Když jsem Ikarovi neprozřetelně (skoro) slíbila pár slov k letošní konferenci v Seči, vůbec mě nenapadlo, že jsem se sama dostala do lehkého časového presu. Vrátit se po pár dnech do práce a snažit se vyřídit záležitosti několik dnů pozastavené, ocitnout se v Praze stále poznamenanější nervózním očekáváním "Dnů MMF a SB v Praze", vypořádat se s lehkým nachlazením ze Seče (podle něhož právě letos v knihovnickém světě rozeznáte účastníky od neúčastníků) samo o sobě stačí. Představa řádného třídění nasbíraných informací, námětů, názorů a kontaktů neláká, snaha o objektivizaci osobních dojmů a pocitů, a to vše do uzávěrky 25. 9., je evidentně nad mé síly. A tak píšu jen to, co se mi pár hodin po letošní Seči vybavuje jako nejdůležitější.

O objevu

Nadepsat odstaveček objev a psát o Albertině icome Praha [4] je skoro nesmysl, přesto se ho však dopustím. Už hezkou řádku let je spojena Albertina s knihovnami tak těsně, až to někdy vypadá, že je jedna z nich. Vím však, že právě o to ing. Vladimír Karen a spol. vůbec neusilují. Letos zářila Albertina jasně a vesele - představila ProQuest jako jeden z produktů, který může pomoci knihovnám odstartovat další rozšíření zájmu o služby knihoven, oslnila nás vtipnou organizací prvního společného večera, utišila náš hlad a vygumovala naši žízeň. Navíc nakonec i po náročném druhém jednacím dnu dokázala "přikovat" spoustu lidí k táborovému ohni za podmínek, které se blížily polárním. Že jsou to jenom reklamní tahy?! Kdepak, to by tak nemohlo fungovat. Vláďa Karen nám jen všem názorně předvádí, že mimořádné zaujetí pro práci, kterou si vybral, schopnost nacházet nové spolupracovníky naladěné na podobný pracovní i lidský výkon, znalosti, inteligence, vtip a notná porce rozhledu prostě nesou ovoce. Albertina je pro knihovny výjimečný partner a lidé, kteří ji tvoří, jsou zárukou kvality vždy v tom, co právě dělají. Na letošní Seči jsme toho byli každodenními svědky.

O ztrátě

Ztratila jsem obavu, že se my, knihovníci, nikdy nenaučíme za svou práci, za svou profesi, za zájmy knihoven (a čtenářů) "bojovat" efektivně. Nemám už strach a mám radost, že letošní vystoupení dr. Richtera, dr. Balíka, ing. Svobody, dr. Kubíkové a řady dalších kolegů a kolegyň při názorovém střetu o návrh knihovnického zákona se zástupci ministerstva kultury byla klidná, věcná, elegantní, přesná, formulačně velmi jasná - prostě "seděla". Je mi hodně příjemné, když mohu být hrdá na lidi, kteří i za mě vyjednávají se státní správou, s radostí vnímám, že se vztah mezi knihovnickou veřejností a jejími vrcholnými zástupci vyvíjí jakou obousměrný.

Nasazení, s nímž vstupuje především dr. Vít Richter do dalších a dalších kol jednání s ministerstvem kultury, je enormní a vzbuzuje obdiv i vděčnost. Vyjasňování základních otázek knihovnictví, tedy oblasti, jejímž je ministerstvo kultury "kmotrem", je únavné o to víc, že je to práce, která se vrací vždy o kousek zpátky, dojde-li k personální obměně na MK. Za uplynulých 10 let bychom dali dohromady pěkný seznam pracovníků MK, které bylo nutno uvádět do základních souvislostí oboru; nedá se však říci, že by si tuto znalost byli schopni předat. Práce knihoven a knihovníků musí být kontinuální, jinak ztrácí smysl, nový ministerský úředník však vždy znova o knihovnictví ví méně, než je pro jeho práci nutné. Tím důležitější je to, kdo za knihovníky mluví a vyjednává. Vítek Richter dnes umí nejen usilovně a hodně pracovat, umí však také svou i naši práci správně "prodat", a právě to nám někdy chybělo. Dostal na závěr konference cenu za nejlepší vystoupení, ale asi jsme všichni cítili, že to není jen za to jedno vystoupení, i když bylo hodně dobré.

O jistotě

Když jsme letos před konferencí dostali informaci, že v jednom z večerů se můžeme podívat do Žlebů - do vinného sklípku, poslechnout si k tomu pár zasvěcených slov a posléze víno ochutnat, či přímo popít, přihlásilo se nás hodně. Bylo jasné, že nabídka podobného oživení programu přišla včas. Jméno dr. Karla Sosny pak bylo zárukou, že slibovaná akce bude zajímavá.

Už při příjezdu na konferenci se knihovnické sevřené řady musely rozdělit na "sklípek" a "táborák" a dělení to nebylo lehké. Když pak Karel Sosna dostal při prvním dni konference pro svou Parlamentní knihovnu Tobolkovu plaketu jako ocenění schopnosti převést do dnešní doby právě Tobolkovo dílo, stal se jedním z nejvýraznějších účastníků letošní Seče. Proč? Ze dvou důvodů - jednak proto, že se věnuje léta své práci s velkým nasazením, že reprezentuje české knihovnictví velmi úspěšně v zahraničí, že dokázal digitalizovat Parlamentní knihovnu v ten pravý okamžik, a tím opět potvrdil, že knihovníci umějí reagovat na možnosti, které jejich práci rozšíří i tam, kam se doposud třeba technicky nemohla dostat. Druhým důvodem, proč byl letos Karel Sosna hvězdou Seče je to, že dostal nápad na jiný knihovnický večer, nabídl nám ho a trošku riskoval, že to nemusí dopadnout úplně podle jeho představ. Riziko se částečně naplnilo, ne všichni hodnotili večer jako vydařený. Drobné organizační zaváhání na začátku večera, únava po celém dni jednání a nebo třeba jiný vkus a představa o zábavě donutila část kolegů a kolegyň odjet poměrně brzy zpět do Seče. Ostatní setrvali do hluboké noci a předvedli si navzájem opět své netušené schopnosti konverzační, taneční i pěvecké.

Proč se tolik rozepisovat o jednom večeru? Odpovědět lze protiotázkou - už jste někdy zkusili zorganizovat večer pro stovku náročných a světaznalých kolegů a kolegyň? Už jste někdy vyměnili jistou pozici účastníka nějaké akce za vratkou pozici člověka zodpovědného, byť pro jediný večer, za spokojenost ostatních?

Omlouvám se všem, kteří teď budou hledat zmínku o úrovni odborné náplně konference, o jejím obsahovém zaměření, o jejím organizačním zajištění, o jejích slavnostních vrcholech. Jsem si jistá, že právě tyhle oblasti budou dostatečně nezaujatě popsány v jiných příspěvcích. I já napíšu pro svého zaměstnavatele seriózní zprávu, předám nové poznatky kolegům a budu se snažit uvádět do života všechny dobré knihovnické inspirace ze Seče. Touto črtou jsem jen chtěla těm, kteří tam nebyli, přiblížit tři hvězdy letošní Seče. Alespoň pro mne se (v abecední pořadí) jmenují: Karen, Richter, Sosna.