Nejen z bruselského štábu NATO [4] se ozývají na adresu České republiky výtky [5], že sice byla na madridském summitu v červenci přizvána k rozhovorům o vstupu do aliance, ale naše oficiální místa působí blahosklonným dojmem, jako by bylo vše tímto krokem již rozhodnuto a že není třeba, aby se tato otázka stala předmětem otevřené a intenzivní vládní kampaně. Deficit zásadních informací o výhodách a nevýhodách našeho členství v NATO má podíl na lhostejnosti nemalé části populace a jejímu snazšímu podléhání nepotvrzeným zprávám.

Proto mě zaujal článek v Mladé frontě Dnes z 30. září o tom, že se nadace Centrum pro demokracii a svobodné podnikání rozhodla oslovit ve věci rozšíření NATO občanstvo prostřednictvím Internetu. S podporou poslance Jiřího Payna [6] (ODS), který jako součást svého CV uvádí motto [7], proč ČR patří do NATO, otevřela ve Štěpánské č. 18 v Praze Středisko pro dokumentaci a informace o alianci. Příslušnou adresu jsem, žel, nenašel, ani při předmětovém [8], ani fulltextovém [9] vyhledávání. Teprve telefonický dotaz přinesl ovoce [10]. Můžete se tak dozvědět odpovědi na základní otázky.

Chvályhodný a bezprecedentní to nadace podnikla čin, uvážíme-li, že instituce povolanější k ovlivňování veřejnosti (v nejlepším slova smyslu) v této souvislosti selhávají - Úřad vlády ČR [11], parlament [12] a ministerstvo zahraničí [13] tuto problematiku na svých webovských serverech přehlížejí, a tak odkazy [14], které na ně vedou z Bruselu, mají spíše formální, diplomatický význam. O ministerstvu obrany, které po loňském fiasku, kdy byly jeho stránky (http://www.army.cz [15]) napadeny hackery, zavelelo z prostředí WWW k ústupu, ani nemluvě.

O poznání lépe si vedou Poláci, i když jejich dvoujazyčné webovské prezentace v armádním [16] a civilním [17] kabátě obsahují pouze povšechné údaje.