Intelektuálové mají odpradávna tendenci určovat, co mají číst, poslouchat a sledovat ostatní lidé, aby si zachovali duchovní úroveň. Leč éra elektronických médií, kdy kdokoli může cokoli publikovat bez ohledu na tyto normy, intelektuálům příliš nepřeje. Naposledy nechala uplatnit jejich vliv česká televize 20. dubna v novém pořadu "Tenký led", který se měl - podle programové anotace - týkat Kolji, resp. důvodům, proč byl český "kultovní" film uplynulé a letošní sezóny úspěšný nejen v našich zeměpisných šířkách. Bez účasti jeho tvůrců - ty nahrazovaly střihy z rozhovorů - byl ze strany shromážděných recenzentů podroben nemilosrdné kritice coby plitké, sentimentální, divákovi se podbízející dílko s vykonstruovaným dějem a postavami, které - nedej bože - může sloužit jako nebezpečná norma pro další autory. Role advokáta Svěrákových se ujal režisér Jiří Menzel, ač sám deklaroval, že na Kolju zpočátku žárlil. Neúnavně totiž debatu vracel z oblak mezi sedadla biografu. Oponenti, z nichž jeden přiznal, že jsou kýče, které má rád, jaksi odmítali vzít na vědomí také obecenstvo, které nemusí projevovat vlastní pokleslý vkus tím, že chodí na cenami ověnčený film.
Je pravda, že veřejné mínění bylo Koljovi od premiéry (a možná ještě před ní) nanejvýš příznivě nakloněno, a tak v této atmosféře odlišné, méně konformní názory neměly daleko ke kacířství. Nicméně při popravě snímku z elitářských pozic však bylo použito munice přílišné brizance.

Co na to kolegové?

Mirka Spáčilová: Kterak Kolju slavně kádrovali [4] (MFD 22. 4. 1997)

Jan Foll: Tenké ledy televize [5] (LN 21. 4. 1997)