Zdravotnictví, stejně jako celá řada dalších oborů lidské činnosti, využívá na začátku 3.tisíciletí stále více služeb nejrůznějších informačních technologií. Každodenní skutečností mnoha manažerů zdravotnických zařízení je nákup a prodej zdravotnické techniky a materiálu ve virtuálních nákupních centrech [5] specializovaných na zásobování nemocnic [6]. Běžnou součástí vzdělávacího procesu lékařů jsou v posledním desetiletí vyhledávací služby nabízené prestižními medicínskými on-line knihovnami [7] a vyhledávacími servery. [8] Rutinní zkušeností některých lékařů a pacientů je ordinace a poradenství prostřednictvím internetu. [9]Odborné společnosti [10], sdružení pacientů [11], odborové kluby [12], a mnoho [13]jiných [14]sdružení [15] dává prostřednictvím internetu vědět o svých realizovaných i připravovaných aktivitách často v celé jejich šíři, aniž by museli rozsah poskytovaných informací omezovat z důvodu nedostatku finančních prostředků na jejich vydání v tištěné verzi nebo finanční náročnosti reklamních kampaní spojených s prezentací svých aktivit.

Kdokoliv se může kdykoliv pojistit proti čemukoliv, této strategie se drží i zdravotní pojišťovny [16] po celém světě [17] a nabízejí své služby na síti každému, kdo si myslí, že je právě potřebuje. Na svých serverech dávají také mnoho prostoru preventivní medicíně [18], což je pro ně podstatně levnější, než každého pojištěnce obeslat hromadou materiálů propagujících zdravý životní styl. Výhodou se v tomto případě zdá být skutečnost, že webové stránky se zdravotnickou tematikou často sledují lidé s určitou úrovní motivace udržet si dobré zdraví nebo zlepšit svůj aktuální zdravotní stav. Investice do kvalitních webových stránek je pak řádově nižší než úhrada nákladů léčení těch pojištěnců, kteří kvůli nedostatku přehledně a srozumitelně předložených informací onemocní.

Zdravotnický web má už také svoje vlastní rozcestí [19], díky kterým je orientace v záplavě nejrůznějších stránek a serverů zabývajících se problematikou zdraví a nemoci jednodušší pro zdravotnické profesionály [20], ale především pro motivované laiky [21], kteří mohou pouhým zadáním své diagnózy [22] nebo příznaku [23] do pole pro vyhledávání, získat kompletní přehled odkazů obsahujících zadané heslo.

Cílem této práce je porovnat kvalitu českých a zahraničních webových stránek se zdravotnickou tematikou a nalézt odpovědi na otázky týkající se využití internetu ve zdravotnictví:

1. Dosahují české webové [20] stránky stejné úrovně jako zahraniční webpages [24]?
2. Nabízejí české subjekty [25] provozující tyto stránky stejné spektrum služeb pro odborníky jako zahraniční provideři [26]?
3. Jaká je kvalita a spektrum nabízených služeb pro laiky u nás [22] a v zahraničí [19]?
4. V jakých oblastech české webpages [21] zaostávají za zahraničím [27]?
5. Jakým způsobem [28] mění zdravotnické služby poskytované prostřednictvím internetu vztah lékař pacient [9]?

Při prvním přístupu na komerční českou [29] nebo zahraniční [30] stránku věnovanou zdravotnictví upoutá každého návštěvníka kvalitativní rozdíl v designu stránek. Grafickému provedení většiny zahraničních www stránek je věnována velká pozornost a tím pádem i značné finanční prostředky, které v současnosti stojí zajímavý a do nejmenších detailů propracovaný webdesign. Rozdíl v grafickém zpracování se zvyšuje s  klesající komerční využitelností www stránek, které se zaměřují jen na určitou omezenou problematiku zdravotnictví. Tyto www [31]stránky v ČR [10] patří co se designu týče spíše do oblasti nadšených amatérů [32], zatímco na vzhledu zahraničních [33] specializovaných www stránek [7] se podílí tým složený minimálně z počítačového grafika, internetového designéra a podle četnosti databázového vyhledávání asi i programátora. Není to příliš překvapivá skutečnost, protože vzhledem k chronickému nedostatku finančních prostředků v českém zdravotnickém systému by bylo naivní očekávat, že české specializované www stránky [20] dosahují úrovně zpracování zahraničních webpages [24].

Kvalita obsahu internetových stránek českého zdravotnictví [20] je naopak zcela srovnatelná s kvalitou www stránek zahraničních [26]. Tato skutečnost platí pro stránky věnované odborníkům, stejně jako pro laické [22]stránky [19]. V některých situacích je prostá grafika uživatelsky příjemnější, což platí zvláště pro uživatele připojené přes telefon. Jednoduchá grafika nezdržuje při hledání svými často i animovanými sekvencemi jak uživatele, který často nakonec kliká pouze na vizuálně zajímavá loga, tak i počítač, který www stránku rychleji načte. Čas potřebný k nalezení požadovaných informací je pak podstatně kratší a po 21. hodině v Čechách i významně levnější. Po zavedení levných či dokonce zcela bezplatných moderních technologií datového připojení, jako je distribuce internetu kabelovou televizí [34] nebo prostřednictvím běžných rozvodů elektrické sítě, se tato výhoda stane poněkud relativní, protože poplatky za datové připojení již nebudou ve firemních a hlavně rodinných rozpočtech hrát důležitou, pakliže vůbec nějakou, roli. Za této situace bude vizuální nezajímavost pro stávající české zdravotnické stránky handicapem, protože zboží s vizuálně neatraktivním obalem [35] se prodává většinou obtížněji než zboží, které upoutá zákazníka [36] na první pohled nějakým zajímavým detailem.

Nabídka internetových služeb pro odborníky v češtině [10] je srovnatelná se zahraničními [7], hlavně v oblasti vyhledávání klinických informací. Vzhledem k časté aktivní znalosti angličtiny mezi lékařskou veřejností v ČR, ale nemohou české stránky konkurovat zahraničním vyhledávácím službám v rozsahu zdrojových databází, z nichž jsou klinická data vybírána. Nutno dodat, že i přes tuto skutečnost je rozsah klinických informací dostupných v češtině [10] impozantní.

Český zdravotnický web [22] zaostává za zahraničním převážně v nabídce služeb pro ostatní zdravotnické profesionály. Zatímco větší české zdravotnické servery se managementu ve zdravotnictví věnují spíše okrajově [22] nebo vůbec [20] , existují v zahraniční www stránky, které jsou naopak věnovány výhradně managementu ve zdravotnictví [37] a souvisejícím otázkám, jako je on-line obchod [38] se zdravotnickou technikou [39] a materiálem [5]. Příčinnou tohoto stavu může být nedostatek finančních prostředků malých a středních zdravotnických subjektů na častý nákup zdravotnické techniky a materiálu, nebo nezájem českých obchodníků se zdravotnickými komoditami internetový obchod s komplexní šíří sortimentu svým zákazníkům nabídnout. Nejpravděpodobnější příčinnou tohoto stavu však asi bude prozatímní malé rozšíření služby označované e-business [40] na českém internetu a špatná zkušenost s platební morálkou v ČR obecně.

Služby pro laiky jsou na českém internetu z nepochopitelných důvodů nejmarkantněji zanedbávány zdravotními pojišťovnami [41], u nichž je paradoxně předpoklad, že se jim zdravotnické on-line služby poskytované laické veřejnosti finančně vyplatí hned dvakrát. Čím méně péče jejich zodpovědní a prevence nemocí znalí pojištěnci odčerpají, tím více peněz zaplatí na zdravotním pojištění. Pro moderní zdravotní pojišťovnu [18] by tedy důraz na preventivní medicínu a informovanost svých pojištěnců o účinných postupech léčby nejrůznějších nemocí a zdravém životním stylu měl být takřka životní nutností. Výhody internetového poskytování těchto v zahraničí zcela standardních služeb [17] v Čechách zatím pochopila Všeobecná zdravotní pojišťovna [16], Hutnická zaměstnanecká pojišťovna [42] a Česká národní zdravotní pojišťovna [43]. Ostatní pojišťovny v ČR se omezují pouze na informace o svých produktech [44] , Stavební zdravotní pojišťovna a Vojenská zdravotní pojišťovna ČR vlastní internetové stránky ani neprovozují.

Kvalita a spektrum služeb nabízených laické veřejnosti na komerčních [22]serverech [21] je naopak srovnatelná se zahraničními [19]servery [45] stejné kategorie. Informace jsou přehledně členěny a jsou prezentovány v jazyce srozumitelném i medicínsky nevzdělanému jedinci. V Čechách jsou však tyto informace členěny [46]většinou podle diagnóz [22], což znesnadňuje orientaci v informacích jedinci, který svou diagnózu nezná. Musí proto nejprve navštívit lékaře, aby zjistil alespoň pracovní diagnózu a mohl se tak při rozhodování v procesu vlastní léčby stát hodnotným partnerem lékaře. V zahraničí je tento problém stanovení pracovní diagnózy řešen několika způsoby:

• Prvním způsobem je stanovení pracovní diagnózy podle popsaných příznaků [47].
• Druhým způsobem je lékařské on-line poradenství prostřednictvím e-mailu [48].
• Třetím způsobem je základní diferenciální diagnostika [49], při které si pacient nejprve vybere z nabídky charakter svých příznaků a následně odpovídá na uzavřené diagnostické otázky.

Výstupem této on-line autodiagnostiky je pak rada zda má jedinec navštívit lékaře ihned, nebo nejprve zkusit vyřešit svůj zdravotní problém daným postupem a v případě, že potíže do určité jasně definované doby nezmizí, lékaře raději kontaktovat. Osobní výhody této autodiagnostiky ale ocení jen lidé v těch zemích, kde se za každou návštěvu nebo požadovanou radu lékaře platí, nebo jedinci, pro které je ztrátou času i vysedávání v čekárně u lékaře. Služba on-line autodiagnostiky [50] jim pak umožňuje navštěvovat lékařskou ordinaci jen ve vážných případech a většinu banálních zdravotních problémů řešit, nebo jim i úspěšně předcházet, podle vyhledaných informací.

Dalším podstatným rozdílem mezi komerčními zdravotnickými servery v ČR a v zahraničí je velmi omezené využívání proužkové reklamy, tzv. banerů [51], na [52]českých [22]www [21]stránkách [29]. Toto omezení je nepochopitelné zvláště na www stránkách, které přímo informují o lécích, kosmetice [21]nebo zdravotnických technologiích a materiálech [53]. Otázkou zůstává je-li tento stav způsoben nezájmem obchodníků a výrobců výše uvedeného zboží o reklamu prostřednictvím internetu nebo špatným marketingovým využitím místa na českých www stránkách ze strany jejich tvůrců. Vzhledem k rozsáhlým a finančně náročným reklamním a mediálním aktivitám farmaceutických firem, z nichž některé probíhají i na celé řadě internetových stránek s jinou než zdravotnickou tematikou, se zdá, že farmaceutický průmysl pravděpodobně nebude tím, kdo podceňuje možnosti reklamy a on-line obchodu přes internet.

Většina nedostatků, ve kterých www stránky o zdraví v ČR zaostávají za zahraničními webpages, byla již výše zmíněna. Je to především nezájem většiny zdravotních pojišťoven o poskytování preventivních, léčebných i organizačních informací svým zákazníkům. Prakticky nulové využití služeb on-line obchodu i na www stránkách, jejichž obsahem jsou informace o volně prodejných léčivých přípravcích [21] a dalších komoditách zdravého životního stylu. Nižší úroveň počítačového zpracování českých [41]www [54] stránek a omezená nabídka služeb pro zdravotnické odborníky [20] jiných než klinických nebo vědeckých profesí, patří v současnosti také mezi oblasti v nichž je a ještě několik let určitě bude mnoho možností nabídnout celou řadu v zahraničí osvědčených www technologií [28]a internetových projektů [9].

Další oblastí ve které český zdravotnický internet poněkud zaostává, pravděpodobně i kvůli nižší dostupnosti internetu v ČR vzhledem k internetově vyspělým zemím světa, je nabídka služeb [49]autodiagnostiky [47] a on-line ordinací [48]. Ke změně tohoto stavu určitě výrazně přispěje úplná liberalizace telekomunikační sítě v ČR v roce 2003, neustále klesající ceny hardware i software vybavení počítačů a postupné zvyšování průměrného věku prvních internetových generací, jejichž jednotlivý zástupci často ještě nedosáhli ani 30 let a nemají děti. Zájem o udržení svého dobrého zdraví i zdraví rodiny pro ně proto většinou nepředstavuje tak podstatnou motivaci jako pro příslušníky generací o 10 nebo 20 let starších.

Oblastí, která představuje asi nejvíce nevyužité pole působnosti zdravotnických stránek je kupodivu reklama, která je v současnosti jedním z hlavních zdrojů příjmu většiny českých [55] i zahraničních [56] právnických i fyzických osob působících na internetu. Tato skutečnost je překvapující především u spotřebitelsky velice oblíbeného a neškodného, někdy i zdravotně prospěšného, zboží, jako jsou kosmetické přípravky [57] nebo vitamínové směsi [46]. Přitom bannery vyzívající k lovu bacila a následné výhře multivitamínového preparátu byly v období zimních chřipkových epidemií na nejnavštěvovanějších serverech [58]českého webu [59] dobře viditelné.

Vztah lékař–pacient se dostává díky dostupnosti laicky srozumitelných informací ze světa moderní medicíny do poněkud vyváženější polohy, než tomu bylo ještě před několika desítkami let, kdy jednou z mála přehledně uspořádaných databází lékařských informací pro laiky [61]byly často velice drahé svazky knih, majících ve svém názvu obvykle spojení rodinný lékař. Podle návodů v těchto knihách si mohli laici diagnostikovat a vyléčit jen lehké úrazy a některé běžné nemoci o diagnostice komplikovanějších nemocí, závažnějších poškození svého zdravotního stavu a možnostech terapie věděli často jen to, co jim řekli jejich ošetřující lékaři, protože aktualizace těchto publikací, nikdy nemohla stačit tempu zdokonalování a vývoje diagnostických i terapeutických postupů moderní medicíny. Vydaná kniha tak mohla teoreticky být zastaralá už v den, kdy se dostala do distribuce.

Na internetu si pacient může opatřit informace nejen o tom jak nemocím a úrazům předcházet [62], ale i jak je diagnostikovat nebo léčit [63]. Při chronickém průběhu nemoci může pak o nejmodernějších postupech v terapii své konkrétní diagnózy vědět někdy i více podrobností než ošetřující lékař, jehož specializace bývá často poněkud širší než jedna diagnóza. Někteří lékaři už dnes mají zkušenost s pacienty, kteří je zkoušejí ze znalosti svého onemocnění podrobněji než atestační komise. Rozhodování o dalším diagnostickém a především terapeutickém postupu je pak daleko více závislé na souhlasu pacienta, který může zcela oprávněně dát někdy před postupem doporučovaným lékařem přednost životu v částečném zdravotním diskomfortu, za to s nadějí, že úroveň jeho poškození nebude při možných komplikacích vyšetřovacího nebo léčebného postupu progredovat. Nebo se jednoduše rozhodnout pro jiného lékaře nabízejícího prostřednictví internetu pro pacienta přijatelnější řešení. V éře zdravotnictví on-line [28] si budou muset lékaři zvyknout na vysokou úroveň informovanosti svých pacientů [30], kteří mnohem častěji rozpoznají diagnostické omyly a budou své odlišné názory na možnosti zlepšení svého zdraví konfrontovat s terapeutickými postupy lékaře. Zároveň budou velice dobře poučeni o svých právech a budou jejich dodržování po lékařích někdy i oprávněně vyžadovat.

Nebude-li pacient se službami svého lékaře spokojen má již nyní na zahraničních internetových stránkách možnost objednat se přes internet do ordinace [9] jiného lékaře a konzultovat s ním své obtíže prostřednictvím e-mailu. Takto komunikovat může s několika lékaři najednou a vybrat si toho, který bude své služby nabízet pro pacienta nejpřijatelnějším způsobem. U něj si pak založí virtuální dokumentaci. Bude-li pacient mít dostatečně velkou míru compliance [64] může svého lékaře poměrně objektivně informovat o vývoji svého onemocnění a průběhu léčby pomocí www formulářů [9]prakticky den za dnem. Časem sám pozná co je pro něj nejlepší a po lékaři bude spíše než řešení přítomného stavu požadovat ujištění, že jím zvolený postup je ten správný. Pozice lékaře se tak přesune z oblasti rozhodování ve vztahu lékař-pacient více do oblasti poradenství [30].

Konečné rozhodnutí o způsobu jak zlepšit svůj zdravotní stav bude stále častěji závislé na samotném pacientovi, jenž bude zvažovat i metody, které se současnou koncepcí evidence based medicine mají jen málo společného [65], přesto jejich mediální prezentace některá pacientova rozhodnutí významně ovlivní. Další formou pomoci lékaře pacientovi se proto stane také schopnost radit mu natolik srozumitelně [19] a důvěryhodně [49], aby se v nabízených informacích o nejrůznějších postupech v diagnostice a terapii dokázal dobře orientovat, a vybrat si to, co bude pro objektivně i subjektivně lepší kvalitu jeho života nejlepší.