Universita v Severní Karolíně [4] je v kruzích knihovníků a informačních pracovníků známá především svojí prestižní Školou informační a knihovnické vědy [5], se kterou Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK udržuje kontakty. Pro časopis Ikaros se nám podařilo získat velmi zajímavé příspěvky dvou našich kolegů, Richarda Papíka a Veroniky Fantové, kteří na této škole působili jako stážisté. Veronika přibližuje čtenářům prostředí školy z pohledu studentky, Richard pak v podobě "poznámek učitele". V obou velmi čtivých a osobních popisech zážitků, každodenního života i řádu školy se objevuje řada překvapivých postřehů, sžíravých srovnání i humoru.
Redakce Ikaros

Není snadné v krátkosti popsat, jak vypadá studentský život v Chapel Hill. Nejvýstižnější by bylo označit jej slovem "zájem" – zájem university o studenta a zájem studenta o universitu.

Že nevíte, o jakém Chapel Hill to mluvím? Omlouvám se a hned to napravím. Chapel Hill je malé universitní městečko, které lze těžko najít na mapě Spojených Států. Nachází se na Východním pobřeží ve státě jménem Severní Karolína.

Naproti tomu University of North Carolina at Chapel Hill [4] je nejstarší státní universitou a patří mezi ty nejprestižnější [6]. School of Information and Library Science [5] patří navíc mezi samotnou elitu knihovnických a informačních škol. Na celé universitě studuje necelých 25 000 studentů. Pro porovnání - celé městečko má asi 32 000 obyvatel.

Pokud se chystáte "over the ocean", určitě se najde někdo, kdo Vás bude varovat před kulturním šokem. Nedělejte si s tím vůbec hlavu. Na kulturní šok se připravit nedá, protože se od nikoho a nikde nedovíte, co to přesně je. Každého to zasáhne jinak a jinam. Jako student máte spíš co dělat s "universitním šokem". Systém výuky a hodnocení na universitě probíhá úplně jinak. Na tom jsme se shodli všichni, ať jsme byli z Japonska, Francie, Anglie, Itálie či z Čech.

Hodnocení během studia se liší dost podstatně jakož i způsob výuky a průběh přednášek. Samotné slovo přednáška skvěle vystihuje svůj význam pro české nebo řekněme evropské podmínky. Ale na americké universitě je to spíše debata na dané téma, snad výstižnější by bylo říci seminář či cvičení. Na začátku semestru dostane student od svého vyučujícího jakési pokyny, které obsahují osnovu kursu, seznam literatury s rozvrhem, co se kdy bude probírat a co má být na který den přečteno. Na hodinu čtete o tom, co se bude teprve přednášet, každý je tedy již připraven a v průběhu výkladu klade otázky a diskutuje a tím si každý vyjasní to, čemu neporozuměl. Často bývá součástí kursu zpracování projektu, studie či výzkumného úkolu. Postup na projektu je rozfázován tak, že situace do kterých se v průběhu práce dostanete se řeší na hodině. To však neznamená, že Vám někdo nalinkuje, jak máte svůj projekt vyřešit. Je na Vás, jak využijete možností, které Vám universita nabízí, ať jsou to téměř neomezené konzultace, neomezený přístup k informacím prostřednictvím skvělých knihovnických služeb a úplné fondy knihoven. NIKDY se mi nestalo, že bych v knihovně, která byla vzdálená od školy pár metrů nenašla článek či knihu, kterou potřebuji. I v dny, kdy bylo všechno zavřené, knihovna byla otevřená. Tzv. Undegraduate library byla otevřená od 8. hodiny ranní do 6. hodiny ranní !!!

Hodnocení je velmi objektivní. Vše se počítá na procenta. Během semestru se většinou píšou dvě písemné práce – tzv. Midterm exam (midterm) a final exam (finals). Jedna z nich má cenu např. 40% procent z celkové známky a druhá 25%. 10% je za účast – pozor, to neznamená, že si hodinu odsedíte, ale sleduje se, jak se zapojujete při hodině a také jak aktivní je studentův přístup k řešení projektu např. Při konzultacích. Zbývajících 25% je za průběžnou práci na projektu či za dílčí úkoly a práce. Každá z těchto známek je opět procentuální. Nejlepší hodnocení je 100 – 91 bodů (high – "H"), 90 – 85 ("P+"), 84 – 75 ("P"), 74 – 60 ("P-") a méně než 60 bodů znamená "F" (failed). Výsledná známka za kurs je průměrem všech hodnocení. Vždy dostanete ještě vysvětlení k hodnocení, většinou písemně. Vyučující také přesně určí den a hodinu termínu odevzdání práce, za opoždění se strhávají body. Hodnocení celého kursu na konci semestru není nikdy veřejné, dozvíte se ho jenom Vy písemně od vyučujícího nebo jsou výsledky vyvěšené a pak je najdete jenom podle kódu, který je každému studentu přidělen při registraci a nikdo jiný kromě jeho samotného ho nezná.

Způsob jakým se studenti zapisují do kursů je pro středoevropana a myslím, že pro Evropana také, velmi neobvyklý. Buď se můžete zaregistrovat, tak že studijnímu referentovi nahlásíte, na jaké kursy se chcete přihlásit a nebo pohodlněji se můžete zaregistrovat pomocí telefonického interaktivního systému CAROLINA. Každý semestr, každý předmět a každý student má svůj kód. Na tlačítkovém telefonu volíte kódy v daném pořadí. Výhodou je, že se můžete takhle zaregistrovat odkudkoli na světě a také okamžitě zjistíte, jestli už je kurs plný. V tom případě Vás systém automaticky zařadí na listinu čekatelů, pokud ovšem chcete.

Kromě hodnocení studentů se hodnotí i učitelé. Na konci každého semestru student vyplňuje na každém kursu oficiální celouniversitní dotazník, kde podle dané škály hodnotí obsah a formu výuky a i samotného přednášejícího. Navíc si někdy sami učitelé připraví dotazník sami pro svoji potřebu a z ohlasu studentů potom postupují při přípravě na další semestr.

Jednou za rok se škola zpovídá své správní radě. Součástí takové prověrky je i setkání s několika vybranými studenty. Měla jsem tu čest být mezi nimi. Byla velmi příjemná zkušenost, kdy sedíte obklopena správní radou a odpovídáte na zvídavé dotazy a dělíte se s nimi o Vaše dojmy a zkušenosti ze studentského života.

Vztah studentů a učitelů je vzhledem k našim zvyklostem mnohem více založen na kolegialitě a vzájemnosti. Úspěch učitelův i studentův závisí hodně na vzájemné podpoře obou táborů. Student se kdykoliv může z důvěrou obrátit na vyučujícího a ten si naopak váží svých studentů, kteří jsou pro něho mezi jiným zdrojem inspirace ve vědecké práci. Také je milé, když učitel pozve svoji třídu i s drahými polovičkami na konci semestru na večeři.

Technické vybavení se průběžně modernizuje. V knihovnách a na kolejích jsou počítačové laboratoře, kde jsou k dispozici rovnocenně PC a Macintoshe. Počítačová laboratoř SILS je výlučně pro studenty SILS a je vybavena špičkovou technikou.

Našince asi překvapí, že je zakázáno jít po campusu (areálu university) s lahví alkoholu, natož jeho konzumace. Universita má svoji vlastní policii. Po campusu jsou rozmístěny bezpečnostní hlásiče pro případ ohrožení napojené na policii. V knihovnách večer funguje doprovodná služba. Zájemce o doprovod zapíše do knihy čas, kdy chce odejít a místo, kam chce být doveden (samozřejmě pouze v rámci campusu). Buď Vás služba rozveze a nebo se sejde skupinka studentů a jdou společně.

Také je výnosem rektora zakázáno udržovat milostné vztahy s učiteli a to i s těmi, kteří Vás neučí. To se mi zdá poněkud nemilosrdné.

Vy, kteří při písemce spoléháte na pomoc spolusedícího nebo dokonce na nepozornost či shovívavost zkoušejícího a "obšlehnete" co můžete, tak na to všechno hodně rychle zapomeňte, pokud si nechcete uříznout obrovskou ostudu, nechat se vyhodit z university, přijít o všechny peníze za školné a připravit se o slušnou práci na pěkných pár let. Tohle všechno Vás může potkat, když nebudete ctít tzv. Honor Code. S jeho obsahem je každý student seznámen na k tomu určené přednášce s důkladným výkladem a ukázkovým filmem. Potom už se nikdo nemůže vymlouvat na to, že nevěděl, že opomenutím citace použitých pramenů se prohřešuje proti copyrightu, že není dovoleno, aby se studenti společně připravovali na zkoušku, pokud to učitel výslovně nedoporučí např. Pro práci na projektu, který to vyžaduje. Každý učitel své požadavky na dodržování Honor Code upřesní ve svých pokynech na začátku semestru. Protože si může být učitel i student jistý tím, že nikomu taková rizika nestojí za porušení Honor Code, učitel nemusí být pří písemné práci v učebně a někdy i student může odejít a psát písemku v knihovně nebo venku na trávě.

S promocí Vaše příslušnost k universitě nekončí. Naopak. Bývalí absolventi jsou velmi aktivní při každoročních sešlostech a ti úspěšní se snaží, většinou finančně, své universitě vracet to, jak jim ona pomohla v jejich cestě za úspěchem.

Ocitnete-li se poprvé a sama/sám na druhé straně "velké louže", nepřekvapí Vás, že všechno, co slyšíte, čtete, píšete a řeknete je v angličtině. V živé a opravdové angličtině, ne v té, kterou Vás učí v Čechách ve škole. Co Vás však v prvních dnech a týdnech překvapí je spíše to, že se to stále všechno na Vás valí a není úniku. Svým přízvukem se okamžitě prozradíte a to je něco pro zvědavé Američany, kteří rádi využijí příležitosti popovídat si s někým odjinud. A navíc, jste-li z Čech – zní to skoro jako exotika. Myslíte si, bude úspěch, když se trefí, že jste z Evropy. Chyba lávky. Pro mnohé z nich jsem byla první Čech, kterého viděli na vlastní oči. Přesto hned jedním dechem dodali nějaká slova chvály na Prahu. Po těch všech rozhovorech musíte nutně získat dojem, že každý druhý Američan v Praze byl nebo se tam chystá a od svých známých o ní mnoho slyšel. Každý se Vám s nadšením Američanům vlastním pochlubí, že jejich přítel je původem Čech ba co víc, že jeden z jeho předků pochází z Čech!