Myslím, že samotný fakt reprodukce a recirkulace různých projevů sexismu a diskriminace v kyberprostoru není vůbec zarážející, jediným rozdílem mezi virtuálním a reálným světem je skutečnost, že tyto projevy jsou posílené iluzí anonymity a neomezené svobody. V tomto článku se nechci věnovat diskusím o limitech svobody jedince v kyberprostoru, kde začíná svoboda druhých a jaká dilemata přinesou produkty typu Freedom software od Zero Knowledge slibující zaručenou anonymitu na Internetu. Přesto však vidím projevy sexuálního obtěžování na Internetu jako částečný důsledek právě těchto specifik prostředí, ve kterém se znovu objevují, a zároveň jako důkaz faktu, že nerovnost mezi pohlavími není záležitostí specifických konstelací, nýbrž je hluboce zakořeněna ve společnosti.

Feministky si již nemusí lámat hlavu s tím, jak vyvrátit demagogické argumenty typu "když se ty sekretářky pořád tak parádí a nakrucují, tak si o plácnutí přes zadek přece koledují" nebo "co má co ženská chodit pozdě sama domů, když ví, že ji někdo může znásilnit?". Digitální formy obtěžování v podobě neslušných dopisů a jiných dokumentů zasílaných (anonymně) na adresu oběti, pronásledování bytostí v kyberprostoru, narušování osobního soukromí a bezpečnosti v kyberprostoru, dvojsmyslně až agresivně sexuálně laděné rozhovory na různých chatech jsou projevy obtěžování, které je z velké části namířeno proti ženám, aniž by se jednalo o snahu navázat intimní vztah či se jen sexuálně uspokojit. V tomto světle je znásilnění či sexuální obtěžování projevem nikoli přehnané, nepochopené nebo nemocné vášně, ale formou agresivity, dominance jednoho nad druhým, kde sex je nástrojem, nikoli motivem.

Speciálně v případě sexuálního obtěžování byly již popsány stohy papíru, ve kterých je dokazováno, že je třeba přísně rozlišovat (přísně ne ve smyslu právním) mezi rovným intimním vztahem přijímaným oběma stranami a vnucovaným, dominujícím vztahem, který využívá nerovnosti mezi partnery. V reálném světě je tato nerovnost zpravidla dána postavením v zaměstnání nebo ve společnosti, v kyberprostoru může vycházet z podobných zdrojů nebo navíc s dominance dané anonymitou, tedy "já vím, kdo jsi, ale ty neznáš mě". Domnívám se totiž, že představa, že někdo o vás něco ví nebo spíše nejistota, co všechno ví nebo kolik toho ví, výrazně přispívá k celkové negativní reakci na projevy obtěžovatele na Internetu. Informační dominance, rozdíly mezi informačně chudými a bohatými (regiony, skupinami, státy a jedinci) je jedním z vážných aspektů utváření informační společnosti obecně.

Dalším specifikem kyberprostoru je fakt, že sexuální obtěžování lze zautomatizovat a pomocí výpočetní techniky tak překonat klasické bariéry reálného světa. Nejenže obtěžovatel může konečně uspokojit své dobyvačné touhy a "oblažovat" (používám výraz administrátora sítě, na které se takový obtěžovatel objevil a na stížnosti některých žen byl podle jeho slov "předán inkvizici k upálení") tisíce bytostí po celém (digitalizovaném) světě, ale navíc může tuto činnost pouze naprogramovat a nechat stroj (svoji extenzi do kybersvěta), aby obtěžování vykonával. Dokonalost překonání časo-prostorových bariér je podtržena synergií, která ke kyber-sexuálnímu obtěžování ještě přidá další "hodnoty". Nedávno někdo za pomoci stroje projel všechny e-mailové adresy na FF UK a automaticky z nich vybral ty, které měly v položce před @ koncovku "ova". Pak napsal velmi dlouhý a podrobný dopis, který hromadně rozeslal na vybrané adresy. V jiném případě si kdosi prohlížel osobní WWW stránky žen a pak jim psal dopisy a zasílal (údajně vlastní) fotografie. Když jsem se objevila v jednom video-chatu, aniž bych dala jakkoli najevo touhu bavit se o sexu, byla jsem po několika minutách vtažena do dosti perverzního rozhovoru. Ozvou se budoucí obhájci těchto projevů kyber-sexuálního obtěžování s argumenty typu "když ta ženská vystavila svoji fotografii (objevila se na videu) v kyberprostoru, tak o čem jiném, než o sexu se s ní má člověk bavit?" nebo "co má co ženská lézt do kyberprostoru, když ví, že ji tam někdo bude obtěžovat!"?

Neznám ženu, která by neměla nepříjemnou zkušenost s nějakým exhibicionistou, frotérem, násilníkem či jiným úchylem. Jen málo žen se nebojí chodit samy pozdě domů, procházet opuštěným parkem či míjet skupinky rozjařených mužů. Zdá se, že neexistuje uživatelka Internetu, která by nikdy nedostala perverzní e-mail nebo nebyla jinak obtěžována na síti. Obdobnou reakcí, jakou je na násilí na ženách v reálném světě větší ostražitost či trénink umění obrany WenDo, je ve světě virtuálním vznik mnoha ženských diskusních skupin, ženských WWW prezentací a v neposlední řadě i výmluvné, konfrontující a ironické ženské moderní umění. Jednou z takových kyber-odpovědí je nepochybně i vznik české diskusní skupiny na www.feminismus.cz [4], která se zabývá problematikou sexuálního obtěžování na Internetu a snaží se v rámci možností bránit proti zneužívání anonymity a svobody na Internetu zveřejňováním dostupných identifikačních informací o obtěžovatelích.