Další, v pořadí již čtvrtý ročník veletrhu Prague Internet World [4] proběhl ve dnech 10.-12. dubna 2001 v prostorách pražského Veletržního paláce. Pro ty, kteří neměli možnost se zúčastnit, nabízím několik poznámek a postřehů z konference, výstavy a dalších doprovodných programů, které pro účastníky veletrhu připravil jeho obvyklý pořadatel, společnost M.I.A., a. s. [5]

Hlavním tématem letošního ročníku veletrhu byl fenomén velmi aktuální, dalo by se říci módní: e-business. Technickým, právním a dalším otázkám obchodování na Internetu byla věnována valná část přednášek, rozdělených do devíti tematických sekcí. Soustředění pozornosti na elektronický obchod bylo předznamenáno tiskovou konferencí, která proběhla ještě před oficiálním zahájením veletrhu. Pan Fred Ledbetter z obchodního oddělení Českého Telecomu [6] na ní stručně představil nový odštěpný závod této firmy, jehož jméno zní Imaginet a jehož činnost je zaměřena právě na e-business.

Po tiskové konferenci, už v rámci programu veletrhu, proběhl již tradiční "e-summit", uvedený videoprojekcí ankety uskutečněné mezi představiteli některých významných podniků, jako například ČEZ [7] nebo ČTK [8]. V anketě tázaní vyjadřovali svůj názor na nejčastější současná úskalí, která komplikují, případně zcela brání širšímu využití Internetu v oblasti obchodu a služeb. Nejčastěji zmiňovaná Achillova pata elektronického obchodu v českých podmínkách má podle všech respondentů ankety společného jmenovatele: nedostatečnou legislativu. Na výroky, které v anketě zazněly, bezprostředně zareagoval přítomný ministr Březina, který vyjmenoval řádku zákonů, vyhlášek a směrnic, které mají elektronický obchod právně zabezpečovat a jsou již v platnosti, nebo se na jejich uvedení do praxe intenzívně pracuje. Abych se o právních otázkách dozvěděla více a měla možnost si ověřit, nakolik se s optimistickým postojem pana Březiny ztotožňují lidé z praxe, zaměřila jsem se v rámci přednášek zejména na sekci Právo a veřejná správa.

Hned úvodní přednáška, která v rámci této sekce zazněla, se dotkla tématu v současné době velmi ožehavého: zacházení s osobními údaji podle zákona č. 101/2000 Sb. Všichni jistě máme ještě v čerstvé paměti nedávnou mediální bouři, která se rozpoutala okolo sčítání lidu, přesněji řečeno okolo údajů, jejichž vyplnění do sčítacích formulářů bylo od občanů požadováno. A před pár dny zuřila v elektronické konferenci Knihovna horlivá debata o tom, jak životně důležité je pro knihovny mít k dispozici rodná čísla svých čtenářů… Tyto dvě zmínky jistě postačí k ilustraci toho, jak velmi citlivé a kontroverzní je téma ochrany osobních údajů. Jedná se zároveň o téma natolik široké, že ani velmi podrobná přednáška Doc. JUDr. Pavla Matesa, CSc. je nedokázala celé vyčerpat. Ze zajímavých informací, které v ní zazněly, vyjímám poznámku o tom, že zmíněný zákon se nevztahuje na některé státní orgány, jako například zpravodajské služby, ministerstvo financí, policii a jiné, přičemž právě způsob nakládání s osobními údaji pro potřeby policie je již ošetřen novým zákonem o policii. Je zřejmě slabinou zákona, že zjevně nedostatečně vymezil úlohu právě tolik kritizovaného ČSÚ, proti němuž byla obrácena veškerá nevole odpůrců nedávného sčítání. Nicméně, s ohledem na to, jaké jsou povinnosti správců osobních údajů, soudím, že po "technické" stránce se ČSÚ dosti přesně držel litery zákona. Posuďte sami: povinností správce odobních údajů je a) určit účel zpracování údajů, b) zpracovávat pouze přesné a pravdivé údaje, ostatní blokovat, doplňovat nebo ničit, c) shromažďovat a zpracovávat údaje pouze s ohledem k určenému účelu, d) shromažďovat a zpracovávat údaje pouze se souhlasem subjektu…

Dovedu si představit, že již jen tento výčet několika bodů si zejména v souvislosti se sčítáním lidu téměř říká o náležitý komentář… Přednáška o osobních údajích však nebyla jedinou zajímavou přednáškou, která v sekci Právo a veřejná správa zazněla. Proto opouštím lákavé téma potřeby, využití, zneužití a ochrany osobních dat a pokračuji v nástinu dalších témat, kterými se zabývali přednášející, převážně členové skupiny Právní služby.

Jedním z nich byl i Doc. Ing. Vladimír Smejkal, CSc., osobnost mediálně velmi proslulá, odborník na právní otázky Internetu a dobrý řečník. Kromě toho, že celou sekci přednášek o právu na Internetu moderoval, přednesl sám i dvě přednášky, z nichž první se týkala vztahu práva k Internetu obecně a druhá trestné činnosti na Internetu.

Teze, že pro Internet platí stejné právní předpisy jako pro jakékoliv jiné prostředí, je jistě již dobře známá. V duchu této teze se pan Smejkal zmínil o nejrůznějších zákonech, např. o autorském zákonu, zákonu o telekomunikacích či zákonu o elektronickém podpisu, které lze na oblast Internetu vztáhnout. Zejména při zmínce o posledně jmenovaném zákonu mě zaujal komentář pana Smejkala o tom, s jakými obtížemi se potýká skupina, pracující na vládním nařízení, kterým má být upraveno používání elektronického podpisu. Osobně se už velmi těším na takový stav věcí, kdy nebudu nucena kvůli jakémukoliv jednání s úřady pracně hledat způsob, jak se "vejít" do úředních hodin na tom kterém úřadě, které se velmi dovedně kryjí s běžnou pracovní dobou 99 % zaměstnaných lidí. Podle toho, co na přednášce zaznělo, se však zřejmě ještě dlouho budu těšit marně. Slovy pana Smejkala je až neuvěřitelné, jak si úředníci, zúčastnění v oné pracovní skupině, vymýšlejí všechny možné důvody, proč nelze přejít na elektronickou komunikaci s občany, podávání elektronických formulářů do elektronických podatelen a tím potažmo šetřit čas a nervy občanů. Kromě takto neblahých informací zazněly však v přednáškách pana Smejkala i poznámky zábavnější, byť se v některých případech jedná o humor poněkud absurdní. Tak například elektronické časopisy, pro které jinak samozřejmě jsou závazné všechny platné zákony, nelze zahrnout do působnosti tiskového zákona. Tento zákon elektronické časopisy nezná, takže známý Neviditelný pes je takto nejen neviditelný, ale vlastně vůbec neexistuje!

Perličkou byl i "nový odborný termín", který prý panu Smejkalovi nadhodil některý z kolegů jako označení spekulativních registrací domén: "cybersquatting". Spekulativní registrace domén spolu s například porušováním autorských práv, rozesíláním virů, spammingem a dalšími nepříjemnostmi považuje pan Smejkal za největší a nejčastější problémy, se kterými se na Internetu setkáváme. Razí pro ně dva nové pojmy: "informační kriminalita", což je kriminalita prováděná určitým způsobem šíření určitých informací; a "informatická kriminalita", což je rozšíření doposud užívaného termínu "počítačová kriminalita" a rozumí se jím kriminální delikty páchané s využitím informačních technologií. Uvidíme, nakolik se oba navrhnované termíny ujmou v praxi: osobně je považuji za dosti výstižné.

Další z členů skupiny Právní služby, Ing. Jana Vandělíková, odbornice na patentové právo, pohovořila o problematice doménových jmen. Za zmínku stojí poznámka o tom, že způsob chápání doménových jmen není zcela jednotný, takže zatímco jedni považují doménu za obdobu ochranné známky, pro jiné se jedná o čistě technickou záležitost, která má podobně jako například telefonní číslo zajistit unikátní označení jejího uživatele, nejedná se však o předmět duševního vlastnictví. Paní Vandělíková však ve své přednášce pojala doménová jména právě jako jedinečná pojmenování, rovnající se svým významem obchodním známkám, a upozornila na některé probíhající nebo již uzavřené právní spory, k nimž v této souvislosti došlo již i u nás.

Na Internetu je však třeba věnovat pozornost nejen ochraně osobních údajů a duševního vlastnictví, ale také autorským právům, kterým se ve své přednášce věnoval Doc. JUDr. Martin Vlček, CSc. Z jeho přednášky vyplynulo mimo jiné, že otázky freewaru a sharewaru nejsou autorským právem vůbec ošetřeny. Tedy, jak se zdá, další z mezer v naší legislativě, na které upozorňovala již zmíněná anketa a na ni navazující e-summit. A legislativa pro e-obchod, kterou způsobem velmi pragmatickým rozebrala Mgr. Hana Bachrachová, má takových mezer nepočítaně. Téměř se zdá, že na stávajících zákonech platných pro nakupování přes Internet může "šikovný" zákazník značně vydělat…

Avšak - nejen k nakupování slouží Inernet, nýbrž například i ke vzdělávání. Projekty využití Internetu pro studium i výuku se představily v sekci Zábava & hry & vzdělávání. Za nejzajímavější považuji produkt eŠkola [9], vytvořený společností M2000, s. r. o. Její zástupce, Ing. Vlastimil Mrázek, podal sice výklad o možnostech využití tohoto produktu způsobem cirkusového principála, to však nic nemění na faktu, že s pomocí eŠkoly mohou jak žáci, tak učitelé s využitím pouze lokální sítě a www prohlížeče značnou část chodu školy "elektronizovat", administrativou počínaje a vlastní výukou či samostatnou prací žáků a studentů konče. Zejména pro samostatnou práci žáků mi produkt eŠkola připadá velmi dobrý, protože s jeho pomocí mohou žáci vytvářet vlastní www prezentace na zadaná témata prakticky v kterémkoliv předmětu, což jejich samostatnou práci rozšíří o získávání dovedností v práci s modermími technologiemi. Nepochybuji o tom, že pro leckterého žáčka se tímto může i navýsost nudná výuka dějepisu či literatury stát o poznání zábavnější, možná dokonce dobrodružnou. Mé pochybnosti a nejistota směřují spíše k učitelům: kolik ze současných pedagogů bude ochotno přizpůsobit svůj léta zaběhaný systém výuky novým možnostem, které jim nabízí využití moderních technologií? Ačkoliv eŠkola neklade na technické dovednosti jeho uživatelů nikterak velké nároky, určitou orientaci v použití elektronických prostředků přece jen vyžaduje. Umožňuje však snadnou konverzi dat z prakticky jakéhokoliv textového editoru do souborů, s nimiž eŠkola pracuje. Při vytváření HTML souborů se však přísně zapovídá používat proslulý editor FrontPage! Tento fakt možná trochu zklame příznivce zmiňovaného editoru, mě naopak potěšil zjištěním, že existují i další zastánci tvorby "čistého" HTML kódu, který respektuje doporučení W3C a není "upraven" editorem, který - jako ostatně všechny produkty Microsoftu - vždy ví líp než uživatel, co a jak je třeba udělat.

V odpovědi na můj dotaz jsem se dozvěděla, že eŠkolu zatím využívají v rámci pilotního projektu tři pražské školy. Jejich výčet, stejně jako všechny další potřebné informace, včetně demoverzí, mohou zájemci samozřejmě najít na Internetu - na adrese http://www.eskola.cz [9]. Jsem zvědavá, jestli se v řadách českých pedagogů najde dostatek novátorů, průkopníků a experimentátorů, kteří alespoň částečné využití tohoto - podle mého soudu velice zdařilého - produktu ve svých školách prosadí.

Nejen obchod, nejen vzdělávání jsou oblasti, v nichž se Internet může uplatnit, jak ukázala výstava doprovázející konferenci. Internet může posloužit i dobré věci, jakou je například zpřístupnění informací o bance pupečníkové krve, dárcovství kostní dřeně a celé řadě dalších, někdy doslova životně důležitých informací, jak činí na svých www stránkách občanské sdružení HAIMA. Tato Unie pro pomoc dětem s poruchami krvetvorby na adrese http://www.haima.cz [10] slouží jednak nemocným dětem, jednak jejich rodičům, dále sponzorům i všem občanům, kteří mají zájem dozvědět se více o pomoci postiženým dětem, o aktivitách nejrůznějších občanských sdružení, které tuto pomoc organizují, případně sami pomoci. Sdružení HAIMA se přes nepochybně velký význam svých aktivit mezi všemi žraloky a štikami elektronického obchodu prezentovalo na veletrhu více než skromně. Možná, že bych je byla přehlédla i já, kdyby mě nezastavila nenápadná paní a s poznámkou "když jste od novin" mě na toto sdružení neupozornila. A já tímto ráda vyhovuji její prosbě, abych informaci o existenci sdružení předala dál.

Myslím, že ačkoliv se na konferenci jednalo převážně o využití Internetu pro účely obchodování, nesmí se zapomínat na fakt, že Internet je médium natolik "mocné", že s jeho využitím lze napáchat nejen škody (na něž upozorňovala celá sekce Právo a veřejná správa), ale i uskutečnit leccos užitečného. A na to druhé je, dost možná, nutné upozorňovat více. Protože dravečci a dravci z řad internetových obchodů na sebe nepochybně dovedou dostatečně upozornit sami. Leckterého nakupováníchtivého zákazníka tak jistě dokážou přimět k nadšenému výkřiku, který si za své doménové jméno vybrala jedna z vystavujících firem: "Ach, to si musím koupit!"

Já bych svůj krátký přehled dění na letošním ročníku veletrhu Prague Internet World mohla charakterizovat spíš slovy "to se musí vidět (a slyšet)". V zápalu zájmu o odborné přednášky mi bohužel unikla pravděpodobně největší perlička veletrhu: módní přehlídka a vystoupení Kateřiny Brožové. Toho, že jsem neslyšela zpěv naší údajně nejkrásnější herečky, celkem nelituji. A z módní přehlídky jsem přece jen stihla konec, při němž se po převáděcím molu naposledy prošly manekýny ve všech předváděných modelech, jimiž byly společenské a svatebních šaty. Zejména účinkování svatebních šatů na akci tak ryze technické, jako je veletrh o Internetu, bylo nanejvýš pozoruhodné. Že by tento počin měl upozornit na tematické zaměření příštího ročníku? Že by se snad příští rok věnovala konference výhradně tématu e-svateb?! Ach, to musím vidět!