Počátkem července (6. - 10. 7.) tohoto roku se konala v Praze výroční generální konference Sdružení evropských vědeckých knihoven, známého podle své původní francouzské zkratky jako LIBER [4]. Její hostitelkou byla Národní knihovna České republiky [5], a to doslova, neboť hlavní zasedání konference se konala v barokním prostoru Všeobecné studovny v Klementinu. Zahájení se ovšem, jako u dalších velkých knihovnických událostí, odehrálo v Zrcadlové kapli, kde na úvod konference promluvil profesor Andrew Lass, osobnost nedílně spjatá s novou etapou vývoje českých (a slovenských) vědeckých knihoven v 90. letech.

Motto výroční konference znělo v angličtině "Changing Missions, Changing Skills". V překladu poněkud konzervativním bychom tento název mohli vyjádřit jako "Změna úkolů - změna kvalifikace". Vzhledem k obsahu problému by však bylo namístě druhou polovinu motta chápat jako "změnu práce" (knihoven jako institucí i knihovníků jako jednotlivců, změnu konkrétních činností i předpokladů pro ně, v užším smyslu i v rovině pracovní kultury).

Na programu konference [6] byly otázky ekonomických aktivit knihoven, formování fondů (collection development), řízení a správy v knihovnictví, zpřístupňování dokumentů a informačních zdrojů, ochrany fondů, jakož i informace o nejnovějším vývoji knihovnictví v hostitelské zemi, včetně exkurzí do vybraných knihoven. Jednání v plénu doplnila zasedání jednotlivých odborů LIBER a volby [7] do jejich čela i do výkonné rady.

Nemohu a ani bych nechtěl uvádět obsah jednání plošně. Ostatně, k málokterému vystoupení existuje jeho písemná podoba. Pokud vůbec kdo z účastníků odkazoval na informační zdroje v prostředí Internet, šlo spíše o související informace či literaturu. K jednotlivým problémovým okruhům tedy výběrově, dle toho, co jsem měl také možnost zachytit.

K problematice ekonomických aktivit knihoven bych rád odkázal na vystoupení Martina Kellera z USA, který informoval o alternativní formě publikační činnosti [8] ve vědě v prostředí Internet, v rámci knihovny Stanfordovy univerzity.

Profilovými tématy konference byly, dle mého názoru, otázky soudobého formování fondů a jejich zpřístupňování.

Pro vědecké, ale i národní knihovny se v tomto ohledu stává kardinální otázkou migrace obsahu dokumentů z původního nosiče na nosič nový. Výchozí motivace je nezřídka diferencovaná (zajistit přístup k obsahu dokumentu v rámci jedné či několika málo akcí, v jednom prostředí, pokud možno z pracovní stanice na pracovišti či dokonce doma, resp. ochrana originálního dokumentu před nadměrným opotřebením, anebo prostá záchrana obsahu dokumentu, jehož nosič dožívá), ale výsledek bývá stejný či obdobný: elektronický dokument či informační zdroj s výše uvedenými vlastnostmi přinášenými konzumentsky tržní civilizací.

Samuel Demas vidí nový moment ve formování fondů - výběr obsahů pro digitalizaci, neboť vědecké knihovny nebudou mít nikdy v (dohledné) budoucnosti dost prostředků, aby digitalizovaly všechny své rozsáhlé fondy. O sondě nizozemské Koninklijke Bibliotheek [9] s digitalizací pěti titulů deníků hovořila Trix Bakker. Také v diskusi k jejímu vystoupení se ozřejmilo, že digitalizace je především soudobou formou zpřístupnění původních obsahů čtenáři/uživateli fakticky nová edice. Funkci uchování a ochrany patrně v optimálním poměru výkonu a nákladů bude plnit mikrofilmování, již dnes v žádném případě nestojí proti digitalizaci. Tím spíše, že přes veškeré dobově expertní postupy ve výběru dokumentů k uchování se předmět studia v čase výrazně mění.

O způsobu, jakým se řeší v Dánsku otázka povinného "výtisku" publikace v prostředí komunikačních sítí hovořila Birgit Henriksen z Koninklijke Bibliotheek.

O systematickém přehledu "nejnovějšího slova", ale i o nevyřešených problémec v kooperativním formování fondů hovořil Bernard Naylor, předseda Britské rady britských vědeckých knihoven. Otázka elektronického zpřístupňování obsahů byla ohniskem, v němž se protínaly pohledy na další problémy. Pozoruhodně také mezi aktuálními problémy, jako protiklad vůči dosavadnímu přístupu "collection development", uvedl "collection management". Sdílení zdrojů v prostředí virtuální vědecké knihovny bylo předmětem vystoupení již zmíněné Trix Bakker. Ta zde také podává zajímavou verzi soudobého vymezení základního úkolu knihovny jako "vybírat, stabilizovat, ochraňovat a poskytovat přístup k relevantním a reprezentativním informačním zdrojům". Také ona formulovala, že "funkce fondů se rozšiřuje a zahrnuje funkci připojení". Novou formu sdílené akvizice povinného výtisku v síti knihoven zajišťující jeho zpřístupnění s centrální úlohou Národní knihovny Francie [10] prezentovala Jacqueline Dubois z knihovny Musée de l`Homme v Paříži.

Knihovnickým světem však dnes hýbe, aspoň dle mého dojmu jako účastníka různých knihovnických jednání, další moment proměny tradičního "collection development": v rostoucí míře se nákup dokumentů, zejména periodik, do vlastnictví knihovny proměňuje ve výběr informačního zdroje relevantního vůči potřebám uživatelů knihovny, a to současně se zajištěním spolehlivého přístupu k němu, nejaktuálněji (ale ne výlučně)v komunikační síti.

Knihovny k tomu nutí ekonomické tlaky - jejich rozpočty rostou ve výrazném nepoměru k růstu cen, individuálních (zdražování subskripce jednotlivých titulů) i globálních (v důsledku stálého růstu počtu vydávaných periodik). O projevech této tzv. krize seriálů v podmínkách rozvinuté země (a dle jeho slov "středně velké univerzitní knihovny") hovořil Hubert Laeven z nizozemského Nijmegen: v letech 1978 - 1989 poklesl počet koupených periodik na 58 procent. Působí zde ovšem také (a v USA jde možná o rozhodující moment) zmíněné změny v nárocích uživatelů vystupujících v propojeném informačním a vzdělávacím trhu.

Řešení se jeví v zajišťování přístupu do databází plných textů periodik v rámci konzorcií knihoven. Ovšem i v knihovnicky rozvinutých zemích je jednou z nejfrekventovanějších otázek záležitost cen a licenčních podmínek.

Také v pražském Klementinu tyto otázky byly předkládány, a to i na setkání se zástupcem firmy Elsevier Science Paulem Snijdersem. V jeho odpovědi, v níž pochopitelně byla i obhajoba cenového mechanismu nakladatelství, nicméně zaznělo: vytvořte konzorcium, přijďte a budeme jednat. Předpokladem produktivního jednání však je, aby účastníci konzorcia měli společný názor na budoucnost, aby dosáhli elektronické zralosti, aby měli dlouhodobou filozofii, ale i efektivní vnitřní organizaci a aby tvořili jednu právnickou osobu.

Zásadami smluv knihoven (resp. jejich konzorcií) s nakladateli o licencích pro přístup do databází se LIBER zabývá již po nějakou dobu. V Praze byl projednán návrh [11] vycházející ze zkušeností nizozemských a německých knihoven, do sepsání tohoto textu se mi však, bohužel, nepodařilo získat informaci o současném stavu přípravy či schválení. Pozoruhodný byl i materiál [12] zpracovaný k otázce smluv s poskytovateli přístupů do databází v Norsku. Faktické údaje o nabídkách jednotlivých firem jsou již nyní zastaralé, ale metoda uplatněná pracovní skupinou zástupců vysokoškolských a vědeckých knihoven může být inspirativní.

Právě otázky přístupu do databáze plných textů periodik se týká iniciativa EBSCO a Open Society Institute v oblasti elektronických časopisů. Nabídka EBSCO platí pro konzorcium uživatelů z 39 zemí, pro přístup k plným textům nebo abstraktům časopisů z oborů společenských a humanitních věd, hospodářství a ekonomiky, dílem také medicíny, jakož i všeobecných časopisů a denního tisku, všech v angličtině. Účastníci mají zajištěnu stálou cenu po dobu tří let, pro Českou republiku nabídka činí 160 000 US dolarů. V prvním roce by je zaplatil Open Society Institute. Základní podmínka: české vědecké knihovny, jichž se nabídka může týkat, musejí vytvořitkonzorcium. Budou schopny se o tom dohodnout?

Problémy řízení změny v knihovnách rozhodně nestály na okraji jednání. Mirjam Foot z Britské národní knihovny [13] také v souvislosti s touto ctihodnou institucí pociťovala potřebu mezi uvést novými nároky na knihovníky požadavky od dovednosti vypořádat se s high-tech stavbou, přes schopnost poskytovat služby jak na základě elektronických, tak klasických nosičů, až po nezbytnost vytvořit novou kulturu instituce, soustřeďující se na uživatele.

Srovnání přístupu k problematice ochrany fondů také na základě průzkumu ECPA (Evropské komise pro ochranu a zpřístupnění) ve 22 evropských knihovnách (z toho 5 národních a 7 univerzitních) bylo předmětem jednání odboru pro ochranu. Formální vyjádření v oficiálních dokumentech těchto knihoven bylo značně rozdílného charakteru a kvality, o rozsahu od jedné věty po 90 stran. Odbor si stanovil za úkol zpracovat dokument Základní prvky politiky ochrany fondů. Mirjan Foot z The British Library v jednom ze shrnujících vystoupení konference, nazvaném Jedinou jistotou je změna, formulovala zásady ochrany fondů jako "nahrazování (surrogating), aktivní konzervace (oproti preventivní), postupy orientující se na celé sbírky (oproti postupu po jednotlivých jednotkách)".

Na závěr jednání ředitel Národní knihovny ČR Vojtěch Balík informoval o situaci knihoven v České republice, Bohdana Stoklasová (NK ČR) o kooperativní katalogizaci a retrospektivní konverzi v českých knihovnách a Adolf Knoll (NK ČR) o našem přínosu k řešení otázky digitálního zpřístupňování vzácných a ohrožených dokumentů.

Účastníci konference také navštívili Centrální depozitář Národní knihovny v Hostivaři, ústředí Městské knihovny v Praze [14] a Knihovnu Právnické fakulty Univerzity Karlovy [15].

Materiály výroční generální konference vyjdou v časopise LIBER Quarterly. Ty, jež účastníci odevzdali v průběhu jednání písemně, jsou k dispozici v Knihovně knihovnické literatury NK ČR [16].

Účastníci také aktivně využili společenských a kulturních částí programu - přijetí na pražském magistrátu [17], poznávací procházky po Praze a zcela na závěr návštěvy pamětihodností v pražském okolí.