V Modré posluchárně na Filozofické fakultě [4] Univerzity Karlovy [5] se 17. března 1999 konal odborný seminář s názvem Rozvíjení čtenářství na konci století. Společnými organizátory této akce byly katedra psychologie FF UK, Společnost pro podporu a rozvoj čtenářství - CzechRA a přípravný výbor České společnosti Dyslexie. Mezi účastníky převažovali pracovníci pedagogicko-psychologických poraden, dále tu byli zástupci učitelů základních, středních i vysokých škol, knihovníků, studentů (především škol pedagogického směru) či psychologů.

Spektrum příspěvků bylo také poměrně široké: od prakticky podložených zpráv o výzkumech či různých aktivitách v oblasti rozvoje čtenářství, přes teoretický referát o dyslexii a lateralitě až po představení nově vzniklé společnosti Dyslexie. V následujících odstavcích bych se krátce zmínila alespoň o některých z nich. Příspěvky jsem si rozdělila tematicky do třech skupin: první bude nahlížet na čtenářství z hlediska školství, druhá z hlediska pedagogicko-psychologického (problematika poruch učení) a třetí z pohledu knihovnictví.

Čtenářství - průzkumy a podpůrné projekty ve vzdělávání

První příspěvek Mgr. V. Tomáška z Ústavu pro informace ve vzdělávání [6] byl věnován projektu PISA (Program for International Student Assessment), který se orientuje na výzkum čtenářské gramotnosti, matematické gramotnosti a gramotnosti v oblasti přírodních věd mladých lidí ve věku 15 let. Celosvětovým koordinátorem výzkumu je OECD [7]. Do projektu je zapojeno celkem 34 zemí. Mgr. Tomášek hovořil podrobněji o metodách výzkumu čtenářské gramotnosti, které by se daly rozdělit do tří kategorií. První je zaměřena na práci s různými typy textů (souvislé a nesouvislé texty a jejich specifika), druhá složka se orientuje na čtenářské úkony a jejich provádění a závěrečná třetí část mapuje práci s texty vyvinutými pro různé účely (texty osobního charakteru, formálního charakteru). Hodnocení probíhá na základě dotazníku. Letos proběhne v ČR pilotáž pro hlavní sběr dat, který by měl začít příští rok.

S prvním příspěvkem do jisté míry souvisí i referát PhDr. Hany Košťálové, která informovala o podpůrném programu pro učitele Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Tento projekt, který je podporován Soros Foundation, vychází z iniciativy Mezinárodní organizace na podporu čtenářství (Reading Association - RA [8]). Úkolem projektu je zavést do škol prostřednictvím proškolených učitelů nové metody čtení, které by měly pomoci při zlepšení schopnosti formulace vlastních názorů studentů, a to v závislosti na kvalitním zpracování informací. Teoretický základ pro metody učení vychází z třífázového modelu učení, který je jedním z atributů konstruktivní pedagogiky. Cílem projektu je narušit danost textu jako nezpochybnitelné pravdy a vyvolat potřebu o textu konstruktivně přemýšlet. V této souvislosti dochází k propojení procesů čtení a psaní, které slouží jako nástroj myšlení a učení, tedy ne pouze k memorování daných faktů.

Specifické poruchy učení

Problematika specifických poruch učení byla námětem teoretického příspěvku Kataríny Jariabkové o lateralitě a dyslexii, ve kterém byly připomenuty stěžejní teorie o propojení těchto dvou pojmů. V diskusi k příspěvku zmínil prof. Zdeněk Matějček skutečnost, že důvod vzniku dyslexie není dosud s jistotou určen a zřejmě ještě dlouho nebude.

V rámci semináře byla představena také nově vzniklá Česká společnost Dyslexie, která oficiálně existuje od 1. 2. 1999. Tato společnost se bude zaměřovat na konzultační, osvětové, informační, metodické a výzkumné činnosti spojené s problematikou specifických poruch učení. Společnost je nástupnickou organizací sekce specifických poruch učení Logopedické společnosti M. Sováka, jejíž počátky sahají do 70. let. Mezi představiteli společnosti figurují jména PhDr. Olgy Zelinkové, PhDr. Anny Kucharské a prof. Zdeňka Matějčka.

Role knihoven

Mgr. Zlata Houšková, vedoucí oddělení vzdělávání odboru knihovnictví [9] Národní knihovny [10] hovořila ve svém příspěvku o problematice školních knihoven, jejichž stav je u nás vesměs tristní. Zlepšení této situace si dala za cíl skupina, kterou zde Mgr. Houšková reprezentovala. Základem snah této skupiny je legislativní podpora budování školních knihoven. Návrh manifestu UNESCO [11] o školních knihovnách a informačních střediscích definuje roli knihovny jako integrované složky vzdělávacího procesu. V našem školském zákonu se však o roli školní knihovny vůbec nehovoří. Jednou z možností zlepšit tento stav je iniciativa směřující k vytvoření standardů pro vznik a provoz školních knihoven nebo informačních středisek, na které by se měli podílet odborníci z řad knihovníků a pedagogů s podporou Ministerstva školství ČR [12] a Ministerstva kultury ČR [13]. Vše je zatím ve fázi projednávání, takže na nějaké konkrétní výsledky si ještě budeme muset počkat.

Nutná podpora vlády [14] v oblasti rozvoje čtenářství byla i předmětem příspěvku L. Prudkého, který informoval o snaze vytvořit meziresortní komisi na podporu čtenářství, na níž by se měly společně podílet Ministerstvo školství a Ministerstvo kultury. V komisi by měly být zástupci spisovatelů, nakladatelů, knihkupců, knihovníků, psychologů, učitelů, badatelů, médií, reklamy, MK a MŠMT.

Ovšem nejen posvěcení z nejvyšších míst je důležité pro rozvoj čtenářství. Stěžejní je především práce samotných knihoven. Příkladem mohou být tzv. tvůrčí dílny "Jičín - město pohádky", o kterých hovořila ve svém příspěvku Božena Blažková. Tato každoroční setkání vycházejí z projektu "Pojďte, budeme si číst" z roku 1996 a významnou měrou se na nich podílí dětský čtenářský klub při místní knihovně. V rámci tohoto projektu probíhají různé dílčí akce (přednášky, semináře, předčítání, dramatizace literárních děl atd.), které jsou každý rok věnovány jednomu tématu. Letošní ročník bude ve znamení mota "Je mi smutno, je mi krásně, píšu povídky a básně".