Člověk přijíždějící do Finska (přesně do jeho hlavního města Helsinek) z jiných částí Evropy než Skandinávie, člověk "rozmazlený" okázalostí či rozmanitostí staveb Paříže, Prahy, Benátek a dalších měst, který se aspoň letmo neseznámil s historií této severské země, by mohl být poměrně novými a často velmi netypickými stavbami (jako např. národní divadlo [5], parlament [6], skalní kostel Temppeliaukio [7], koncertní a konferenční centrum Finlandia Hall [8] či muzeum současného umění [9]) v Helsinkách zklamán, nebo alespoň udiven. Hlavní budovu Helsinské univerzitní knihovny [10] [viz obrázek [11]] by pak dost možná minul, aniž by jí věnoval výraznější pozornost. Neohromila by ho na první pohled rozlehlostí, výškou, starobylostí, výzdobou exteriéru či jiným atributem, který ocení laický obdivovovatel architektury. Tato knihovna se navíc nachází doslova ve stínu luteránské katedrály [12], která dominuje Senátnímu náměstí, historickému centru Helsinek, kde také stojí zdejší nejstarší kamenný objekt z roku 1757, a která současně patří k symbolům finské státnosti.

Budova knihovny, která byla dokončena v roce 1840 podle projektu německého architekta Carla Ludwiga Engela v novoklasicistním stylu, který je pro Helsinky typický, je přitom spolu s tímto kostelem považována za jednu z nejvýznamnějších finských architektonických památek. Objekt přečkal bez úhony bombardování Helsinek [13] sovětským letectvem během války v zimě 1939-1940 a v únoru 1944.

Knihovna, která byla založena v roce 1640 a původně byla umístěna v Turku, zde sídlí od roku 1845 - tehdy její fond čítal kolem 50 tisíc svazků (do dnešních dnů se rozrostl na 2,5 miliónu tištěných publikací a 2,7 miliónu dalších dokumentů). V centrální části knihovny byla v roce 1906 postavena kruhová věž [14] o pěti patrech, kde je v současnosti přístupná literatura ve volném výběru [15] a také vitríny se vzácnými tisky. V knihovně jsou otevřeny dvě velké studovny [16] v historických místnostech s ochozy, kam se vchází ze sálu s referenční příručkou. V jedné z nich jsou instalovány čtecí přístroje pro mikrofilmy. Celkově knihovna působí dojmem útulnosti, v níž je vše na dosah ruky.

Knihovna, která plní současně funkci finské národní knihovny (její provoz je financován na základě dohody mezi univerzitou a ministerstvem školství), spravuje také několik speciálních sbírek, z nichž by měly být jmenovány aspoň tři: soubor rukopisů hudebního skladatele Jeana Sibelia (jehož odkaz připomíná v jednom z helsinských parků zvláštní monument [17]) - vydávání kritických edic jeho díla bylo zahájeno v roce 1998, kartografická sbírka A. E. Nordenskiölda [18], která byla zařazena do registru světového dokumentového dědictví v rámci programu UNESCO "Memory of the World", a především v západoevropském měřítku unikátní slovanská sbírka [19]. V době, kdy Finsko mělo statut autonomní provincie Ruska, knihovna dostávala v letech 1828 až 1917 povinný výtisk z celého impéria. Díky tomu je složení této sbírky po jazykové a geografické stránce velmi rozmanité.

Finsko se v oblasti uplatňování digitálních informačních technologií pohybuje na špičce mezi evropskými zeměmi - a tento fakt se pochopitelně vztahuje také na knihovnictví, což mají možnost posoudit také návštěvníci / uživatelé Helsinské univerzitní knihovny. I neregistrovaný uživatel se může uvnitř pohybovat, aniž by musel komukoliv vysvětlovat pohnutky své přítomnosti. V rotundě je k dispozici patnáct počítačů, které je možné využívat jednak k práci s Internetem, což ocení zahraniční turisté, kteří by jinak museli vyhledávat internetové kavárny ve městě (totéž platí o helsinské městské knihovně, která nedávno obdržela od Gatesovy nadace cenu a s ní spojenou prémii milión dolarů za vstřícnou strategii v nabídce volného zpřístupnění Internetu veřejnosti), jednak jako terminály pro přístup do on-line systémů (v budované národní knihovní síti LINNEA) s více či méně poeticky znějícími názvy:

• HELKA [20] (souborný katalog helsinských akademických knihoven a některých vědeckých a výzkumných institucí; 1,5 miliónu záznamů)
• LINDA [21] (souborný katalog finských vědeckých knihoven; 3,6 miliónu záznamů)
• MANDA [22] (souborný katalog regionálních veřejných knihoven; 1,9 miliónu záznamů)
• FENNICA [23] (on-line verze finské národní bibliografie, která vychází pod stejným označením na CD-ROM od roku 1990 a obsahuje asi 650 tisíc záznamů s retrospektivou od roku 1488, které jsou zařazeny také v databázi LINDA)
• VIOLA [24] (souborný katalog hudebnin a zvukových nahrávek)
• ARTO [25] (databáze článků z tisíce finských periodik; 380 tisíc záznamů od roku 1995)
• SVEN [26] (švédská národní bibliografie s retrospektivou od roku 1989)
• JULKI [27] (bibliografická databáze publikací pracovníků univerzity od roku 1994)

Systémy LINDA, MANDA, VIOLA, ARTO a SVEN jsou určeny pouze registrovaným uživatelům.

K novým projektům elektronického publikování, které jsou rozvíjeny v gesci Helsinské univerzitní knihovny s podporou ministerstva školství, se řadí:

• ELEKTRA [28] (plnotextová databáze ve formátech HTML nebo PDF pokrývající od roku 1999 asi 30 finských odborných časopisů a některé doktorské disertace)
• MUISTI [29] (digitalizované knihy, mapy a jiné speciální dokumenty z fondů Helsinské univerzitní knihovny, Národního archivu Finska a dalších institucí)
• EVA [30] (indexace a archivace elektronických publikací buď uložených na fyzických nosičích, nebo šířených po Internetu; tato činnost by měla být v blízké budoucnosti zajištěna legislativně v souvislosti s připravovaným zákonem o povinném výtisku elektronických publikací)
• FinELib [31] (Národní elektronická knihovna, v níž jsou na základě licenčních ujednání zpřístupněny tři tisíce zahraničních časopisů a 80 bibliografických databází v rozhraní jednotlivých producentů - EBSCO Online, JSTOR, HighWire, Cambridge Scientific Abstracts, Academic Press, SilverPlatter International aj.)
• E-thesis [32] (elektronické verze asi poloviny doktorských disertací a diplomových prací, které byly obhájeny na Helsinské univerzitě od roku 1999 a které jsou se souhlasem autorů volně vystaveny v PDF formátu)