Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Exkurze do německých archivů a knihoven

Čas nutný k přečtení
11 minut
Již přečteno

Exkurze do německých archivů a knihoven

0 comments
Anglicky
English title: 
A report from a trip of the Czech Information society to German archives and libraries
English abstract: 
This May, 41 Czech information professionals took a trip to the western colleagues in search for new experiences and inspiration. It was truly a trip through the history: from the architectural point of view they saw a wide array of towns and cities, from Neolithic Lübbensteine to Modernist Dessau. The main interest was directed to libraries and other memory institutions. The following article describes in detail the points of interests that visitors to parts of Saxony should not miss.

Také v roce 2013 uspořádala pobočka České informační společnosti při Národním archivu v Praze odbornou exkurzi pro archiváře a odborné pracovníky v archivech z celé České republiky do zahraničí. Necestovali jsme v objemu 1 autobus, tedy 41 osob, daleko, cílem našich cest bylo po důkladném plánování a promýšlení nedaleké Německo, přesně spolkové země Sasko – Anhaltsko, Sasko a okrajově Dolní Sasko. Jako obvykle byl zvolen květnový termín (11.- 18. květen 2013).

Výlet po evropských dějinách

Naše cesta vedla hned první den do věhlasného univerzitního města Göttingen, poté jsme v jakémsi klínu prozkoumávali oblast kolem Braunschweigu a Magdeburgu a podél řeky Labe se pomalu vraceli k českým hranicím. Každý z účastníků si v bohatém programu mohl vybrat, ba lze říci, že jsme byli svědky „hodování“ na poli historickém.

V na památky bohatém prostoru se střídala všechna období periodizace evropských dějin – od dob nejstarších (např. 2 megalitická pohřebiště z mladší doby kamenné Lübbensteine), přes raný středověk (město Goslar a jeho Kaiserpfalz – románská perla v Evropě, velký opevněný komplex a 300 let sídlo císařů říše římské, nebo klášterní komplexy v Quedlinburgu a v Königsluter am Elm), středověk vrcholný (město Braunschweig a jeho přezdívka Löwenstadt, sídlo císaře Jindřicha Lva, iniciátora křížových výprav), renesanci (Wittenberg –Lutherstadt – město německé reformace, město Luthera a Melanchtona, překrásný Wolfenbüttel s humanistickou knihovnou), raný novověk, nacionalistické 19. století (síň v hradním komplexu v Goslaru vybudovaná za vilémovského Německa s heroickými výjevy z německých dějin či podobná na hradu v Míšni, či monumentální Památník bitvy národů v Lipsku), druhé světové válce (Lipsko, Drážďany a další města zničená spojeneckými nálety a usilující o rekonstrukci předválečného stavu pomalu dodnes) a období socialistické NDR (městečko Wernigerode).

Takto vypadá nová budova depozitářů Landesarchivu v Magdeburgu
Takto vypadá nová budova depozitářů Landesarchivu v Magdeburgu

Románské baziliky, gotické kláštery, měšťanské domy, experimentální budovy BAUHAS v Dessau, to vše jsme si připravili jako interaktivní učebnici architektury. Také přírodně a geograficky byl vybraný prostor velmi bohatý – východ Saska-Anhaltska s písčitými pláněmi a pastvinami, západ této spolkové země s pohořím Harz, evropský veletok Labe v Německu již nabírající na síle, zemědělské oblasti s oblastmi těžby uhlí, soli mědi, břidlice, hlíny a s velkými průmyslovými městy.

Wolfenbütel: Město jako z pohádky... nebo z aristokratické čítanky

Naše první odborné zastavení připadlo na Wolfenbütel,  od roku 1432 sídlo vévodů z Braunschweigu, jejichž zásluhou zde kvetla vysoká kultura a městečko se měnilo v plánované sídlo (urbanisticky cíleně budované čtvrti pro městské vrstvy), od roku 1753 se vévodové přesunuli do Braunschweigu a město se postupným upadáním postaralo o vlastní zakonzervování.

Kromě zámku Dammfest a krásného náměstí v centru nelze přehlédnout jednu z nejkrásnějších šlechtických knihoven v Evropě, Knihovnu vévody Augusta (HerzogAugust Bibliothek). Knihovnu založil v 16. století vévoda August mladší, vzdělanec a milovník umění, který měl na svůj bibliofilský koníček dost prostředků a času, neboť ve svém rodu nebyl předurčen k panovnické roli. Sám byl literárně činný, psal o šachu, cestování, kryptografii, teologické úvahy a také přeložil bibli z latiny do němčiny, protože s Lutherovým překladem nebyl spokojený. Po jeho smrti čítala knihovna nashromážděných 135 000 titulů. Sám vévoda pořídil ke knihovně lokační seznam a katalog, v němž použil již 20ti členné třídění s podskupinami, dbal na pořádek v knihovně a vnější podobu knih, měl rád, když byly všechny převázány do bílého pergamenu a na hřbetu vysázena jména autorů a názvy titulů.

Příchod do knihovny vévody Augusta ve Wolfenbüttelu
Příchod do knihovny vévody Augusta ve Wolfenbüttelu

Po smrti vévody Augusta se knihovny ujal byl Heinrich Julius z Braunschweigu, který měl důvěrný vztah k Praze a císaři Rudolfovi, v Praze např. koupil hlavní oltář, který zdobí dodnes s náležitým popisem ve Wolfenbütelu kostel Panny Marie. Pokračoval v bibliofilské činnosti svého předchůdce a rozšířil ji o sbírání globů a starých map. Část knih věnoval univerzitě v Helmstedtu, kterou pod názvem Academia Julia sám založil roku 1576; kolem roku 1588 zde krátce působil i Giordano Bruno. V roce 1811 zanikla, protože nově vznikly univerzity ve Wolfenbütelu, Göttingenu a Magdeburku, a knihovna darovaná se tak samozřejmě do své mateřské knihovny vrátila. Dnes univerzitu připomíná v ospalém hraničním (mezi bývalým NDR a SRN) městečku Helmsted barokní bohatě zdobená budova.

V době augšpurského míru byly do wolfenbütelské knihovny soustřeďovány katolické knihy a tvoří doposud samostatnou sbírku, ostatně celá knihovna je složena ze 2 hlavních částí – z knihovny augustovské a knihovny univerzity v Helmstedtu. V současnosti knihovna stále kupuje nové knihy se zaměřením na rukopisy a historickou i současnou uměnovědnou literaturu. Mají tu také svůj vlastní archiv sloužící k ukládání vlastní písemné produkce (dějiny knihovny, seznamy badatelů, nákupy, ekonomicko-organizační záležitosti). Vedle historické budovy byl v 80. letech 20. stol vystavěn nový knihovní depozitář, kde se nacházejí klimatizované prostory pro nejcennější rukopisné kusy. Sama historická budova s přijímacím sálem s mramorovými sloupy a klenutým stropem lemovaným bílými regály plnými opravených a podle velikosti seřazených knih s galerií v patře dokola působí na návštěvníky výstav a prezentací velmi pompézně, jako chrám vědění. V přízemí pod tímto sálem je funkční ještě jeden.

Nádvoří bývalého univerzitního komplexu v Helmstedtu
Nádvoří bývalého univerzitního komplexu v Helmstedtu

V knihovně je zaměstnáno celkem 80 lidí a dalších 60 si najímají jako externisty pro různé cílené projekty. Rozpočet knihovny činí 7 milionů Eur na rok, je financována vládou spolkové země Dolní Sasko, a na nedostatek finančních prostředků si zde nestěžují, poněvadž mají štěstí na několik sponzorů a vydařené grantové projekty.

Mezi největší poklady jejich sbírek patří např. rukopis Saské zrcadlo (Sachsenspiegel) z let 1375 - 1400, snad nejvíce ilustrovaný a barevný rukopis na světě, dále z roku 1547 mapa Germania, nejstarší mapu ve svých sbírkách mají z roku 1510 na pergamenu, dále např. mapu Evropy z roku 1572, na níž jsou Čechy zobrazeny jako srdce Evropy a střed Habsburské říše, dále např. Descartův Tractatus de homine, Ciceronův De officis, a také Welfský evangeliář, dílo vrcholného středověku, které bylo v roce 1983 vydraženo v Londýně jako nejdražší kniha na světě na aukci za 32,5 mil. marek (16,5 mil. Eur = 432 mil. korun). Knihovna jej koupila na aukci, k čemuž byla nucena uspořádat sbírku. Evangeliář je z roku 1188, nechal jej zhotovit od saský vévoda Jindřich Lev pro katedrálu v Braunschweigu, v 17. století pobyl evangeliář krátce i v Praze (v kapitule pražského Hradu).

Celkem pečují o 12 339 rukopisů, 3 506 inkunábulí, 40 000 tisíc starých tisků, 4 759 map, 90 000 grafických listů a maleb. Úzkostlivě dbají o uložení knih a také o restaurátorskou péči, kterou zajišťují od roku 1960 ve 2 pracovištích s 11 lidmi (1 knihař, 6 restaurátorů a 2 pomocné síly s praktikanty), mikrofilmují a také digitalizují. Celou knihovnou nás prováděl dr. Heitzmann, vedoucí oddělení rukopisů, mající profesní vztah k FF UK a k české historické obci.

Lipsko: Vše o Bachovi

Druhou navštívenou knihovnou byla v Lipsku instituce s poněkud zavádějícím názvem Bacharchiv, v níž nás velmi mile slovensky přivítala paní Viera Lippold, která studovala v Brně hudební vědu a vdala se do bývalé NDR. Jde vlastně o specializovanou knihovnu shromažďující veškerou produkci (písemnou i audiovizuální) o Johannu Sebastianovi Bachovi a jeho rodině, a plnící funkci bachovského výzkumu. Její provoz financuje město Lipsko, spolková země Sasko a stát.

Knihovna byla založena roku 1950, kdy se spojily dva bachovské instituty z Göttingenu a Drážďan a našly nové místo v Lipsku. Deponují přes 60 000 svazků knih, vedou kartotéku odkazů na bachovská díla a prameny, pracují na kompletní bachovské bibliografii. Vydávají bachovské souborné dílo, korespondenci a od roku 1950 dosud pracují na kritickém vydání bachovského díla. 90% všeho, co deponují, jsou kopie děl nebo not, originály mají zastoupeny velmi sporadicky a jsou to fragmenty dědictví po J. S. Bachovi. Stabilně zde pracují 2 knihovnice, najímají si na projekty externisty. Fungují s Bachmuzeem jako hudební a společenské centrum, spolupracují s hudebními školami, pořádají 2 – 3 koncerty měsíčně, podílí se na organizaci Bachovského festivalu. Pro badatele zařídili moderní badatelnu se 6 místy, o materiál nejen knižní povahy se starají v klimatizovaném depozitáři (tzv. studený depozitář pro foto a mikrofilmy), a speciálním depozitáři pro CD, filmy, plakáty apod. Archiv nakonec také mají, slouží k ukládání vlastní písemné produkce.

Magdeburg: Větráme okny

Prvním navštíveným archivem na našich cestách byl Landeshauptarchiv Magdeburg – hlavní archiv spolkové země Sasko-Anhaltsko (www.lha.sachsen-anhalt.de). Ten deponuje 48 200 bm archivního materiálu, zaměstnává 75 specialistů ve 4 odděleních a 4 pracovištích Fungují jako hlavní spolkový archiv od r. 2001 spojením archivu v Magdeburgu, Messeburgu a dalších městech. Skladba jejich fondů se chronologicky týká materiálů z 10. – 19. století, dále sasko-anhaltských písemností z let 1816-1945, bývalého kraje z let 1950 – 1990 z doby NDR a spolkové vlády po roce 1990. Sídlí v klasické cihlové budově bývalých kasáren, která byla zrekonstruována.

Z původní budovy se zachovalo pouze obvodové zdivo, krov a některé vnitřní prvky jako kamenná schodiště. Za touto budovou je postavená 2 roky nová depotní část s úložnou kapacitou 24 600 bm, vybavená kompaktními regály a s historickou budovou propojená proskleným mostem. Pracovníci se snaží v depozitářích udržet 40-50% vlhkost, což je často problém, protože průmyslový ráz města a přítomnost velké řeky Labe tomu brání. Klimatizaci mají zařízenu jen v části depotů, větrají klasicky okny a v zimě používají vzdušné čerpadlo. Ve 3. patře cihlové budovy je vybudován zvláštní chladný depozitář pro foto a filmy, ve 2. patře zase depozitář pro listiny a rukopisy. V přízemí historické se nachází velký společenský prostor pro přednášky, výstavy, prezentace, je zde také badatelna. Celé přízemí je vyzdobeno saskými umělci, kteří se inspirovali motivy ze starých map, erbů a městských znamení, výsledek  historický nesedí, znamení nejsou úplně správná, ale umělecké licenci se leccos promine.

V havní cihlové budově Landesarchivu v Magdeburgu najdeme výzdobu inspirovanou historickými prameny V havní cihlové budově Landesarchivu v Magdeburgu najdeme výzdobu inspirovanou historickými prameny
V havní cihlové budově Landesarchivu v Magdeburgu najdeme výzdobu inspirovanou historickými prameny

Od roku 2013 digitalizují archivní materiál, zaměřili se především na fotografie, mapy a nejvyužívanější materiál, pro badatele tak zpřístupnili přes 1 milion digitálních snímků archiválií a elektronických podob inventářů. V badatelně čeká na každého uživatele luxusní dvoumetrový stůl s plošným světlem a technologickým připojením, navštíví je množství studentů z univerzit ve městě a okolí s nepřeberným spektrem studijních témat. Celým archivem nás velmi poutavě provedl dr. Heiden, zástupce ředitelky, a současně autor příležitostné výstavy o Fridrichovi III.

Drážďany: Nevybuchlá bomba na střeše

Druhou archivní institucí byl Saský státní archiv (Sächsische Hauptsarchiv Dresden). Čekalo nás přijetí přímo od ředitelky dr. Andrey Weltmannové, která nás krátce informovala o historii archivu, který byl založen již roku 1834 jako centrální saský archiv a časem se připojily další saské lokality. Deponují dokumenty spolkové země Sasko zejména písemnosti ministerstev (proto archiv patří do skupiny zvláštních státních úřadů), dále písemnosti měst a městských samospráv, z dob NDR federální písemnosti jejich kraje.

V současnosti sídlí v Drážďanech centrála saského archivnictví, další organizační jednotky se nacházejí v Lipsku, Chemnitzi, ve Freibergu, všechny tyto archivy jsou dobře zajištěny, jejich budovy jsou buď rekonstruované nebo zcela nové (např. v Lipsku). Pracuje zde 107 lidí, ovšem i německých kolegů se dotkla restrukturalizace pracovních sil: redukují, přizpůsobují se modernizaci státní správy, předělávají pracovní náplně. Ale i tak se stejně nejvíce věnují správě archiválií, jejich využívání a restaurátorským pracem. Deponují 110 km archiválií, vykazují 12 600 badatelských návštěv za rok, mohou se chlubit nejstarším archivním dokumentem, což je listina z roku 849.

Také tento archiv má za sebou rekonstrukční a stavební práce; sídlí také vlastně ve dvou budovách. Historická budova byla účelově postavena v letech 1912 – 1915, je velmi reprezentativní a svého času byla vzorem, právě při stavbě archivní budovy nynějšího Národního archivu na třídě Milady Horákové. V letech 2006 – 2011 zde byli nuceni přistoupit k rekonstrukci a při ní narazili na střeše budovy na nevybuchlou bombu z dob spojeneckých náletů na město. Okolí archivu bylo za války velmi zničené, pracovníci sami se však s válečnými ztrátami potýkají trochu v jiné podobě dodnes, protože stále s ruskou stranou jednají o navrácení wittemberského archivu. V historické budově po rekonstrukci sídlí archivní oddělení a kanceláře správy archivu, část depozitářů (o objemu 49 km), v nichž zachovali původní kovové regály i okna, která si vyžádala očistu a izolaci. V přízemí staré budovy na dně budovy o půdorysu šestiúhelníku tak vznikla jakási dvorana, kterou zastřešili sklem a umístili v ní badatelnu. Celý prostor je velmi atraktivní, badatel projde rámem (i zde mají zkušenosti s krádežemi) a čeká jej velký přijímací pult, badatelna je rozdělena na část, kde se ke studiu předkládají originály a na část mikrofilmovou a počítačovou se samoobslužným scannerem (15 centů /1 kopie).

Landesarchiv Drážďany, historická i nová budova; pohled do badatelny; pohled z historických depotů do dvoranyLandesarchiv Drážďany, historická i nová budova; pohled do badatelny; pohled z historických depotů do dvorany Landesarchiv Drážďany, historická i nová budova; pohled do badatelny; pohled z historických depotů do dvorany
Landesarchiv Drážďany, historická i nová budova; pohled do badatelny; pohled z historických depotů do dvorany

Celkem badatelna nabízí 90 míst a 30 míst ke studiu v technické části Pamatovali zde na pohodlí badatele, vedle šatny je navržena odpočívárna, neboť setkávání badatelů a výměna zkušeností je velmi důležitá. Celé přízemí je koncipováno jako otevřený prostor, aby běžný chodec prošel kruhovou halou, kde je obyčejně instalována příležitostná výstava, pak vejde do přijímací části a je nasměrován do kavárny, kde si může v klidu vypít kávu. Tak nenásilně pozná, k čemu archiv slouží.

Velkorysý prostor je podlahově vytápěn, své plní i skleníkový efekt. Nová budova slouží svému účelu od roku 2005, má 4 patra pod a 5 nad zemí, jednotlivá patra jsou odlišena barvou kompaktních regálů. Budova je vybavena centrální klimatizací a je zamýšlena jako nízkoenergetická: na střeše vyrábějí solární panely elektrický proud, který sami spotřebují. Pro své vlastní restaurátorské účely využívají vlastní dílny se dvěma restaurátory, knihařské a kartonážní práce zadávají externím firmám, mikrofilmování a digitalizaci zajišťuje moderně vybavená reprodílna. U saských kolegů jsme ocenili jejich precizní smysl pro čistotu a také jejich výdrž. Užili si 10 let nervů před i po rekonstrukci, která se krásně a citlivě podařila, s velkými kontinuálními vazbami na minulosti a vědomím, že čím více techniky, tím více peněz a lidí na ní.

Dojmy z této letošní exkurze byly jako obvykle velké a hluboké. Navštívili jsme několik univerzitních měst s atmosférou, jakou vždy mají, několik míst označených jako památky UNESCO, míst, která se dotkla hudby (Lipsko), literatury (spisovatel Klopstock), architektury (BAUHAUS v Dessau), řemeslné výroby (porcelán v Míšni), míst se silným vztahem k české historii (Míšeň jako útočiště Přemyslovců a také místo odpočinku Zdenky, dcery Jiřího z Poděbrad) a hlavně několik specializovaných knihovenských a archivních institucí.

Cítili jsme velký respekt k tradici a bohaté historii každé z nich, hmatatelně jsme si mohli všimnout, jak nenásilně propojují nové technologie se starými budovami, technikami a zvyklostmi, jak silně vnímají kontinuitu s minulým. Také jsme mohli vidět, že i moderní uložení archiválií nebo knih a jejich všestranné zabezpečení lze realizovat velmi jednoduše, účelně a bez velkých nákladů na provoz.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
PLUCAROVÁ, Laděna. Exkurze do německých archivů a knihoven. Ikaros [online]. 2013, ročník 17, číslo 10 [cit. 2024-03-29]. urn:nbn:cz:ik-14135. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14135

automaticky generované reklamy
registration login password