Panoptikum lokálně-síťových uživatelů
0 comments
Autoři:
Vojtášek, Filip [1]
Vydání:
Rubrika:
Jací jsou vůbec posluchači, kteří okukují rozvrh počítačové učebny a vydrží sedět
dlouho na bidýlku, než jsou konečně vpuštěni dovnitř? Mrkněte na pracovní verzi
jejich typologie.
Bažanti se teprve seznamují s prací v prostředí Windows NT. Ti plašší z nich po několika marných pokusech vstoupit do lokální sítě znechuceně odcházejí s pocitem křivdy, že byli zase přemoženi výpočetní technikou. Ti, co naopak úspěšně prošli přijímačem, mají s novým elánem v žilách tendenci proniknout do vývojově vyšší kategorie.
Telnetníci (též pošťáci, mejlaři, emajlové) pádí s těžko skrývaným vzrušením ke klávesnici v očekávání, co naleznou ve své schránce. Nemají v úmyslu si odložit, s batohem na zádech a se svačinou v ruce sotva disponují dostatkem prstů, aby se přihlásili. Ikarovu nabídku na pracovní ploše velkopansky ignorují - jejich pozornost je výhradně soustředěna na telnetí ikonu.
Písaři si oblíbili tu vlastnost textových procesorů, která jim umožňuje se zbavit bušení do klapek psacího stroje, postranní řadicí páky a retušovacího přípravku. Čas od času přiběhnou k tiskárně a nedočkavě sledují, jak stvární jejich dílo se strojem do trvale okem čitelné podoby. Dramatická situace zpravidla nastává při ukládání souborů, kdy písaři stojící tváří v tvář představě, že bude jejich práce úspěšně dokončena, někdy omylem volí nesprávné tlačítko, kterýžto úkon je rychle zbaví pocitu vítězství z vítězství duchy nad hmotou.
Rešeršéři (též diskaři) vchází do učebny s důstojným výrazem, nesouce stříbřité kotouče, které oslovují křestním jménem a poté je vkládají do Ikarovy mechaniky. U stanic se obklopují papíry, na něž si cosi z obrazovky horečně zapisují a střídavě se v nich prohrabují, dále lahvemi a kelímky, jejichž obsah je má udržet při vědomí. Mají-li své dny, technické služby máloco je přiměje, aby dodrželi večerku. Pole jejich činnosti lemují jako bludné kameny zapomenuté diskety.
Na rozdíl od telnetníků surfaři (též browsaři, webani) si svůj pobyt v učebně jaksepatří vychutnávají, neboť vědí, že je vrcholem jejich odborné aktivity. Jejich chování se podobá rituálu. Nejprve prohodí pár věcných poznámek se stejně zaujatými kolegy, v nichž se nápadně často vyskytuje sdělení "Už jsi viděl www tečka něco tečka něco?" Zakrátko se upnou k obrazovce a více či méně pravidelný rytmus hlodavcova zvuku přerušují svými peprnými komentáři na adresu autora právě navštívené stránky. Mnou si oči, které se od doby, kdy propadli své vášni, nezadržitelně přibližují k monitoru a slzí z nikoli z podvědomé radosti z dosaženého poznání.
Webdesignerů není v našich zeměpisných šířkách příliš, ale není je možné opominout. Nedbajíce své pověsti (či pohlaví či obého) vrážejí do dveří způsobem hodným desperáta a informují osazenstvo o novinkách v kyberprostoru. V jejich osobnostním fondu se usídlily jazyk HTML, jeho editory a prohlížeče a grafické formáty. Jejich paměť představuje databáze samých URL. Zdají se jim hypermediální sny. Trpí frustrací, pokud se cokoli zvýrazněného neukáže být linkem. Kolegy znají pod jejich uživatelským jménem nebo vůbec. Často mluví nesrozumitelným jazykem a nejraději by všechno nainstalovali.
Usměvaví a málomluvní administrátoři (též servrmajstři) představují pro všechny uvedené pověstné poslední záchranné stébélko. Čas od času se snesou mezi smrtelníky, shrbení na židličce u Ikara něco s ním nebo kolem něho kutí a blahosklonně vyřizují dotěrné dotazy.
V neposlední řadě technické služby (též klingři, seržové) jsou po ruce každému pět krát osm hodin týdně. Byvše zděšeni při svém nástupu a za provozu doplnivše si vzdělání dostali se ke všem profesím, o nichž se jim nezdálo. Zvědaví a komunikativní. Dělajíce chytřejí, než je zdrávo, nemyslí to doslova.
Bažanti se teprve seznamují s prací v prostředí Windows NT. Ti plašší z nich po několika marných pokusech vstoupit do lokální sítě znechuceně odcházejí s pocitem křivdy, že byli zase přemoženi výpočetní technikou. Ti, co naopak úspěšně prošli přijímačem, mají s novým elánem v žilách tendenci proniknout do vývojově vyšší kategorie.
Telnetníci (též pošťáci, mejlaři, emajlové) pádí s těžko skrývaným vzrušením ke klávesnici v očekávání, co naleznou ve své schránce. Nemají v úmyslu si odložit, s batohem na zádech a se svačinou v ruce sotva disponují dostatkem prstů, aby se přihlásili. Ikarovu nabídku na pracovní ploše velkopansky ignorují - jejich pozornost je výhradně soustředěna na telnetí ikonu.
Písaři si oblíbili tu vlastnost textových procesorů, která jim umožňuje se zbavit bušení do klapek psacího stroje, postranní řadicí páky a retušovacího přípravku. Čas od času přiběhnou k tiskárně a nedočkavě sledují, jak stvární jejich dílo se strojem do trvale okem čitelné podoby. Dramatická situace zpravidla nastává při ukládání souborů, kdy písaři stojící tváří v tvář představě, že bude jejich práce úspěšně dokončena, někdy omylem volí nesprávné tlačítko, kterýžto úkon je rychle zbaví pocitu vítězství z vítězství duchy nad hmotou.
Rešeršéři (též diskaři) vchází do učebny s důstojným výrazem, nesouce stříbřité kotouče, které oslovují křestním jménem a poté je vkládají do Ikarovy mechaniky. U stanic se obklopují papíry, na něž si cosi z obrazovky horečně zapisují a střídavě se v nich prohrabují, dále lahvemi a kelímky, jejichž obsah je má udržet při vědomí. Mají-li své dny, technické služby máloco je přiměje, aby dodrželi večerku. Pole jejich činnosti lemují jako bludné kameny zapomenuté diskety.
Na rozdíl od telnetníků surfaři (též browsaři, webani) si svůj pobyt v učebně jaksepatří vychutnávají, neboť vědí, že je vrcholem jejich odborné aktivity. Jejich chování se podobá rituálu. Nejprve prohodí pár věcných poznámek se stejně zaujatými kolegy, v nichž se nápadně často vyskytuje sdělení "Už jsi viděl www tečka něco tečka něco?" Zakrátko se upnou k obrazovce a více či méně pravidelný rytmus hlodavcova zvuku přerušují svými peprnými komentáři na adresu autora právě navštívené stránky. Mnou si oči, které se od doby, kdy propadli své vášni, nezadržitelně přibližují k monitoru a slzí z nikoli z podvědomé radosti z dosaženého poznání.
Webdesignerů není v našich zeměpisných šířkách příliš, ale není je možné opominout. Nedbajíce své pověsti (či pohlaví či obého) vrážejí do dveří způsobem hodným desperáta a informují osazenstvo o novinkách v kyberprostoru. V jejich osobnostním fondu se usídlily jazyk HTML, jeho editory a prohlížeče a grafické formáty. Jejich paměť představuje databáze samých URL. Zdají se jim hypermediální sny. Trpí frustrací, pokud se cokoli zvýrazněného neukáže být linkem. Kolegy znají pod jejich uživatelským jménem nebo vůbec. Často mluví nesrozumitelným jazykem a nejraději by všechno nainstalovali.
Usměvaví a málomluvní administrátoři (též servrmajstři) představují pro všechny uvedené pověstné poslední záchranné stébélko. Čas od času se snesou mezi smrtelníky, shrbení na židličce u Ikara něco s ním nebo kolem něho kutí a blahosklonně vyřizují dotěrné dotazy.
V neposlední řadě technické služby (též klingři, seržové) jsou po ruce každému pět krát osm hodin týdně. Byvše zděšeni při svém nástupu a za provozu doplnivše si vzdělání dostali se ke všem profesím, o nichž se jim nezdálo. Zvědaví a komunikativní. Dělajíce chytřejí, než je zdrávo, nemyslí to doslova.
Poznámky:
Maskulina a plurálu bylo použito pro zjednodušení, nikoli s cílem kohokoli se dotknout.
Podobnost s žijícími osobami není naprosto náhodná.
Hodnocení: