Narozen v roce 1962 v Praze, dětství prožil v pražském Podskalí a na Vyšehradě. Vzdělání: Střední průmyslová škola sdělovací techniky v Panské ulici v Praze 1, obor radiokomunikační technika (1981), Katedra vědeckých informací a knihovnictví FF UK v Praze, zaměření vědecko-informační (1990), postgraduální doktorská studia na ÚISK FF UK (2000). Praxe: od roku 1984 ve sféře služeb VTEI (vědecké, technické a ekonomické informace), převažuje specializace na rešeršní služby v databázových systémech, částečně referenční služby. V současnosti: VŠ učitel (na ÚISK od října 1994), informační specialista a konzultant, projekty v neziskové i komerční sféře, knižní publikace, odborné články, rovněž články na popularizaci informační a knihovní vědy. Zahraniční zkušenosti: 1995 v Německu (Fachinformationszentrum Karlsruhe), 1996 (Longwood University Library a další knihovny všech typů ve Virginii, USA), 1998 (semestrálně hostující přednášející na School of Information & Library Science, University of North Carolina, USA), 2001 (americká univerzitní centra a knihovny výzkumně - Sever - Východ - Jih). Specializace: dialogové informační systémy, databázová centra, informační podpora vědy a výzkumu, vybrané části rozhraní informační vědy a kognitivních disciplín, human-computer interaction, uživatelské chování a competitive intelligence. Zájmy: vše, co je sdíleno s rodinou a přáteli, sport, sportovní cestování (kolo, sporty spojené s různými druhy vod), světová literatura (zejména "ztracená generace"), kavárny a čajovny. Životní motta: "exuperovské" - "co je nejdůležitější, je očím neviditelné", a také od americko-španělského filozofa a sociologa Santayany: "Proti narození a smrti nemáš léku. V mezidobí zachovej radost."

Lidé, kteří věří na souběh významných událostí, by z Tebe jistě měli radost. V tomto roce jsi oslavil kulatiny, narodila se Ti dcera a stal jsi se ředitelem Ústavu informačních studií a knihovnictví (ÚISK). Jak bys tento rok pro sebe hodnotil ty a co plánuješ na příští léta?

Souběh významných událostí? Myslím si, že nejhodnotnější je pro mne narození dcery Terezky. V létě jsem si to narození prožíval a teď si užívám jejích prvních měsíců na světě a nerad bych se připravil o některou fázi pokračující. Vždy jsem si přál mít čas na zážitky s rodinou. Jinak tento rok hodnotím střídavě - pln zajímavostí, tu a tam štěstí, ale bohužel i smutku, neboť například právě teď, v době rozhovoru do Ikara, prožívám absolutně nečekanou smrt blízkého kamaráda. Znám tedy šťastnější roky. A co plánuji? Přesné plánování nemám v životě moc rád. Můj postoj k plánování beru jako pokoru vůči životu. Obecně mne ale baví vymýšlet, mít nápady a vize. Dejme tomu vize s jistou posloupností. Rád bych žil nadále vesele a trochu užitečně pro druhé a měl kolem sebe dobré lidi. Zbytek uvidíme, že?

Od října t. r. jsi novým ředitelem ÚISK, rozhodně však nejsi novou tváří na ÚISK a v oboru vůbec. Jak jsi se dostal k oboru a co Tě vedlo k přijetí nabídky na místo ředitele ÚISK?

Když opomenu svůj kladný vztah ke knihovnám, knihám a čtení od dětství, tak mne získala kniha Vladimíra Smetáčka Lidé a informace a přál jsem si svět informací více prozkoumat. Ke knize jsem se dostal poměrně pozdě, až na vojně. Dva roky vojny jsem si krátil kupodivu intenzivní četbou knih, které jsem vkládal do svého zeleného batůžku protichemické ochrany, a to i na úkor této ochrany, a jako radista se sluchátky na uších si je v hlubokých lesích a ve výcvikových prostorech četl a přitom byl schopen bojové pohotovosti.

Hlásil jsem se na studium ještě z vojny, ale to nevyšlo. Musel jsem počkat až na dobu po vojně. Přiznám se, že mne více lákal informační a znalostní směr na Vysoké škole ekonomické, ale studium tam bylo možné jen denní formou, což bych si sice přál, ale nebylo již reálné z osobních důvodů. Proto jsem začal studovat na Filozofické fakultě. Zároveň jsem pracoval jako operátor a provozní programátor velkého sálového počítače, kde se zpracovávaly tzv. SDI (ARI) rešerše. O něco později - asi od roku 1987 - jsem pracoval jako rešeršér v tehdejších online systémech vědeckých informací GOLEM a DIALOG-2/VS. Rešeršní služby a referenční služby, zejména pro klientelu z vojenské vědecko-výzkumné základny s oborovým záběrem od medicíny, farmacie, chemie přes elektroniku až po inženýrské obory, byly vynikající školou. Na 10 let strávených jako civilní zaměstnanec vojenské vědecko-výzkumné základny v odvětvovém středisku VTEI rád vzpomínám. Nikdy bych netušil, zejména po komických zážitcích v základní vojenské službě, že vojenské prostředí může být vysoce odborné, profesionální a vědecké. Už tehdy jsem začal mít rád příběhy, které se skrývají za každým tématem rešerše. A proto mám rád vědce, výzkumníky a uživatele vůbec a baví mne je pozorovat a podrobovat je občas zkoumání.
Potkal jsem ale hlavně celoživotní lásku - dialogové informační služby a metody vyhledávání informací. Kromě toho mne zajímala informační věda jako taková, a také její rozhraní s některými jinými obory, a to mne drží dodnes.

Díky této specializaci jsem poznával hodně od lidí, kteří se tehdy spolupodíleli na tradiční a prestižní, tehdy ještě československé, akci CS ONLINE (dnes je adresa www.csonline.sk [5]), jako Mária Dologová a její kolegové ze Strediska informácií ze Slovnaftu v Bratislavě, Michal Babka, Eugenie Kotherová, Jiří Kadleček, Bob Boček, Jaroslav Horký, Jaroslav Šilhánek, Helena Slezáková, Zdeněk Vaněk, Jiří Budil a mnozí jiní, kteří tu dialogové informační služby začínali a podporovali. Za hodně vnitřních i vnějších inspirací v době studií vděčím manželům Mertovým a paní profesorce Marii Königové. Pochopitelně oblíbených pedagogů a předmětů bylo více. Škola, katedra vědeckých informací a knihovnictví, přestože byla trochu odtržena od praxe, mi relativně hodně dala právě inspiracemi. Nepřeženu to snad, ale až na výjimky jsem viděl v každém předmětu něco nového a hledal souvislosti se svou specializací. Rovněž naše forma setkávání se spolužáky a sdílení nejen znalostí byla velmi intenzivní a častá a mohu říci, že jsme si vzájemně pomáhali a přátelské kontakty máme dodnes. Naprostá většina z nás pracuje v oboru, anebo jeho mezioborových "úletech", a asi se máme neustále rádi a děláme si ze sebe legraci a pomáháme si a fandíme si. To mne dávalo vždy ohromnou energii.

A vstup na ÚISK? Jednoho slunného jarního pátečního odpoledne 1994 zazvonil v mé pracovně na Ústavu vědeckých informací ministerstva obrany telefon a na druhém konci sluchátka byl docent Vlasák, kterého jsem do té doby znal v podstatě jen z článků a letmých potkání v tehdejším ÚVTEI-ÚTZ, resp. NIS. Pozval mne na kávu a nabídl mi účast v konkursu na místo odborného asistenta s cílem rozjet výuku rešeršních služeb tak, jak se dělaly v praxi u nás, i když jen na několika pracovištích, anebo ve vyspělém světě. Nebylo by to první setkání s výukou na ústavu. Asi v roce 1991, rok po dokončení mého studia a za pana profesora Cejpka, kterého si velmi vážím, jsem měl na ÚISK coby externista tréninkový předmět Kurs rychlého čtení. Je to vlastně jen dávný koníček překlopený do praktického výstupu, ve kterém mne podporovala doktorka Lidmila Vášová. Relativně jsem byl spokojen s tehdejším zaměstnavatelem, kupodivu i platem, ÚISK jsem tedy nepovažoval v prvním momentě za vážnou nabídkou, ale přemýšlel jsem již déle o pracovní změně, neboť člověk toho má zažít více. Přicházel totiž i pocit, že to, co jsem chtěl udělat na stávajícím pracovišti, je vlastně naplněno a není na obzoru výrazně nových věcí a že by člověk zpohodlněl, kdyby neodešel. Tak jsem vyrazil na kávu k docentu Vlasákovi. Ten mi chytře nabídl dvě věci, které mne ale zlákaly: podstatně menší peníze a realizační prostor pro mé nápady. Obé dodržel. Nechal jsem si proto praxi, která byla ze strany vedení ústavu podporována, a začal nově pracovat na částečný úvazek na několik prima let v informační sekci společnosti Medistyl, u lidí, které jsem považoval za hvězdy informačních služeb ve sféře chemie, farmacie a životního prostředí. Podotknu, že ve službách na klíč pro konečného uživatele. Ke svému pracovnímu štěstí potřebuji dvě věci - slušné zacházení a prostor pro nápady a jejich realizaci. Materiální zbytek se vždy nějak dořeší. Na obou pracovištích, na ÚISK i v Medistylu, byla pracovní i lidská pohoda.

Vedení ústavu je věcí, která mne zavazuje z hlediska důvěry mnoha lidí ve mne a vážím si toho, ale nesnil jsem o této pozici, neboť až do roku 2000, kdy se objevily ony návrhy ze strany kolegů, jsem se zabýval především svou oborovou a předmětovou specializací. Mít na starosti ÚISK neznamená moc nad lidmi, ale rozvoj a sehrávání jakéhosi orchestru, který bude hrát a který bude něco vytvářet, vyluzovat. Řízení vědců nebo obdobně vysokoškolských pedagogů má svá specifika, jste tak trochu jako na hřbitově, kde máte pod sebou lidi, ale nikdo vás neposlouchá. Ale vážně: je a bude to výzva pro můj mozek, kreativitu a smysl pro humor, který bych vedením ústavu tedy nerad ztratil.

Každý manažer má mít vizi. Jaká je ta Tvoje ve vztahu k podobě ÚISK za, řekněme, 5 let?

Mluvíme-li o vizích, byl bych rád, aby to za čas zkontrolovali jiní a já to vezmu bodově a stroze za prvé, druhé, za a, b, c...:
1. Nezkazit to, co je dobré a co začali moji předchůdci, neboť nepřebírám vedení ústavu v bodě nula nebo v krizové situaci, řada věcí má dlouhý náběh a jejich základy se třeba pokládaly před několika lety a jsou výsledkem předchozího vedení a naší týmové a kolegiální práce, chci vidět věci objektivně a spravedlivě, některé věci jsou pak na světě, ať řízení je nebo není.
2. Přijít s novými věcmi, které nemusejí být nutně negací minulého a dosavadního, ale logickým vývojem a pokračováním, také s viděním jinou optikou, a to - velmi zhruba a nyní volně vyjádřeno - obsahuje: a) omlazení ústavu lidmi, kteří jsou nejen dobří v teorii, ale mají i jisté zkušenosti v praxi. Důležitá je podpora lidského faktoru, který chce přicházet s novými a kreativními myšlenkami, zajímá se o rozvoj oboru a má rád studenty a nebojí se komunikace s nimi. K tomu je nutné motivovat externí přednášející a experty ke spolupráci, i když kamenem úrazu je rozpočet na tyto intelektuální posily. Na tomto místě je nutná poznámka: omlazení ústavu musí především respektovat jádro oboru, tj. nevychováváme stejný profil jako třeba elektrofakulty, matematicko-fyzikální fakulty, manažerské a obchodní fakulty, což striktně neznamená, že náš student nebude umět něco navíc, co se pěstuje na jiných oborech a fakultách; b) důraz na kvalitu výuky odpovídající pojetí našeho oboru ve 21. století a připravovat absolventy, kteří nebudou mít výrazné problémy se uplatnit ve znalostních, informačních a knihovnických profesích, budou do jisté míry rozumně překvalifikováni za účelem, aby si informační trh, také jeho státní nebo soukromý subjekt uvědomil, že jim musí jít naproti s tabulkami, platy a další podporou, vlastní výuka by měla být motivující, ale zároveň poměrně náročná pro studenty a pochopitelně náročná na přípravu pro pedagogy, kteří se budou muset více vzdělávat a pracovat na znalostním zázemí i dalších pedagogických schopnostech; c) to předpokládá redefinování výstupu a cílů ústavu, neboli mj. i profilu absolventa, vyjádření souboru znalostí, schopností i etických kvalit, které by měl mít, a to ve vztahu nejen k podmínkám v Česku, ale i k vyspělému znalostnímu světu, neboť předpokládáme kompatibilitu s obdobnými vzdělávacími zařízeními v zahraničí. Redefinování profilu absolventa pak nemusí být příjemné jak pro nás na ústavu, tak pro praxi, ale je nutné se snažit o předvídání a podchycení trendů a nebát se do této citlivé oblasti vstoupit, znamená to otevřeně, že to může mít důsledky na sestavu předmětů, styl studia a vyučovacích metod, ale nevidím to jako pohromu, ale jako příjemnou koncepční práci; d) podpora a nové impulsy výzkumné a vývojové činnosti v informační a knihovní vědě, zapojení studentů a pedagogů do společných projektů, grantů, důraz na spolupráci se subjekty praxe a jinými teoretickými pracovišti nebo školami; e) účinné, brzy zaběhnuté a praktické bakalářské studium, které bude učit hlavně tzv. řemeslu v oboru, dále pak expandující a kvalitní magisterské studium v několika směrech, které bude prohlubovat praktické aspekty oboru, ale zároveň se bude pouštět do vyšších či vědeckých partií oboru informační věda. Na jednom z prvních míst zájmu stojí postgraduální doktorské studium, kde by měla být líheň intelektuálního zázemí oboru v kooperaci s praxí, resp. s pokročilou praxí, neboť jak praxe, tak my máme co dohánět; f) prohloubení zahraničního programu spolupráce, také výměn studentů i pedagogů, participace na projektech, nebo přímo jejich vedení; g) pěstování kreativních a odvážných mezioborových vztahů a otevírání se jiným disciplínám, které si chtějí zadat s informační a knihovní vědou a tím posilovat přirozenou autoritu oboru, který je sám o sobě nádherný a mohl by být ještě lepší a přitažlivější; h) zabývat se projekty distanční výuky, nepřeceňovat, ale zároveň nepodcenit e-learningové nástroje pro výuku. Obecně připravovat kvalitní učebnice a další pomůcky, interakce s praxí v této oblasti je žádoucí a bude prohlubována a bylo by dobře zde mít vazby nejen na tzv. kombinované studium, ale zároveň na systém celoživotního vzdělávání v oboru.

Tedy, jestli se za 5 let dostaneme do fáze, že k nám budou ještě více než dosud chtít jít studovat kromě standardních zájemců o naše studium mladí i starší lidé s předpoklady pro technické a exaktní obory, aniž bychom se distancovali od jádra oboru a od věd sociálně-komunikativních, kam přeci jen patříme a je nám tam relativně dobře včetně umístění do struktury filozofické fakulty, jestli tu bude dostatek fundovaných a studenty i praxí uznávaných mladých pedagogů i s praktickými zkušenostmi, budeme-li běžně v mezinárodních programech, naši studenti se budou těšit na předměty a zároveň se zdravě obávat dobře nastavených zkoušek a vyučující si netroufne výuku odbýt a přesto budou spokojeni a budou se těšit do práce, jestli praxe bude nadšena, anebo aspoň mírně spokojena z výstupů ústavu a bude chtít naše absolventy a bude si je vyhlížet a hlídat již při studiu, aby je jiná informační instituce, knihovna či firma nepřetáhla, je to tam, kde by to mělo být. Jsou v záloze další věci, ale to bych si nechal pro sebe jako skryté vize v oblasti tajných přání. Každý máme tajnou komnatu svých přání.

Které jsou podle Tebe nejvýznamnější problémy, kterými se chceš na ÚISK přednostně zabývat?

Informační systém dovnitř ústavu a informační systém a styl ven z ústavu, účelná a promyšlená zpětná vazba na výuku i pedagogy, postupná inovace osnov, propojit lépe předměty a návaznosti na pokročilou praxi, vytvořit nové bloky předmětů důležité pro uplatnění v pozdější praxi, zdokonalování nabídky témat výběrových přednášek a seminářů, podchycení začátku nové koncepce bakalářského studia a její optimalizace, neboť to není statický proces, bedlivé sledování a případná reorganizace magisterského studia, a to v rámci stávajících akreditačních programů, anebo s určitými změnami do budoucna, staronová akreditace dálkového, dnes nazývaného kombinovaného studia pro přespříští rok. Osobně si o dálkovém studiu myslím, že je důležité pro obor, neboť naši absolventi často v tuto chvíli nechtějí většinou z ekonomických důvodů do knihoven a jediná šance, jak tam udržet kvalifikované lidi, je nabídnout vyšší kvalifikaci stávajícím pracovníkům. Také mnoho lidí nemohlo studovat z nejrůznějších osobních, rodinných i politických důvodů. Je na výsost správné umožnit lidem v praxi studovat a systémově si zvyšovat kvalifikaci. Ale je také potřeba jít na to trochu jinak než dosud. Bude to oříšek.

Co ještě jiného důležitého, co nesmíme přehlédnout? Systém diplomových a rigorózních prací podporovaný efektivní metodikou a komunikací mezi diplomantem a vedoucím práce je třeba nasměrovat zásadně k užitku rozvoje oboru, nebát se odvážných témat včetně projektových záležitostí týmových, které poskládají několik diplomových témat pro několik diplomantů, kreativně ovlivňovat volbu témat, ale zároveň tématy podporovat tzv. jádro oboru, nevzdalovat se našemu ševcovskému kopytu tématy jenom proto, že student se nechce naším oborem nakonec v životě zabývat. Na druhou stranu ale vidím jako důležité pěstovat diplomová témata, která tvoří mosty mezi naším ústavem a jeho tématy a např. informačním a znalostním inženýrstvím na VŠE, případně technickými a matematickými fakultami, lékařskými a jinými fakultami, což může být velkým obohacením a konstruováním mezioborových disciplín.

Zásadní je velká péče o doktorandské studium a jeho koncepce je prioritou a bude jistě v zorném poli i oborové rady. Je potřeba více zapojit interní i externí doktorandy ústavu do celoživotního vzdělávání informačních profesionálů a knihovníků, tj. navázat blízkou spolupráci např. s odbory vzdělávání Národní knihovny a Státní technické knihovny. Slibuji si od toho, že na oplátku se k nám dostanou kvalitní přednášející z praxe a že se rozeběhnou diskuse. Mám radost, že je v ČR více informačně a knihovnicky zaměřených škol a těším se na spolupráci a rozumnou míru koordinace, např. v oblasti bakalářských programů, aby se pak na ÚISK dalo na ně navazovat, tedy mám přání spolupracovat s informačními a knihovnickými školami v Praze, Brně, Opavě a Valašském Meziříčí.

Každý lídr (manažer s vizí) má mít plán. Co z toho, co máš v plánu ty na nejbližší období, již můžeš prozradit?

Pokud mám odlišit předcházející otázku od této a chápu ji jako záležitost opravdu pro nejbližší období několika týdnů a měsíců, tak hlavně neotevřít věci najednou, ale postupně, vytvořit potřebné týmy a delegovat odpovědnost za úkoly. Jde např. o vytvoření nové účelné a ergonomicky propracované webové stránky směrem ven z ÚISK a další jen pro studenty ÚISK, kde bude zakomponována elektronická nástěnka přinášející operativně i dlouhodobě upozornění na akce a změny, obecně jde o koncepci intranetu a jeho obsahovou správu. Dalším úkolem bude inovace stávajících osnov a zveřejnění osnov nových předmětů pro nejbližší období. Zajímá mne zapojení do grantových projektů a lepší rozložení řešitelských sil. Brzy po novém roce se chceme vložit do přípravy přijímaček pro rok 2003/2004. Vidím rezervy v mezinárodním programu směrem k evropským zemím a je dobré si to neprodleně zmapovat a zvolit efektivní strategii, už teď jsem na to téma hovořil s několika kolegy a studenty, kteří jsou ochotni jít společně do určitých aktivit.

Co mne tedy trápí hodně, že budu muset hledat finanční zdroje pro nové záměry. Třeba již teď potřebujeme minimálně 2-3 nové počítače právě pro mladší kolegy a doktorandy, peníze na specializovaný software, peníze na důstojnou účast na konferencích zatím aspoň v tuzemsku nebo u slovenských kolegů, se kterými si přeji rozvíjet spolupráci. Financemi jsem se nemusel dosud zabývat. To leželo na panu docentu Vlasákovi coby minulém řediteli. To je balvan, který teď leží na mně. Peníze pro lidi a rozvoj, bohužel, nejsou filozofickou kategorií, ale jednou z několika podmínek fungování, takže se zabývám i tímto mrzkým problémem. Vzhledem k tomu, že si nedělám přehnané iluze o pomoci z vnějšku, nutí mne to přemýšlet, jak situaci řešit. Tím ovšem nechci lehce osvobodit od odpovědnosti ty, kteří mnoho vůči vědě a vysokému školství zanedbávají, anebo si myslí, že si to vše nějak poradí a ono se to nějak samo udělá. Tedy musím se probrat financemi a možnostmi a pokusit se o balancování mezi ideálním a optimálním. Nerad bych ustupoval směrem dolů mezi optimálním a neúnosným, kdy postrádá smysl věci ještě dělat.

Téměř okamžitě po Tvém nástupu navrhli někteří ze studentek a studentů diskusi o budoucnosti, obsahu a organizaci studia na ÚISK. Ty jsi na tuto výzvu zareagoval. Jaké budou další kroky? Jakým způsobem chceš dále se studenty komunikovat?

Studentská diskuse je dobrá a žádoucí, neboť svědčí ne o negativnosti vůči studiu a ústavu, ale naopak o zájmu na vývoji oboru a na kvalitě výuky. Je však více faktorů zlepšení a optimalizace. Některé věci půjde změnit během několika minut, jiné za hodiny a dny a na jiné si počkáme řadu měsíců a pár let. Je to nespravedlivé vůči současnému odcházejícímu studentovi, ale je to tak v životě často a potkává to každého z nás. Přeji si, aby to dokázali studenti odlišit i ocenit, aniž bych je zrazoval od kritických vidění. Rozhodně tím neomlouvám vnitřní rezervy žádné vzdělávací instituce, tedy ani ÚISK. Osobně přikládám velkou váhu nejen komunikaci mezi pedagogy a studenty na ÚISK, ale také mezi pedagogy a studenty z jiných škol a obecně kolegů a kolegyň z jiných pracovišť. Bez komunikace se studenty postrádá výuka smysl a mohlo by to mít degenerativní důsledky pro studijní obor. Vysoké učení dělají prostě studenti a jejich učitelé. Přeji si pravidelná a účelná setkání se studenty, ne však z důvodu nějaké nutnosti krizového managementu, ale z důvodu ovlivnění rozvoje a jakýchsi společných studentských a učitelských brainstormingů. Budeme komunikovat klasicky, elektronicky, systémově i neformálně. Nejbližší velké setkání se studenty připravujeme na polovinu ledna 2003. Je to proto, že velké posluchárny jsou efektivně přístupny až ve zkouškovém období, také máme zhruba 350 studentů všech forem a navíc budu něco od studentů i kolegů požadovat, a to se musí připravit. Zároveň budu mít za sebou přibližně 100 dní.

Děkuji za rozhovor