Knihovnická dílna není dřevěná bouda v zarostlé zahradě, kde by knihovníci (a knihovnice) v montérkách na ponku spravovali poškozené knihovní jednotky. Slovo "dílna" v tomto výrazu je doslovným překladem anglického "workshop" - Knihovnická dílna je tedy knihovnický seminář, fórum, jehož 5. ročník se letos konal od 3. do 5. května v malém sále Ústřední budovy Městské knihovny v Praze.
Oproti jiným pravidelným celorepublikovým setkáním knihovníků je program Knihovnické dílny zaměřen čistě na ryzí, praktické knihovnické otázky. Výběr z toho, o čem se na letošní Dílně vedla (leckdy bouřlivá) debata, je sestaven do následující informační skládanky.

Veřejné knihovny a granty

Mgr. Blanka Koubová z Odboru literatury a knihoven MK ČR seznámila s výsledky grantových programů RISK a Knihovna 21. století a Česká knihovna v roce 1999, na něž bude letos vyčleněno 2,6 miliónu, 1,2 miliónu a 10 miliónů korun. Podotkla přitom, že fakt, že některé přihlášené projekty nakonec neuspěly, nebyl ovlivněn jen věcnými hledisky, nýbrž také formálními chybami - např. uchazeči v některých případech opomněli, že zásadní podmínkou pro udělení dotace je jejich finanční spoluúčast při realizaci projektů. Na tento příspěvek tematicky navázala ve svém vystoupení Mgr. Denisa Parkosová z Informačního centra nadací, která informovala o dalších možnostech knihoven získat finanční prostředky z neveřejných zdrojů, zejména nadací a nadačních fondů.

Legislativa, která nás zajímá

V sekci věnované aktuálnímu vývoji v oblasti legislativních norem ovlivňujících činnost veřejných knihoven v ČR přednesl hlavní referát PhDr. Vít Richter, náměstek ředitele Národní knihovny ČR a předseda SKIP. Jak konstatoval, v případě autorského zákona (č. 121/2000 Sb., který nabývá účinnosti 1. prosince 2000) bylo lobování SKIP (zejména ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PSP) nadmíru úspěšné. V průběhu schvalovacího procesu v poslanecké sněmovně byly námitky vznesené proti původnímu návrhu ministerstva kultury (viz Ikaros 3/2000 [5]) nakonec v podstatě akceptovány a formulace týkající se reprografických služeb, které byly vůči knihovnám nepříznivé, se podařilo změnit v prospěch knihoven. SKIP tak mj. prosadil to, o co se předtím podle V. Richtera marně snažil při jednání s MK: změnit nové znění inkriminovaného ustanovení § 30 odst. 3 v tom smyslu, aby knihovny mohly poskytovat i nadále tiskové a elektronické kopie pro osobní potřebu objednatele, aniž by zasáhly do výlučného práva autorů. Poplatek, který bude odváděn ochranným autorským svazům, činí i v případě knihoven deset nebo dvacet haléřů za jednu černobílou, resp. barevnou kopii bez ohledu na to, zda jde o autorské dílo (do této kategorie přitom nepatří např. úřední dokumenty, které jsou často kopírovanými předlohami). Knihovny tedy nejsou povinny, narozdíl od podnikatelských subjektů pořizujících tiskové kopie pro osobní potřebu, za úplatu hradit roční paušální poplatek z provozu kopírovacích přístrojů v závislosti na jejich výkonnostní kapacitě rozmnoženin za minutu, jak bylo uvedeno v návrhu MK, což by v menších knihovnách znamenalo neúnosné zvýšení cen za tyto služby.

Méně radostná situace vládne v případě dalších zákonů. Nový knihovnický zákon, resp. zákon o veřejných knihovnických a informačních službách, o jehož nezbytnosti se mluví již dlouhou dobu, měl být v paragrafované verzi předložen ministerstvem kultury do vlády podle jejího legislativního plánu ve druhém čtvrtletí t. r. Tak, aby nabyl účinnosti nejpozději v červnu 2001. V době konání knihovnické dílny však podle V. Richtera nebyl dokončen, přestože podle jeho slov ředitelka Odboru literatury a knihoven MK ČR E. Kantůrková tvrdila v únoru, že časový skluz nenastane a že návrh bude brzy k dispozici. Kompetentní zástupci odboru se však této sekce jednání dílny nezúčastnili, aby se k dané věci mohli vyjádřit. Knihovnický zákon přitom výslovně zmiňuje dokument o státní informační politice, který byl schválen vládou v květnu 1999.

V. Richter dále upozornil na pravděpodobné komplikace, které mohou nastat v souvislosti s chystanou reformou veřejné správy, zejména v souvislosti se změnou územního a administrativního uspořádání na úrovni okresů v roce 2001. Podle V. Richtera není třeba nic dramatického očekávat z hlediska státních vědeckých knihoven, které budou předány z působnosti ministerstva do působnosti budoucích krajských úřadů. Zato jsou konkrétně ohroženy systémy financování tzv. regionálních funkcí okresních knihoven a městských knihoven, které byly původně zřízeny okresními úřady a které byly převedeny do kompetence příslušných samosprávných úřadů, avšak dosud jim na tuto činnost ve většině těchto případů (v 35 ze 42 případů) okresní úřady poskytovaly účelovou dotaci. K tomu V. Richter dodal, že ministerstvo zpočátku v této reformě žádný problém pro knihovny nespatřovalo. Není jasné, z jakých zdrojů budou regionální funkce zajišťovány poté, co zaniknou okresy v dnešních hranicích a budou vytvořeny okresy nové ve větším počtu než dříve. Přičemž okresní úřady nemohou podle zákona zakládat knihovny a další příspěvkové a rozpočtové organizace, které nejsou určeny "k plnění funkce správního úřadu" (z tohoto důvodu čeká transformace jejich statutu zbývajících 27 knihoven, které jsou stále zřizovány okresními úřady). To se uvádí v materiálu "Veřejné knihovny a reforma státní správy a samosprávy" [6], který zveřejnil SKIP jako reakci na tuto situaci. Zákon o okresních úřadech by měl být publikován do konce května. Je nepravděpodobné, že by města měla zájem a prostředky podporovat činnost knihoven, které přesahují městskou působnost, zdůraznil V. Richter. Skupina legislativních norem, na jejichž základě bude reforma provedena, je však již hotova, a proto není možné v současnosti do nich zasahovat, resp. začleňovat do nich postavení knihoven. Ve světle této skutečnosti se pak ukazuje, jak důležitou roli by sehrál knihovnický zákon, který by upravoval právě tuto otázku.

V souvislosti s tiskovým zákonem (č. 46/2000 Sb.) V. Richter připomněl, že vydavatelé musejí napříště poskytovat u celostátních periodik pouze šest povinných výtisků - dva Národní knihovně ČR, Národnímu muzeu, Moravské zemské knihovně v Brně, Ministerstvu kultury ČR a nově také Parlamentní knihovně, což vzbuzuje minimálně rozpaky. Státní vědecké knihovny a Městská knihovna v Praze budou dostávat na rozdíl od dřívějšího stavu regionální povinný výtisk (včetně příslušné regionální mutace celostátního periodika). Tato problematika se jako mediálně nezajímavá otázka dostala do stínu nekonečných diskusí na téma, zda musí redakce zveřejnit reakci dotčené osoby. Poté, co v prosinci 1999 byl v tomto znění zákon schválen v poslanecké sněmovně, snažili se zástupci SVK najít zastání "svých" zájmů u senátorů zvolených ve svých obvodech, avšak jejich pozměňovací návrhy ve prospěch SVK byly nakonec v opětovném hlasování v dolní komoře odmítnuty. Zřejmě nejvíce se v této věci angažovala (aspoň veřejně) poslankyně K. Dostálová, která podpořena hlasy některých právníků, podle nichž je třeba brát v úvahu ekonomické aspekty (vydavatel MF Dnes tak uspoří 476 tisíc korun ročně), hovořila "o konfiskaci soukromého majetku" a dále doslova prohlásila: "To bychom zrovna tak mohli chtít po automobilových závodech, aby odevzdávaly technickému muzeu každý svůj nový výrobek, který jim sjede z linky." (např. Český rozhlas 1, 23. 2. 2000).
(Poznámka redakce: Skupina poslanců podala 5. dubna 2000 návrh novely tiskového zákona, jehož smyslem je opět přiznat státním vědeckým knihovnám právo povinného výtisku celostátně vydávaných periodik. Návrh prošel 24. května do druhého čtení.)

Vít Richter přikládá značný význam pro další vývoj veřejných knihoven u nás zákonu o svobodném přístupu k informacím (č. 106/1999 Sb.), který sice v prvém plánu upravuje vztah úřadů veřejné správy a občanů, ale v důsledku by mohl přispět k postupné proměně knihoven. Ty by vedle svých tradičních funkcí mohly zajišťovat snazší přístup k "informacím všedního dne", mj. těm, které musí tzv. povinné subjekty, tedy rovněž zřizovatelé knihoven, zveřejňovat o své činnosti, a to i mimo své úřední hodiny.

Miscelanea

Účastníci Knihovnické dílny byli dále seznámeni s projektem Veřejných informačních služeb knihoven (VISK), který je zařazen do Akčního plánu realizace státní informační politiky. Projekt je zatím rozdělen do devíti oblastí (podle V. Richtera jde o "hrubé schéma"), mezi nimiž mj. figuruje národní program digitalizace historických fondů a ochranné mikrofilmování. Tyto projekty by měly navázat na obdobné projekty, které jsou financovány zejména z grantových programů vypsaných ministerstvem kultury a jsou realizovány zatím převážně na institucionální úrovni. O VISK má v nejbližsí době jednat vláda. (Poznámka redakce: Podle tiskového oddělení Úřadu vlády ČR nebyl v době uzávěrky tohoto čísla stanoven termín, kdy se projednávání VISK dostane na program schůze vlády.) Koordinační středisko aktivit rozvíjených v rámci VISK má vzniknout při Národní knihovně ČR.

Management a měření výkonů - také v knihovnách?

Závěrečný půlden letošní Knihovnické dílny byl věnován tématu Management a měření výkonnosti v knihovnách. S přednáškou vystoupila paní Barbara Staude, vedoucí městské knihovny v bavorském městečku Aumühle.

Management/marketing a knihovny
Na úvod paní Staude konstatovala, že výraz management byl v knihovnických kruzích dosud považován za neslušné slovo. Vždyť knihovníci se stávají knihovníky (mimo jiné?) proto, aby unikli matematice. Avšak i v našem oboru jsou manažerské činnosti zcela na místě, zejména pod vlivem aktuálních vnějších vlivů:

nových uživatelských potřeb nárůstu nabídky druhů dokumentů a služeb nových technologií krácení rozpočtů knihoven nových metod řízení Pro knihovny platí zejména následující marketingové poučky: marketing je umění získat a připoutat zákazníky přání a potřeby zákazníků je třeba prověřovat a důkladně zkoumat pro všechny cílové skupiny zákazníků je třeba vytvářet přesvědčivou nabídku image firmy a cílové skupiny zákazníků je třeba průběžně prověřovat a měřit spokojenost zákazníka je definována kvalitou produktů a služeb spokojený zákazník = získaný zákazník Tato tvrzení lze shrnout do jediné věty: Knihovna má zaměřit veškeré své úsilí na spokojenost všech typů uživatelů, k čemuž musí znát jejich přání a potřeby (a tomu podřídit své služby) a starat se o pozitivní obraz instituce. Je třeba si uvědomit, že pojem knihovnické služby nezahrnuje pouze půjčování knih a poskytování informací. Každá knihovna zajišťuje dva typy služeb:1) služby přímé (vnější) veškerá činnost, se kterou přijdou do styku uživatelé - výpůjčky, referenční služby, přednášky atd.2) služby nepřímé (vnitřní) činnost, na které se stavějí služby přímé, ale kterou uživatelé nesledují - akvizice, katalogizace a zařazení dokumentu do fondu, odborná příprava zaměstnanců apod. Statistika Knihovna by měla průběžně vést statistiky řady faktorů, které se pak stávají podkladem při rozhodování o další existenci knihovny a také důležitým nástrojem při působení na zřizovatele knihovny. Sledovanými faktory by měly být zejména: počet a skladba uživatelů aktivita uživatelů (jak často jednotliví uživatelé knihovnu navštěvují, za jakým účelem apod.) počet výpůjček na uživatele počet provedených výpůjček za hodinu počet návštěvníků knihovny za hodinu otevírací doba (zda je dostačující, kdy je knihovna nejvíce/nejméně vytížená atd.) doba uplynuvší od koupě dokumentu po jeho umístění na regál procento novinek ve fondu knihovny půjčování dokumentů z jednotlivých oborů (pokud se určitý dokument málo půjčuje, je třeba přehodnotit správnost jeho zařazení do příslušného oboru, neboť uživatelé jej pravděpodobně na jeho stávajícím místě nehledají) doprovodné akce (přednášky, výstavy, exkurze aj.) atraktivnost knihovny zaměstnanecky orientované ukazatele (kvalifikace, výkonnost, nemocnost, komunikativnost apod.) počet výpůjček každého dokumentu za rok Poslednímu z právě uvedených bodů věnovala paní Staude poměrně velkou pozornost. Jednou z činností každé knihovny (nutno říci, že jde o činnost neoblíbenou a nevděčnou) je revize a vyřazování obsahově zastaralých, poškozených anebo právě nepůjčovaných dokumentů z fondu knihovny. V souvislosti s vyřazováním knih vyslovila paní Staude názor, který vyvolal v obecenstvu velké vzrušení: dokument je třeba rozhodně z fondu vyřadit, pokud nebyl za uplynulý rok (event. kratší období) vůbec vypůjčen anebo pokud je starý více než tři roky (pochopitelně v případě rychle se vyvíjejících oborů). "Není nic horšího, než nabízet neaktuální fond. Ve fondu vždy zůstane klasická literatura, ale jinak musí být odvaha vyřazovat," řekla paní Staude.