Stáž v "nejčtenějším časopise pro mladou ženu" není sice tak dobrodružná jako v Bílém domě, ale i zde můžete zažít něco, co překoná všechna vaše očekávání. Cosmopolitan, který se snad jako jediný komerční měsíčník nebojí občasné konfrontace se slovem feminismus, a v jehož čele mnoho měsíců stála hnutí značně nakloněná šéfredaktorka Anastázie Harrisová, totiž poslední dobou trpí jakýmsi podivným rozdvojením osobnosti.

I Sabrina Karasová, která Harrisovou v čele redakce vystřídala, se ve svých úvodnících opatrně pouští do kritických poznámek na adresu patriarchátu. Časopis se - kromě běžných kosmeticko-hubnoucích a klevetivých témat - orientuje na podporu sebevědomí čtenářek. Radí jim, jak budovat kariérou, jak jít za svým cílem, to vše pochopitelně ve spotřební podobě prodejné ve vysokém nákladu. Mezitím ještě stíhá být články o sexu tématickou paralelou k Playboyi. Občas otevře nějaké zásadnější společenské téma, nikdo však samozřejmě při listování křídovým papírem nemůže čekat intelektuálský dýchánek. Zdálo by se, že myšlenka je v rámci možností správná, časopis se místy totiž umí postavit proti diskriminaci a sexismu nebo sexuálnímu obtěžování. Problém je, že obratem stránky se dopouští ponižování žen na nejnižší možnou úroveň, a diagnóza je tedy celkem jasná: jak již trefně na tomto místě poznamenala kolegyně Jedličková, jedná se o schizofrenii.

Ideál krásné dívky napasované v erotickém prádle, která tráví odpoledne kalanetikou, volnou rukou si přitom ještě míchá pleťovou masku a dokončuje manikúru, chystajíc se na svůj naivní úsměv s pomocí zaručených "cosmotriků" klofnout toho pravého, ostře kontrastuje s tím, že má vystupovat jako sebejistá profesionálka zasluhující si respekt ve svém zaměstnání bez ohledu na svůj vzhled a sexy kostým. Symptomem pan Jekyll a pan Hyde bohužel trpí celý časopis.

To se nepěkně potvrdilo během měsíční stáže, kterou jsem v časopise absolvovala. Mým závěrečným projektem byl článek pojednávající o tom, jak zareagují čeští politici na otázku, zda by pro Cosmopolitan nechtěli pózovat v plavkách. Celá anketa probíhala po telefonu, a jakkoli podivně může zadání znít, výsledek byl celkem zajímavý. Nepřísluší mi kritizovat žurnalistický styl ani jazyk, který redakce používá. Co mi však přísluší, je ohradit se proti tomu, jak mě jako autorku článku uvedli - svědčí to totiž o velkém rozporu mezi proklamovaným odporem k degradaci žen na sexuální objekty a tím, jaký Cosmopolitan skutečně je.

V červnovém čísle (6/2000) si na straně 36 můžeme přečíst, jak editorky do mého textu vložily poznámku na adresu mých proporcí:

"Nastavují hlavu pod Gilotinu, nechávají se smažit v kotli, ale do plavek se jim nechce. Střílejí po sobě ironickými poznámkami, v Cosmopolitanu se však zázračně shodli.

KDYŽ VNADNÁ COSMO ELÉVKA ZUZANA BOEHMOVÁ NABÍZELA TĚM NEJMLADŠÍM A NEJPŘITAŽLIVĚJŠÍM, ABY VÁM VE SLUNEČNÍCH BRÝLÍCH U BAZÉNU S KOKTEJLEM V RUCE PŘEDVEDLI SVÁ MUŽNÁ TĚLA, VŠICHNI SE ZALEKLI A ODMÍTLI. ZJISTĚTE PROČ."

Čert vem, že nejsem žádná "cosmo elévka". Celý problém je v tom, že mě intro degraduje na "vnadnou", a tuto vlastnost uvádí jako jedinou charakteristiku, navíc v souvislosti se zmíněnou anketou. Celá moje osobnost se tímto smršťuje do slova, které hodnotí mé tělesné kvality jako zásadní. Ještě k tomu to naznačuje, že jsem tuto "vnadnost" při rozhovorech s politiky používala, což je obzvlášť peprné, uvědomíme-li si, že anketa probíhala telefonicky. Proti editorské vsuvce, která mě na stránkách Cosmopolitanu ponižuje na bezduché tělo, jsem se samozřejmě ohradila - průběh celé "causy" asi nelépe ilustruje e-mailová korespondence s paní šéfredaktorkou Karasovou, kterou připojuji na konec.

A zatímco čekám na odpověď, doufám, že se rozháraná osobnost Cosmopolitanu snad přece jenom sjednotí.

29.5. 2000

>Vazena pani sefredaktorko!
>
>Uvod, kterym jste zahajili muj clanek "Nechaji se pro vas vyfotit u bazenu"
>(6/2000) se me hluboce dotkl, a to hned z nekolika duvodu. Porusili jste
>vsechny zasady politicke korektnosti, a degradovali me na sexualni objekt,
>"vnadnou cosmo elevku". Jedinou moji kvalitou by tedy, rekneme si to
>otevrene, byla velikost me podprsenky. Myslim, ze zpusobilost pro staz ve
>vasem casopise se hodnoti jinymi meritky! Co je vsak mnohem dulezitejsi:
>oznaceni v tomto kontextu indikuje, ze jsem v prubehu psani clanku pobihala
>s obrovskym vystrihem po parlamentu a s naivnim usmevem zadala poslance, zda
>by nechteli pro Cosmopolitan pozovat v plavkach. Jako by moje "vnadnost" k
>tomu, aby souhlasili, snad jeste mela byt napomocna. Dovolte jen, abych
>pripomnela, ze cela anketa probihala po telefonu, s politiky jsem tedy vubec
>neprisla do styku. Poznamka, ktera hodnoti moje proporce, je tedy jeste ke
>vsemu naprosto irelevantni a zbytecna. Prosim Vas proto, abyste celou vec
>uvedli na pravou miru, a za sexisticky komentar na mou adresu se v pristim
>cisle omluvili. Verim, ze prave Vy me urcite pochopite: Vas uvodnik v
>cervnovem cisle se prece jmenuje "Delejte skandaly!", a je o tom, ze se mame
>urcite ozvat, kdyz se nam deje neco, co bychom si nemeli nechat libit..
S pozdravem Zuzana Boehmova

Reakce paní Sabriny Karasové 29.5. 2000:

Zuzano, mate pravdu. Az na to, ze slovem vnadna nikdo nehodnotil vasi zpusobilost pro staz. Pro tu je dulezite, jestli umite psat. Zdravi Sabrina.

Odpověd: 30.5. 2000

Mila pani sefredaktorko,

Velmi ocenuji Vasi rychlou a vstricnou reakci. Jiste, ze nejde o "zpusobilost pro staz", ale o to, ze ta poznamka by byla velmi ponizujici pro kazdou autorku. Jsem opravdu rada, ze se shodneme v tom, ze zpusob, kterym byla uvedena anketa s ceskymi politky byl nepatricny. Verim ale - a k tomu jste se zatim nevyjadrila - ze se shodneme i v tom, ze by bylo fair otisknout v pristim cisle omluvu. Tesim se, ze potom bude jasne videt, ze Cosmopolitan je casopis, ktery si zen vazi.

Jeste jednou dekuji a zdravim, Zuzana Boehmova