Dostávám se někdy do zajímavé situace. Diskutuji s mladým, moderním, vzdělaným mužem, který vůbec není "protižensky" naladěný, dokonce připustí, že ne všechno v této společnosti je v pořádku, pokud jde o postavení žen. Zdálo by se, že nenarazíme na nic, na čem bychom se neshodli. A přece: "Co proboha máte pořád proti těm reklamám? Nejste už trochu paranoidní? Když čtu vaše články, připadám si jako hlupák, jako dinosaurus, který nic nechápe, protože na tom nic závadného nenacházím. Asociace, o kterých mluvíš by mne nenapadly. Univerzální silikon [4], přítelkyně bez hlavy a co já vím…?! Podtext, který hledáš, (méněcennost, kult těla, výzvy k násilí), nevidím. Pravděpodobně je nevidí ani jejich tvůrci. Mně takové nápady připadají originální. Lidé, kteří to vymysleli jenom dělají svoji práci. Neporušují zákony a navíc jsou úspěšní protože jejich reklama zabírá." Co odpovím? Opravdu by bylo jednoduché říct: "ty to nechápeš, protože si chlap", ale není to tak snadné. Navíc nezveřejňuji své názory proto, abych si dokázala vlastní výlučnost.

Nenapíši asi žádnou převratnou myšlenku, pokud konstatuji, že ženy mají jinou historickou zkušenost. Nic z toho, co dnes mají, nedostaly zadarmo, všechno musely tvrdě vybojovat. Proto mnohem citlivěji reagují na projevy, které by jenom v náznacích mohly signalizovat snahu sáhnout jim na jejich vybojovaná práva. Podobné reakce mají i příslušníci jiných sociálních skupin, které rovněž musely o svá práva bojovat, jako například černoši nebo homosexuálové. Dovedu si představit, že to někomu může připadat paranoidní. Asi to tak na světě chodí, že sytý hladovému nevěří. Ale přijměme skutečnost, že reklamní billboard se sexy ženou bez hlavy lákající nové uživatele internetovských služeb [5] je pro jednoho originální a druhého uráží. Nebudeme hodnotit, který pohled je správný. Když píšu o tom, že pro mne je něco takového urážející, není to proto, že chci všechny o své pravdě přesvědčit, ani proto, že chci všem ostatním naznačit jací jsou hlupáci, když nevidí to co já. (Jak se vyjádřil jeden můj přítel: "Sám jsem překvapen, co jsem tím všechno myslel!") Chci říct jen: tohle mně uráží, tohle mi vadí! A mám právo na to, aby můj názor byl respektován. K partě, která se baví obhroublými vtipy o hlouposti žen si nepřisednu, do hospody, kde se kouří tráva nechodím, ale reklamě se vyhnout nemohu. Číhá na mně všude a nemám úniku. Tvůrci reklamní kampaně Blesku se mnou nemusí nutně souhlasit v názoru, že jejich nápad s trojnásobným nářezem na ženský zadek je ránou pod pás všem snahám o zastavení násilí proti ženám, ale měli by akceptovat, že tak to na někoho působí.

Stává se dobrým zvykem již i v našich krajích, že firmy vynakládají spousty peněz na to, aby zjistily, kdo jsou jejich zákazníci a jak a čím je oslovit, aby je neztratily, ale naopak jim zaimponovaly, a vedou si o tom přesnou agendu. Když připravují třeba recepci pro své dobré klienty, jsou schopni zjistit, co kdo jí a nejí, jaké je kdo víry, kdo se s kým přátelí, ve kterém salónu kdo šije… a tak dále (až do naprostého absurdna). Ale ve světě (myslím tím svět, který je vyspělejší než my a který je nám většinou předkládán jako vzor, hodný následování) je zvykem respektovat odlišnosti ve vidění světa i na úrovni celospolečenské. Ano, někdy taky doháněné až do absurdna. Ale vždy je to správnější přístup, než ignorace, jaká se mnohdy předvádí u nás a vydává se dokonce za důkaz svobody projevu. Tomu světovému přístupu se zase říká kultura projevu. Patřit k vyspělému světu znamená nejenom osvojit si moderní způsob života, využít poznatky a technologie, ale také - a to podle mého názoru především - přijmout morální hodnoty tohoto světa. I když nám jejich respektování někdy připadá absurdní.

Odkazy na související články, ve kterých se objevila kritika reklamy:

Jarmila Cikánková: Nechtěla bych mít za muže Bacha

Petra Jedličková: Ženská těla bez mozku zvou pány do světa komunikace

Petra Jedličková: Výměna starých za nové?

Petra Jedličková: Zlikvidujte vaši starou!

Petra Jedličková: Striptérky v síti aneb jak ulovit zákazníky

Petra Jedličková: Silikon: nezbytná součást ženského sebevědomí? [4]