Úvodní poznámka

V našem příspěvku chceme přispět několika podněty do diskuse, která probíhá na téma odborného informačního a knihovnického vzdělávání v různém rozsahu, formě a na různých fórech již delší dobu (naposled viz např. příspěvky a diskuse na odborném semináři v Seči). O tom, že se nejedná o krátkodobou záležitost, svědčí např. i obdobné tematické zaměření připravovaného semináře CASLIN 2000.

Kromě výše uvedených objektivních okolností nás k vyjádření k problematice vede subjektivní zkušenost studia na Ústavu informačních studií a knihovnictví [6] (ÚISK) v Praze a v případě jedné spoluautorky i zahraniční zkušenost studia na School of Information and Library Science [7] (SILS), University of North Carolina at Chapel Hill.

V článku vyjadřujeme pouze své vlastní názory. Příspěvek je zaměřen na odborné vzdělávání, které probíhá v rámci ÚISK, našim cílem není přinést zasvěcenou a komplexní stať o stavu a perspektivách odborného informačního a knihovnického vzdělávání v České republice. Uvítáme však reakce všech zainteresovaných, tzn. jak pedagogů a profesionálů z praxe, tak i současných studentů a popř. absolventů ÚISK.

Základní struktura studia na ÚISK

V souladu se svým posláním a začleněním v rámci Univerzity Karlovy [8] nabízí ÚISK relativně širokou škálu různých forem a zaměření studia. Základní formou studia ÚISK je pětileté denní studium, které je doplněno možností externího studia a tříletého magisterského studia určeného pro absolventy jiných oborů. V průběhu pětiletého studia si volí student oborové zaměření, kterým je knihovnictví, informační zaměření nebo knihověda. Všichni absolventi mohou na svoje magisterské studium po splnění formálních podmínek navázat doktorským studiem.

Absolvent knihovnického zaměření získává znalosti a dovednosti, které uplatní především v knihovnách (např. dějiny knihy a knihoven, katalogizační pravidla, práce s dětským čtenářem, srovnávací knihovnictví apod.), do určité míry se setká také se širším pojetím informačních služeb (např. rešeršní činnost) a se současným světovým vývojem v oblasti informačního průmyslu. Absolvent informačního zaměření by se měl orientovat především v informačních službách a informačních technologiích, očekává se také, že získá jistý přehled také např. v otázkách informační politiky. Absolvent knihovědy je specificky zaměřen především na oblast starých a vzácných tisků.

Výchozí otázkou pro nás bude: odpovídá dosavadní struktura studia, která vznikla v polovině 90. let především v souvislosti s transformací bývalé Katedry vědeckých informací a knihovnictví FF UK na ÚISK a změnou ve vedení ústavu, současným potřebám praxe a aktuálnímu vývoji oboru?

Vzhledem k dynamice vývoje oboru, v posledních letech stále více spjatého s růstem ekonomického významu informačních výrobků a služeb (informačního průmyslu) a rychlým rozvojem informačních technologií, se domníváme, že je třeba se touto otázkou vážně zabývat. Prostředí knihoven je těmito změnami silně ovlivňováno a často se blíží typem problémů prostředí ostatních informačních institucí.

Na otázku, jak by se měla koncepce studia na ÚISK dále vyvíjet, není vůbec snadné odpovědět. Nechceme (a z mnoha důvodů ani nemůžeme) zde předložit ucelenou představu o koncepci studia na ÚISK, ale formou nápadů a námětů naznačit možnosti řešení některých specifických otázek. Jsme si vědomi, že tyto návrhy nemusejí být ani originální, ani odpovědnými osobami akceptovatelné.

Náměty změn koncepce studia na ÚISK

Základním problémem je rozdělení studijního oboru na tři větve: knihovnickou, informační a knihovědnou, ve kterém se projevuje překonaná dichotomie knihovny/informační instituce. Bezesporu nemá smysl popírat, že vždy budou existovat rozdílné typy informačních institucí, ale dva základní typy – knihovny a informační střediska – se z hlediska způsobů práce a typů informačních zdrojů neustále sbližují. Knihovna je druhem informační instituce, jejíž uživatelé a informační zdroje se budou vždy lišit od informačního střediska např. ve velkém průmyslovém podniku, nicméně základní techniky a technologie práce s informacemi zůstávají totožné. Tento trend sledují i studenti ÚISK a převážná většina z nich volí informační zaměření, knihovnické zaměření je obsazeno minimálně. Paradoxem je, že většina studentů z informačního zaměření, pokud se uplatňují v oboru, pracuje v "klasických" knihovnách a nikoliv v informačních střediscích.

Zcela specifickou záležitostí je začlenění knihovědy do struktury oboru. Knihověda jako obor zaměřený na historické knižní fondy a s nimi spojenou problematiku stojí na pomezí knihovnictví a archivnictví. Nebylo by logičtější a pro studenty i pedagogy přínosnější začlenění knihovědy do rámce pomocných věd historických (PVH)? Studenti knihovědného zaměření mají během studia mnohdy problémy se skloubením předmětů knihovědných (např. knižní malba a výzdoba ve středověku, středověká paleografie, základy křesťanství aj.) s otázkami knihovnicko-informačními. Na druhou stranu je pro studenty knihovědy přínosem kontakt s moderní výpočetní technikou a možnost získat přehled o informačních technologiích, který by ve skupině studentů PVH nezískali tak snadno.

Další otázkou je délka a forma studia, která souvisí s věcnou náplní studijního oboru. V zahraničí se běžně tento obor studuje pouze jako dvouletý s tím, že studenti již jsou specializováni na nějakou oblast. Tuto možnost již ÚISK nabízí ve formě magisterského studia, vedle toho by připadaly do úvahy ještě následující dva modely:

• ponechat věcnou náplň studia zhruba v současném rozsahu s redukcí na dvouleté studium Např. na SILS existuje dvouleté magisterské studium, na které lze navázat čtyřletým studiem doktorským. Magisterský program je orientován především na praxi, výzkum se provádí až v rámci studia doktorského. Kromě těchto dvou hlavních programů mají studenti čtyřletého bakalářského studia z celé univerzity možnost zvolit si informační a knihovnickou vědu jako tzv. "minor", tzn. obor, který je doplňkový k oboru hlavnímu, tzv. "major". Nikdo ze studentů, kteří studují bakalářský program (tzv. undergraduates), nestuduje informační a knihovnickou vědu jako hlavní obor (major). Jako hlavní obor si ji mohou zvolit až v magisterském studiu.
• ponechat pětileté studium a podstatně rozšířit a modifikovat jeho obsahovou náplň (např. začleněním nových oblastí jako je např. problematika masmédií a tiskových agentur, tvorba databází nebo teoretické otázky) nebo prohloubit záběr stávajících oblastí (informační technologie). Některé oblasti by bylo naopak možné redukovat. Podobné trendy se objevují také ve změnách knihovnicko-informačních vzdělávacích programů např. v USA, kde dochází v mnoha případech k rušení původních knihovnicko-informačně orientovaných kateder či celých fakult a jejich slučování s tzv. "computer science" (počítačová věda) nebo "communication sciences" (zahrnuje hromadné sdělovací prostředky apod.), popř. dochází k propojování těchto programů a úzké spolupráci daných kateder či fakult.

S délkou a věcnou náplní studia bezprostředně souvisí forma organizace studia. Kromě jiného také vzhledem k finančním a personálním problémům výuky navrhujeme zvážit vytvoření Centra informačních studií (CIS), na jehož pedagogické i vědecké činnosti by se vedle Univerzity Karlovy podílela také Vysoká škola ekonomická a ČVUT, přičemž každá škola by do centra přispěla svým specifickým vkladem. V rámci UK by se na CIS mohly podílet vybrané fakulty a katedry, vedle ÚISK např. Fakulta sociálních věd. Vznikem CIS by byl zdůrazněn mezioborový charakter informačních studií a mohly by být vytvořeny vhodnější podmínky pro pedagogickou i vědeckou činnost.

Dalším důležitým aspektem odborného vzdělávání je oboustranná vazba na praxi, která může nabývat různých forem. Domníváme se, že je nutné prohloubit komunikaci a spolupráci s absolventy ÚISK, udržovat s nimi kontakt a mít přehled o jejich pracovním působení. Tak by vedení ústavu (centra) získalo nejen přehled o tom, jak se absolventi uplatňují v praxi, ale i možnost využít odborného potenciálů absolventů pro účely výuky ve formě např. výběrových přednášek.

Inspirací může být opět příklad SILS a většiny amerických univerzit, kde zpětná vazba mezi školou a jejími studenty a školou a jejími absolventy skutečně funguje. Např. na webových stránkách SILS je věnováno místo absolventům této školy. Škola ví, kam který absolvent odešel a co dělá, každoročně je pořádáno setkání studentů školy, jejích absolventů a profesorů, na kterém dochází k výměně názorů a zkušeností všech tří stran. Absolventi jsou pro školu důležití z hlediska ověřování kvality programu, jeho aktuálnosti. Ve vysoce konkurenčním americkém prostředí jsou tito lidé pro školu životně důležití, protože mohou posoudit, do jaké míry jim škola poskytla průpravu pro praxi. Student také může oslovit absolventa a domluvit se s ním na stáži v jeho organizaci. Absolventi takovou žádost zpravidla neodmítnou.

S praxí a profesní komunitou se studenti mají možnost setkat i na základě členství ve studentských sekcích profesních asociací jako je například ALA (American Library Association), SLA (Special Libraries Association) apod. Tyto studentské sekce pořádají vlastní akce, také studenti se mohou účastnit konferencí těchto profesních asociací, což je pro mnohé "zkušenost k nezaplacení". Profesní asociace také mají tzv. "mentoring programs". "Mentory" bývají zpravidla zkušení lidé z praxe, kteří se  do této funkce dobrovolně přihlásili a na které se budoucí informační pracovníci mohou obracet v profesních záležitostech. Studenti tak získávají možnost navštívit informační instituce, které je zajímají, mohou v nich i načas v rámci studijní stáže pracovat, mohou daného mentora oslovit, pokud potřebují prodiskutovat jakýkoliv úkol, který ve škole dostali apod. Učí se tak jeden od druhého, neboť studenti do organizací přinášejí znalost nejnovějšího vývoje v oboru. Velký důraz se dnes všeobecně klade na celoživotní vzdělávání informačních pracovníků, které je oficiálně zajišťováno různými rekvalifikačními kurzy a školeními, ať už probíhají při vysokých školách, profesních asociacích nebo na komerční bázi. Z tohoto hlediska mají američtí informační pracovníci nesrovnatelně více příležitostí než ti v Čechách.

Tento popis není zdaleka úplný, ale dostatečně z něho vyplývá jedna podstatná skutečnost: vzdělávání informačních pracovníků probíhá ve Spojených státech v úzkém sepětí škol, praxe a profesních organizací. A co navíc, mezi všemi prvky tohoto systému existují poměrně funkční zpětné vazby.

Závěrem

Otázku, nakolik by bylo možné navrhované změny realizovat v praxi, ponecháváme do další diskuse, ať už veřejné na odborných fórech či v časopise Ikaros nebo interní v rámci ÚISK. V každém případě jsme si vědomi toho, že byť by se o některých změnách začalo uvažovat (nebo se o nich již uvažuje), nelze je provést ze dne na den, mj. také proto, že jde o vytváření nebo posilování vazeb, které se vyvíjejí velmi pomalu. S některými zlepšeními však lze začít už dnes. Už dnes je totiž možné začít cíleně udržovat kontakty s absolventy školy a ptát se jich na to, do jaké míry v praxi využívají ve škole získané znalosti a dovednosti. Už dnes je možné v rámci některých již existujících předmětů motivovat studenty k profesním aktivitám. Navrhujeme a tímto také vyzýváme současné studenty k založení studentské sekce při SKIP. Zájem musí přijít ze strany studentů a měl by se také setkat s přijetím lidí z praxe, kteří dnes členy SKIP a ostatních českých profesních organizací jsou. Rozvoj spolupráce mezi praktiky a studenty však vyžaduje čas a ochotu ke spolupráci, která zpočátku nemusí být jednoduchá. Snaha naslouchat a učit se musí být na obou stranách.