Rozvoj používání Internetu jako pracovního nástroje v mnoha zemích přinesl kromě svých pozitivních stránek také některé problémy. Jedním z hlavních, se kterým se řídící pracovníci setkávají, je zneužívání přístupu na Internet k soukromým účelům v pracovním čase.

Zaměstnanci, kteří mají ve svém pracovním čase odvádět zadanou práci, poškozují firmu dvojím způsobem:

- zpomalují plnění pracovních ůkolů, a tím i činnost celé firmy
- firma je "okrádána" proplácením času, který nebyl stráven při plnění pracovních úkolů a úhradou zvýšených nákladů.

Nejvíce se s tímto problémem potýkají velké firmy, u nichž je velice těžké "dohlížet" zda všichni zaměstnanci opravdu vyvíjejí svoji aktivitu pro firmu. Tyto poznatky vychází ven většinou až v průběhu různých auditů, případně průzkumů samotných vlastníků serverů (obsahující především různé stránky "pro dospělé" ).

Konkrétní příklad:

Výzkum objednaný firmou General Media International, vydávající časopis Penthouse [4], provedený v prosinci roku 1995 měl za úkol zjistit z jakých domén je server zmíněného časopisu nejvíce navštěvován. Výsledky byly velice překvapivé. Na prvním místě se umístnily univerzity, které ale těsně následovaly firmy IBM [5], Apple [6], AT&T [7], BELL [8], DEC [9] a Hewlett-Packard [10] (pozn. red. IBM a AT&T jsou poskytovatelé připojení k Internetu, což mohlo zkreslit výsledky)

Tyto organizace se proto obracejí na specializované firmy, které se zabývají ochranou a zajišťováním informací. Jak tvrdí editor jedné z renomovaných firem - Computer Security NetSec [11] Richard Power je tento problém velmi obtížně řešitelný. Doslova uvádí: "I když lidé ví, že firma sleduje čas strávený na World Wide Web a dovede přesně určit, kde se konkrétní zaměstnanec nacházel, tento zvyk neustává."

Mnoho softwarových firem se nejen z tohoto důvodu začalo zabývat vývojem prostředků, které jsou primárně určeny pro ochranu dětí před násilným a sexuálně explicitním materiálem na World Wide Web. Tyto programy jsou v drtivé většině nabízeny jako shareware a pro potřeby domácností plně postačují. Pro větší firmy jsou vyvíjeny náročnější aplikace. V převážné většině funguje tento software na principu zablokování nahrávání materiálů z předem zadaných domén. Tento systém má své mezery především z těchto důvodů:

- vzhledem k množství stránek není možné pružně zamezit v přístupu k doménám se zakázanou tématikou
- programy nepostihují "zrcadla" těchto domén, které nejsou zakázány.

Jak ale říká Graham Heal z firmy NetNanny [12], která se zabývá cenzurním softwarem, "firmy mají pocit, že alespoň něco dělají - bez ohledu, zda je to efektivní nebo ne". Není bez zajímavosti, že na tomto poli operují i firmy Netscape a Microsoft, které se snaží přidat do svých prohlížečů alespoň základní prvky umožňující zamezení přístupu k určitým materiálům (Netscape pracuje na systému blokování určitého druhu média jako např obrázky formátů JPEG a GIF).

Nicméně žádná ochrana není stoprocentní a tak nezbývá než na závěr souhlasit s panem Powela z Computer Security NetSec: "Pokud se nezmění chování lidí, problémy budete mít pořád."