studenti vyšších ročníků studia knihovnictví pak pracují v době omezeného provozu (ve večerních hodinách nebo v sobotu a neděli) pod dohledem profesionálních knihovníků ve funkci referenčních knihovníků.Takto řízená praxe během semestrální výuky dává studentům možnost ověřit si získanou teorii v provozu moderní knihovny a na vlastní kůži poznat, co absolventy čeká v praxi a snižuje jejich strach, jak uspějí po škole ve svém prvním zaměstnání. Určitě to posiluje jejich odborné sebevědomí.

Které jsou podle vás nejvýznamnější problémy, kterými se chcete výhledově zabývat v rozvoji Kabinetu?

Citelný je nedostatek habilitovaných učitelů odborných předmětů střední a mladší generace. Jeho řešení jsme oddálili přizváním několika docentů a profesorů ze všech tří fakult MU, na kterých jsme postavili mezifakultní studium našeho oboru. Plánujeme, podobně jako v programu Novicius na Univerzitě Palackého v Olomouci, zapojit nové doktorandy do výzkumné i pedagogické práce kabinetu, a tím přispět k omlazení našeho pedagogického sboru a vytvořit tak vhodné podmínky pro budoucnost oboru v dalších desetiletích.

Jak si představujete podobu Kabinetu za 5 let?

Tento rok rozjíždíme výzkumný záměr "Návrat k občanskému poslání českých univerzit [7]", který je koncipován na pět let a je orientován na obnovu původního poslání univerzit. Cílem je praktické zapojením studentů do řešení problémů místní komunity a v rámci konkrétních projektů pomáhat zlepšit život společnosti na lokální úrovni. Náš výzkumný záměr zaujal i kolegy v zahraničí, o spolupráci projevila zájem dvě pracoviště v USA, Graduate School of Library and Information Science, University of Illinois a School of Information, University of Michigan. První skupina amerických studentů přijede do Brna v červenci 2003 a naši studenti odcestují do USA v září 2003.
V jarním semestru 2003 si chceme také ověřit formu e-learningu, jako vhodný předmět se jeví kurzy "Počítačové gramotnosti", první verze bude spíše "web-based training" a těší mne, že se na jeho odladění chtějí podílet sami studenti knihovnictví.
Věřím, že za pět let bude naše pracoviště personálně posíleno o nový tým mladých asistentů, aktivně zapojených do pedagogické a výzkumné práce našeho ústavu. Někteří naši studenti II.cyklu studia posilují v tomto směru můj optimismus. Je v nich také naše naděje na změnu nejen obsahu, ale i formy výuky směřující k větší otevřenosti, zapojování studentů do výuky
a posilování zpětné vazby, tj. změna vztahu učitel a student.

Jak byste vy hodnotila rozvoj vzdělávání v našem oboru, kde jsou jeho slabiny a co by se podle vás mělo změnit či vylepšit?

Seriózní hodnocení po mně nechtějte, nemám potřebný nadhled a nejsem objektivní…. Co ale mohu posoudit, je oblast dalšího vzdělávání, protože jsem v rámci CASLINu, a potom i ve Výukovém centru MOLIN měla možnost porovnat náš přístup a výsledky se zahraničím. Myslím, že většina kolegyň a kolegů využila v posledních letech tu obrovskou šanci, kterou nám daly nové informační technologie ke zvýšení svých znalostí a dovedností, a tím si zvýšila nejen vlastní sebevědomí, ale v důsledku pomohla také zlepšit prestiž celého oboru v české společnosti. V rámci distančního, dalšího, celoživotního, a jak se všechny ty formy mimoškolního vzdělávání jmenují, musela každá knihovnice zvládnout počítač, Internet apod., a právě v této oblasti dalšího vzdělávání knihovníků je naše republika na jednom z předních míst mezi východoevropskými zeměmi. Zahraniční kolegové nám závidí velkorysou státní podporu v rámci projektu VISK2, vznik Výukového centra pro další vzdělávání knihovníků a jeho profesní ukotvení ve SKIPu, který koordinuje další vzdělávání pro všechny sítě knihoven, řadu konferencí CASLIN atd. - za tím vším je hodně práce celých týmů lidí, kteří se umí domluvit. A to není tak málo.
O slabinách akademického vzdělávání jsem už mluvila, vysokoškolské vzdělávání prožívá krizi v celé naší společnosti, a tak negativně ovlivňuje naše akademická pracoviště. Na rozdíl od mých kolegů si však nemyslím, že hlavním důvodem je nedostatek peněz, MŠMT státními prostředky spíše plýtvá. Obrovské toky peněz jdoucí na vědu, výzkum a vzdělávání požírají stejně jako v totalitní minulosti dva kolosy: Akademie věd a Vysoké školy, na úsporách se však nedomluví, cíl, úkoly a často i pracovníky mají stejné, ale trvají na vlastních budovách, kancelářích s počítači..., mezi kterými "ubohý" vědec přebíhá z jedné instituce na druhou, aby všechno stihl. Studenti jej však nestihnou určitě. Raději toho necháme, chtěla jsem veselejší závěr, když jsou vánoce tak blízko, ale nějak se mi to nepovedlo. Promiňte.

 

Děkuji za rozhovor