1. Úvod

Politické strany a jejich představitelé zařazují sami sebe a jsou zařazováni ostatními do různých kategorií jako jsou pravice, levice, liberálové, konzervativci, atp. Nabízí se otázka, zda-li má toto vymezování reálný základ. Opravdu zmiňované kategorie ovlivňují rozhodování politiků nebo se jedná jen o ideologická klišé, která s reálným chováním nemají mnoho společného? Naším cílem je zodpovědět tuto otázku pomocí exaktních metod, které vylučují subjektivní pohled a osobní sympatie k té které osobě či straně. Provádíme proto "pouze" rozbor hlasování v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR [7]. Jsme si přitom vědomi toho, že nelze plně ztotožňovat ideologii strany s názory jejího poslaneckého klubu. Také je jistě možné namítnout, že důkladná analýza by měla uvažovat nejen hlasování v Poslanecké sněmovně, ale i v Senátu. Ten však existuje až od roku 1996, zatímco my se zabýváme obdobím 1994-98. Nesnažíme se tedy o vyčerpávající rozbor české politické scény. Jde nám spíše o důkladný a nezaujatý popis jedné její (podle našeho názoru klíčové) části.

Vhodným matematickým nástrojem pro naši analýzu se jeví prostorové modelování, které umisťuje poslance do ideologického prostoru na základě výsledků jejich hlasování. Ideologický prostor je abstraktní; teprve dodatečně je možné jeho dimenzím přiřadit určitý význam (např. pravice - levice). Tato studie hledá umístění poslanců v abstraktním prostoru a zkoumá jejich vývoj v čase. Interpretaci výsledků, včetně přiřazení konkrétního významu abstraktním ideologickým dimenzím, ponecháváme na čtenáři.

2. Prostorové modelování

Prostorové modely konkurence, původně používané v ekonomii, se postupně staly důležitým nástrojem i v politologii (viz např. Enelow a Hinich, 1990). Jejich základním předpokladem je, že veškerá důležitá politická rozhodnutí lze znázornit jako body v obecném, k-dimenzionálním reálném prostoru. I každý poslanec má v tomto prostoru své umístění—bod, který považuje za nejlepší—a jiné body preferuje tím více, čím jsou mu bližší (měřeno Euklidovskou vzdáleností). Při hlasování o určitém návrhu si poslanci de facto vybírají mezi dvěma body: První z nich odpovídá danému návrhu, druhý pak stávajícímu stavu. Každý poslanec hlasuje pro, pokud je mu návrh bližší než stávající stav; jinak je proti.

Na základě hlasování poslanců o jednotlivých návrzích je možno najít souřadnice jejich polohy. Poole a Rosenthal (1985) jako první navrhli metodu pro zjišťování polohy poslanců a návrhů a aplikovali ji na americký Kongres. Heckman a Snyder (1997) kritizovali jejich přístup. Upozornili na fakt, že použitý odhad polohy zákonodárců není konzistentní a navrhli alternativní metodu odhadu, která konzistenci zaručuje. Jejím nedostatkem je výpočtová náročnost. Empiricky však bylo ověřeno, že pro výpočet je možno použít jiný, jednodušší způsob, který je rychlejší a dává téměř shodné výsledky. Mielcová a Noury (1997), s použitím dat z PSP ČR potvrdili, že všechny navržené metody dávají v praxi velmi podobné výsledky. Tato studie proto používá jednodušší (a nejrychlejší) metodu odhadu umístění. Nyní stručně naznačíme její princip. Čtenáře s hlubším zájmem o matematickou stránku problému odkazujeme na náš připravovaný článek (Krejčí a Soukeník), kde nalezne detailní popis.

3. Hledání polohy poslanců v ideologickém prostoru

Úvodem bychom měli zmínit několik technických drobností, které by však mohly ovlivnit výsledky výpočtů. Za prvé, teoretické metody pracují se třemi možnými výsledky hlasování: pro, proti a chybějící hodnota. Systém hlasování v Parlamentu ČR však umožňuje více výstupů: pro, proti, zdržel se, nepřítomen. Ve většině případů ke schválení návrhu stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců. To znamená, že pro tyto případy fakticky neexistuje rozdíl mezi proti a zdržel se. Vyvstává tudíž otázka, zda-li by mělo být zdržel se považováno spíše za chybějící hodnotu nebo za hlasování proti. Vyzkoušeli jsme obě varianty a výsledky se dramaticky nelišily.

Za druhé, k určení polohy poslanců jsou třeba záznamy o větším počtu hlasování. Nabízí se několik možností, jak rozdělit hlasování na skupiny, z nichž se bude zjišťovat poloha. Vzhledem k tomu, že nás zajímá časový vývoj, zdá se vhodné počítat umístění poslanců např. po měsících. Protože však počet hlasování za měsíc je mnohdy velmi malý, rozhodli jsme se použít metodu "posuvného okénka" o délce půl roku: pro výpočet souřadnic poslanců k určitému datu se použijí data z předcházejících šesti měsíců. Jiná možnost, použitá na Internetových stránkách Poslanecké sněmovny, je rozdělit hlasování podle schůzí sněmovny.

Třetí problém se týká výběru relevantních dat. Ne všechna hlasování ve sněmovně jsou politického charakteru. V některých případech se hlasuje o čistě technických záležitostech, které nijak nesouvisí s politickými problémy. Je ovšem obtížné rozlišit tato "zbytečná" data od užitečných, vyjadřujících postoje poslanců. Není možné jednoduše vypustit procedurální hlasování, neboť samotná hlasovací procedura (např. určení pořadí hlasování o různých pozměňovacích návrzích) může podstatně ovlivnit výsledek hlasování. Mezi poslanci se tak může rozpoutat strategický boj už v průběhu procedurálních hlasování. Bohužel nemáme k dispozici dostatečně podrobné údaje o jednotlivých hlasováních a proto se jako nejrozumnější jeví použít hlasování všechna.

Vyzkoušeli jsme i jiné varianty, jako vypustit téměř jednomyslná hlasování (kde "téměř" znamená, že např. méně než 5 poslanců nesdílelo názor ostatních). Výsledky se opět podstatně nelišily.

Samotná metoda výpočtu souřadnic poslanců v ideologickém prostoru je založena na faktorové analýze. Prvním krokem je počítání matic korelací mezi poslanci. Korelační matice samy o sobě podávají cennou informaci o preferencích jednotlivých poslanců. Pokud je korelace mezi dvěma poslanci rovna 1, hlasovali vždy shodně; pokud -1, hlasovala ona dvojice vždy opačně. Hodnota 0 znamená, že mezi hlasováním daných dvou poslanců neexistuje statistická souvislost. Vzhledem k velkému rozměru matic (200*200) je však obtížné je přehledně prezentovat. Na již zmiňovaných Internetových stránkách Poslanecké sněmovny je najdeme v názorné grafické podobě, takové, jako na obrázku 1. Pomocí spektrální analýzy korelačních matic se dá zjistit hledané umístění poslanců v k-dimenzionálním ideologickém prostoru.

Důležitá vlastnost použité metody je, že souřadnice poslanců v určité dimenzi nezávisí na počtu použitých dimenzí k. Použijeme-li např. pouze jednorozměrný prostor, víme, že výsledné souřadnice poslanců představují zároveň i první dimenzi v prostoru jakékoli vyšší dimenze. Navíc jsou dimenze řazeny podle důležitosti. První dimenze vysvětluje největší část hlasování, druhá je méně důležitá, třetí ještě méně, atd. Heckman a Snyder (1997) používají k určení počtu dimenzí k formální test, který vyvinuli Cragg a Donald (199?). V tomto článku prezentujeme dvourozměrný ideologický prostor. První dvě nejdůležitější dimenze dostatečně ilustrují rozdílnost názorů poslanců Parlamentu ČR. (viz.obrázek [8])

Závěrem je ještě třeba podotknout, že nalezené souřadnice jsou jednoznačné až na rotaci. Libovolná rotace ideologického prostoru samozřejmě vysvětluje hlasování poslanců stejně dobře jako původní prostor. Tento fakt je triviální, ale je nutné si jej uvědomit při zkoumání časového vývoje polohy poslanců. Je třeba vždy zvolit vhodnou rotaci souřadnic, jinak by se snadno mohlo stát, že bychom srovnávali nesrovnatelné.

4. Výsledky

Souřadnice poslanců ve dvourozměrném ideologickém prostoru pro vybraná časová období jsou zobrazeny v příloze (obr. 2-5 [9]). Jasně patrné jsou shluky jednotlivých poslaneckých klubů. Abychom přehledněji znázornili polohu politických stran, definujeme pozici strany jako těžiště shluku poslanců této strany. Obr. 6 ukazuje vývoj umístění politických stran v první, nejdůležitější dimenzi ideologického prostoru v období 1994-98. Souřadnice jsou vhodně zarotovány, aby byly údaje z různých období porovnatelné.

POUŽITÁ LITERATURA

CRAGG, John G., DONALD, Stephen G. Inferring the Rank of a Matrix. Journal of Econometrics, 1997, vol. 76, s. 223-251.

ENELOW, James M., HINICH, Melvin J. Advances in the Spatial Theory of Voting. New York : Cambridge University Press, 1990.

HECKMAN, J. J., SNYDER, J. M. Linear probability models of the demand for attributes with an empirical application to estimating the preferences of legislators. Rand Journal of Economics, 1997, vol. 28, s. 142-189.

KREJČÍ, Hana, SOUKENÍK, Karel. Do Preferences of czech voters reflect ideological positions of political parties?. Připravuje se.

MIELCOVÁ, Elena, NOURY, Abdul. Empirical analysis of voting : the case of the Czech Republic. CERGE Discussion Paper no. 9/97.

POOLE, K. T., ROSENTHAL, H. A spatial model for legislative roll call analysis. American Journal of Political Science, 1985, vol. 29, s. 357-384.