Po dvouletém "období klidu", kdy politické strany relativně rutinním způsobem informovaly veřejnost prostřednictvím svých webových systémů, tento fenomén vedení politického boje s blížícím se termínem konání listopadových voleb do senátu a krajských zastupitelstev znovu nabývá na významu, který mu přísluší. V roce 1998 využily možnost představit sebe a svůj program na stránkách s vlastní doménou všehovšudy dva kandidáti do senátu a pražskou radnici - Jan Ruml, resp. Michael Hvížďala. Oba shodou okolností zastupovali Unii svobody, která od svého založení deklarovala, že se bude zajímat o zavádění Internetu v České republice.

Mezitím uplynulo na českém webu skutečně hodně vody a je to poznat i v politice - tentokrát se s osobními doménami roztrhl pytel. V případě senátních voleb je to celkem logické, protože uchazeči o křeslo v horní parlamentní komoře podstupují - byť s finančním nebo jiným zaštítěním své strany - do značné míry individuální kampaň. Jde o další příklad uplatnění webu jako marketingového nástroje. Politický program, resp. osobu, která jej prezentuje, můžeme totiž považovat za produkt, který je třeba při jeho nabídce podpořit, aby byl "na trhu" v soupeření s dalšími produkty, které se orientují na stejné cílové skupiny, úspěšný. Snadno zapamatovatelná doména (zpravidla ve tvaru www.prijmeni.cz [4]), která je nezbytnou součástí všech propagačních materiálů, pak může při rostoucím počtu lidí, kteří mají přístup k Internetu, sehrát svou roli. Analýza tohoto faktoru při volebním rozhodování, resp. do jako míry informace získané touto cestou přispěly k výběru daného kandidáta, by jistě byla zajímavá a poučná nejen pro politické strany.

Pokud srovnáme v tomto směru tři současné rozhodující subjekty na politické scéně (ODS [5], ČSSD [6] a Čtyřkoalice [7]), nejlépe si vedou kandidáti Čtyřkoalice. Z dvaceti sedmi jich třetina disponuje vlastní doménou, šest dalších (lidovců) "vyzbrojila" mateřská strana doménou třetího stupně (prijmeni.kdu.cz). Ostatní poskytují údaje o sobě na stránkách Čtyřkoalice nebo jinde. Za ní následuje ODS, jejíž sedm kandidátů si zřídilo vlastní doménu. Poslední místo zaujímá ČSSD s pěti kandidáty. Z formálního i obsahového hlediska mají tyto systémy proměnlivou úroveň. Jejich výsledná podoba často svědčí o tom, že jejich zadavatelé jednoduše "cítili potřebu" se takto prezentovat, protože "kde kdo tak činí", aniž by sami měli zřejmě konkrétní představu, jak a co by měli prezentovat. Jako by byli zaskočeni možnostmi, které se před nimi otevřely, a vlastnostmi média Internet. Pochopitelně se na všech těchto stránkách nešetří na animacích a dalších prvcích, které mají upoutat pozornost (např. běžící text - viz O. Kechner [8]). Obvyklým jevem je snaha přiblížit kandidáta prostřednictvím diskusního fóra (viz P. Pithart [9] a E. Outrata [10]). O. Kechner na své prezentaci vystavuje videozáznam ze setkání s voliči. Jen v ojedinělých případech jde o profesionálně vytvořené systémy, v nichž účelnost a efektnost web-designu nejsou v protikladu. Ze všech kadidátů, kteří se takto prezentují (dlužno dodat, že ne všechny domény byly v době, kdy jsme je navštívili, funkční), vychází pravděpodobně vítězně J. Zieleniec [11].