Zprávy o narození či životě mláďat vzácných druhů zvířat v zoologických zahradách patří bezesporu k atraktivním mediálním tématům kdekoliv na světě, a to nejen v době, kdy vrcholí novinářská "okurková sezóna". (Dodejme na úvod, že jde o aktuální exemplární případ z hlediska tohoto příspěvku, avšak uvažovali bychom stejně o jiných, naprosto odlišných tématech, která by měla obdobný ohlas ze strany médií.) Lokální dosah (v tomto smyslu je chápán jako informační bariéra) takových událostí, jejichž reflexe je zpravidla zaznamenána tiskem, je běžně překonáván televizí jako "tradičním" komunikačním prostředkem. (Je vcelku lhostejné, zda je signál přenášen pomocí satelitu, kabelu nebo vysílače, nebo zda jde o záběry původní nebo převzaté.) Nicméně je třeba si uvědomit, že tisk i televize se ve skladbě zpravodajství řídí dvěma principy - selektivností a redukcí, a to z praktického důvodu: plocha (tisk) a čas (televize) jsou primárním omezujícím faktorem. Jinými slovy: při příjmu informací tímto způsobem musíme brát ohled na to, že se dozvíme jen část skutečnosti. Nic jiného nám však nezbývá, protože my, stejně jako drtivá většina potenciálních čtenářů a diváků, nemáme samozřejmě možnost být u toho, když se tvoreček, abychom se vrátili k výše zmíněnému příkladu, chystá poprvé spatřit světlo světa.

Situace se zásadně změnila poté, co se objevila a rychle rozšířila technologie živého přenosu [4] buď statického obrazu (ve formátu JPEG, který je podporován webovým prohlížečem), který se ve stanovených intervalech aktualizuje (tj. znovu na monitoru načítá), nebo videa (pomocí speciálního programu - např. Windows Media Player [5], který je standardní součástí Windows 95/98/2000) po Internetu v reálném čase. Její efektivní aplikace je pochopitelně úzce spojena s rychlostí modemů a kapacitou komutovaných linek, na nichž je většina domácích uživatelů Internetu stále závislá. Díky tomu je možné být takříkajíc "u toho" v podstatě odkudkoliv (rozdíl můžeme přirovnat k odlišnému zážitku z článku o včerejším fotbalovém utkání a z jeho sledování v přímém přenosu), aniž bychom se museli spoléhat na současná média, ovšem s vědomím, že snímky budou mít k žádané (nebo očekávané) kvalitě daleko. Načítání může navíc trvat neúměrně dlouho, hrozí i deformace obrazu, nemluvě o výpadku počítače.

Ústředním prvkem tohoto systému je tzv. webová kamera (z anglického slova "webcam"), z níž se analogový signál distribuuje anténami z místa snímání na místo, kde je dodatečně digitalizován, aby mohl být zpřístupněn na Internetu. Webové kamery přitahují značnou a oprávněnou pozornost nejen jako každá novinka týkající se Internetu, ale především pro své vlastnosti - a v tomto směru jistě nepadlo poslední slovo. Tato technologie, která navazuje na základní charakteristiku webu, kterou se liší od ostatních internetovských služeb - multimedialitu, se uplatňuje obecně v těch oblastech, kde je vhodné registrovat nějaký proces či které se vyznačují proměnlivostí stavu - za všechny jmenujme např. videokonference, monitorování objektů a vývoj počasí. Za zvláště zajímavé objekty jsou v současnosti považována zvířata a lidé, resp. jejich chování v různých situacích včetně těch, které pro ně nejsou přirozené.

Patrně k prvnímu realizovanému přenosu webovými kamerami u nás, který vzbudil ohlas nejen z hlediska technického řešení, došlo 19. až 22. dubna 1998, kdy se konalo v pražském kostele U Salvátora třídenní nepřetržité veřejné čtení textů Lawrence Ferlinghettiho [6], příslušníka beatnické generace. Větší publicitě se těšil přenos z hnízdiště páru čápa černého (Dominika a Kristýny) v brdských lesích, který se uskutečnil v rámci dosud probíhajícího projektu Africká odysea [7], u jehož zrodu stál Český rozhlas 2 - Praha [8] a jehož primárním cílem bylo pomocí miniaturních vysílaček připevněných na zádech čápů průběžně sledovat jejich putování za zimovištěm. Návštěvníci těchto stránek [9] - bylo na ně registrováno celkem 700 tisíc přístupů - měli jedinečnou příležitost seznámit se nezprostředkovaně s životem těchto ptáků, a to nejen rodičů, ale i jejich potomků. V období, kdy zde byla instalována webová kamera (25. květen až 15. srpen 1998), se totiž narodila tři mláďata. Kamera, která byla vybavena spínačem, jenž zajišťoval její vypnutí při poklesu intenzity okolního světla, byla napájena slunečními kolektory, které byly vztyčeny v takové vzdálenosti, aby se čápi cítili bezpečně. Aparatura se nacházela v ochranné zóně, jejíž eventuální narušení, které by mohlo způsobit např. její poškození nebo ohrožení čápů, by inciovalo spuštění poplachového mechanismu v řídicím pracovišti, a tak mohly být podniknuty kroky, které by vedly k odstranění příčiny.

Po celém světě fungují podobná zařízení (určitý, nikoliv však vyčerpávající přehled o nich nabízí příslušná sekce v Yahoo! [10] nebo úspěšný specializovaný portál EarthCam.com [11], na němž přibývá denně asi 30 nových odkazů na kamery zaměřené na všechny myslitelné objekty), která umožňují pozorovat různé druhy zvířat, i když zdaleka ne všechna slouží k vědeckým účelům. K těm seriózně zamýšleným případům, kdy však hrají určitou roli i popularizace dané problematiky a v neposlední řadě snaha oslovit potenciální sponzory právě méně obvyklou formou, která se snadněji stane předmětem zájmu ze strany tradičních médií, patří např. snímání pand velkých v proslulé zoologické zahradě v kalifornském San Diegu [12] nebo okamžiku, kdy přišlo na svět mládě slona asijského v curyšské zoo [13] v červnu tohoto roku a jeho první kroky. Na tuto událost zmíněná instituce předem upozornila rozesláním e-mailových vzkazů na tisíce adres osob, kteří její stránky již navštívili a zaregistrovali se, a tak podle odhadů bylo svědkem přímého přenosu porodu slůněte trvajícího dvě a půl hodiny asi 46 tisíc lidí. Podobný charakter má projekt Mládě milénia [14], který organizuje ve spolupráci se zoologickou zahradou ve Dvoře Králové nad Labem a dalšími institucemi Český rozhlas. Do výběhu a vnitřních kójí samičky ohroženého nosorožce severního bílého, která je jediná svého druhu odchovaná v zajetí ve světovém měřítku a jíž se narodilo 29. června 2000 mládě pojmenované Fatu, bylo umístěno pět webových kamer (z toho tři barevné) s vyšší citlivostí jak na viditelnou složku spektra, tak na infračervené světlo. K tomu jsou k dispozici aktuální textové informace a připravovány digitální fotografie a videosekvence (mj. zachycující Fatu, jak uhání po obvodu exteriéru) ve formátu .ram, k jejichž spuštění je třeba program RealPlayer (dnes ve verzi 8 Basic), který lze (s omezenými funkcemi) zdarma stáhnout ze serveru producenta [15]. Úhel pohledu dvou kamer lze na dálku upravovat a rovněž je možné nastavit umělé přiblížení objektivu (zoom). Podle plánu by tento přenos měl běžet do řijna 2000.

Naprosto jinak jsou motivované projekty využívající webové kamery ke sledování člověka, který je např. izolován na malém prostoru, aniž by mohl komunikovat se svým sociálním okolím běžným způsobem. Jako příklad tohoto "webového voyeurismu", který je podle jedněch přirozeným lidským projevem, zatímco podle druhých představuje signál pro to, jaké nebezpečí na lidskou civilizaci číhá na Internetu, můžeme v této souvislosti uvést projekt Nekoukat.cz [16], na jehož realizaci se podílel časopis Reflex (Miloš Čermák a Jiří X. Doležal) a po technické stránce domácí webový portál Atlas a firma InWay. Jádrem experimentu, který vyvolal značnou odezvu i v denním tisku, přestože mu nepředcházela výraznější kampaň (s výjimkou Reflexu, pochopitelně), byla instalace dvou webových kamer (jedné stacionární širokoúhlé a druhé přenosné) do bytu J. X. Doležala, které zabíraly v podstatě každý jeho krok po dobu jednoho měsíce (15. červen - 15. červenec). V posledním týdnu JXD dokonce nevycházel ven a snažil se všechno potřebné k životu objednat přes Internet. Ze závěrečné zprávy [17] projektu, který se dočká v září svého pokračování (ovšem s jinou osobou v hlavní úloze), vyplývá, že podle nezávislého auditu provedeného společností Taylor Nelson Sofres Media bylo zaznamenáno zhruba 30 tisíc unikátních návštěvníků, tedy o třetinu méně než Neviditelný pes, a shlédnuto 451 000 stránek. Názory na projekt, které se vztahovaly na různé jeho dimenze, oscilovaly od vstřícných až po vysloveně odmítavé. Hodnocení bylo zřejmě přitom ovlivněno, což lze usoudit z dikce autorů, jejich vztahem ke kontroverzní postavě JXD - mj. poukazovali na fakt, že jedna z kamer snímala květináč, v němž JXD pěstuje konopí.

Zatímco u nás jde zatím o ojedinělý pokus proniknout do soukromí člověka, v zahraničí obdobných, zpravidla šířeji koncipovaných projektů proběhlo a probíhá několik (pomíjíme-li ty ryze privátní webové kamery [18]), které mají jednoznačně komerční charakter. V první řadě bychom měli zmínit u nás téměř neznámý projekt Big Brother [19] (souvislost se stejnojmennou postavou z Orwellova románu 1984 není vůbec náhodná), který se však stal pojmem ve vývoji této technologie, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Vznikl na půdě německého televizního kanálu RTL II na začátku tohoto roku a jeho princip je prostý: vybraní jedinci, kteří spolu dosud neměli nic společného, jsou na určitou dobu uzavřeni v jednom bytě. Jejich chování je prakticky ze všech stran registrováno kamerami a mikrofony. To je ovšem jen jeden výstup. Tím druhým, který televizi především zajímal, byla výroba pořadu, který měl mimořádnou sledovanost (až sedm miliónu diváků). Úkolem publika bylo přitom určit, kdo z účastníků se stane vítězem vypsané prémie. První dějství Big Brother o délce sto dní skončilo 9. června, další se chystá od 16. září. Úspěch show i v dalších evropských zemích (Španělsko a Nizozemí) přiměl management americké televizní sítě CBS k zakoupení licenčních práv za dvacet miliónů dolarů. CBS doufá, že by Big Brother, který je vysílán od 5. července v nejexponovanějším čase pětkrát týdně (webový server [20] je v provozu od 24. července), mohl dosáhnout minimálně takové oblíbenosti jako soutěž "Survivor", v rámci níž šestnáct lidí trávilo 39 dní na opuštěném ostrově a kterou sledovalo průměrně 25 miliónů diváků týdně. Tentokrát je v malém domku postaveném ve studiích CBS výhradně pro tento účel soustředěno deset osob (pět žen a pět mužů), kteří žijí tři měsíce pod "dohledem" 28 kamer a 60 mikrofonů. Po dvou týdnech "nominují" ze svého středu dva kandidáty, kteří se ucházejí o přízeň publika, a jeden z nich je vyřazen. Na nejpopulárnějšího člena týmu čeká cena 500 tisíc dolarů. Na projektu se podílí, resp. internetový přenos zajišťuje partner CBS, společnost America Online. Podle některých reakcí by Big Brother mohl znamenat skutečný přelomový okamžik v historii televize.