Změny v tradičním modelu publikování vědeckých informací se postupně prosazují nejen v každodenním životě knihoven. Odborníci se jednak zajímají o výběr titulů vhodných k publikování výsledků své výzkumné činnosti, jednak více dbají i o obsah a podmínky licenčních smluv, které publikování článků umožňují. Bezpochyby se tomu děje i na základě pravidelných aktivit zaměřených na podporu otevřeného přístupu. Podrobněji jsou tyto aktivity prezentovány např. na českých webových stránkách věnovaných problematice a popularizaci otevřeného přístupu.

DigitaltMuseum je projekt zaměřený na zpřístupnění kulturních a kulturněhistorických sbírek norských muzeí široké veřejnosti. Katalog DigitaltMuseum na svých stránkách prezentuje fotografie, předměty, umělecká díla, modely i stavby pocházející ze sbírek jednotlivých muzejních institucí. 

Moravská zemská knihovna v Brně řeší od roku 2011 projekt TEMAP (Technologie pro zpřístupnění mapových sbírek ČR) financovaný Ministerstvem kultury ČR v rámci programu NAKI. Partnery v projektu jsou Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy a Přírodovědecká fakulta Masarykovy university.

Umisťování bodů na starou a současnou mapu

1. Seznamte se s videem

V posledních zhruba dvaceti letech doznaly moderní informační technologie značného rozvoje. Počítače a nejen ony jsou výkonnější a uživatelům tak dovolují nahrávat nebo přehrávat hudbu či videa ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě. Přestože by na tomto místě bylo vhodné ponořit se do historie kontejnerů, zvukových a obrazových formátů, což je předmětem již dříve zveřejněného článku YouTube, aneb tajemství videa a zvuku, záměrem tohoto článku je pohlížet na video více z uživatelského a vyhledávacího hlediska. Ze všeho nejdříve je však nutné definovat několik pojmů, které budou v tomto článku hojně používány [1].

Digitalizace kulturního dědictví a otázky spojené s jeho zpřístupněním v prostředí internetu jsou od druhé poloviny 90. let 20. století oblastí teoreticky diskutovanou a prakticky čím dál tím více rozvíjenou. Výrazné změny, které umožnil vývoj informačně-komunikačních technologií v oblasti zpřístupnění a prezentace hmotného kulturního dědictví ve webovém prostředí, daly vzniknout periodicky narůstajícímu množství digitalizačních aktivit v paměťových institucích na všech organizačních úrovních. Od konce 90. let jsou v rámci informační politiky vyspělých států vkládány poměrně rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje nástrojů zajišťujících tvorbu a propojení výstupů těchto aktivit, jejich trvalé udržitelnosti, zvyšování kvality digitálních reprodukcí kulturního dědictví a jejich zveřejnění.

S ohledem na rostoucí požadavky a očekávání uživatelů je pravděpodobné, že se i vaše knihovna dříve nebo později rozhodne pro pořízení discovery systému, který by měl umožnit jednotné vyhledávání a dodávání dokumentů ze všech sbírek, ať už se jedná o fyzické fondy, digitální knihovny nebo elektronické informační zdroje. V takovém případě by se Vám mohl hodit obsah následujícího článku, který se snaží nabídnout a probrat vybrané klíčové vlastnosti discovery systému z pohledu knihovny a koncových uživatelů.

Povinné deponáty majú pre uchovávanie a sprístupňovanie dokumentárneho dedičstva národa zásadný význam. Vydavateľstvá a knižnice úzko spolupracujú s cieľom zabezpečiť celosvetový úspech zavedenia povinných deponátov, bez ohľadu na formát alebo technológie.

1. Retrospektivní bibliografie české literární vědy

Jedním z nejcennějších sbírkových fondů uchovávaných v Ústavu pro českou literaturu AV ČR je bezesporu tzv. Retrospektivní bibliografie české literatury, která je v podobě lístkové kartotéky zpracovávána po dobu více než 60 let. Pro tuto kartotéku byly excerpovány články z periodik a denního tisku vycházejícího na území českých zemí v češtině i němčině, které se tematicky dotýkají literatury a literární vědy včetně otisků beletrie a literárních překladů – celkem bylo takto zpracováno cca 530 titulů vycházejících v letech 1775-1945.

Za dobu své existence se retrospektivní bibliografie rozrostla v rozsáhlý katalog, jehož velikost byla odhadována na cca 1,75-2 miliony excerpčních lístků. Skutečný počet jedinečných excerpt je zhruba poloviční, neboť záznam o tomtéž článku mohl být zařazen dle příslušných kritérií do různých částí kartotéky: takto byly vyděleny části autorská s návaznou částí dešifrační, do níž byly vyčleněny záznamy nedešifrovaných autorů, části předmětová-osobní a předmětová-věcná a k nim analogické ikonické části, evidující obrazové materiály (fotografie literárních osobností, karikatury, ilustrace k literárním dílům atp.). Toto dělení samozřejmě znamenalo velké časové nároky na průběžnou redakci, v poslední době zaměřenou především na rozklíčování autorství článků podepsaných šiframi (i tak zůstává nedešifrováno cca 13 % z celku autorských excerpt).

Na podzim minulého roku jsme vám na stránkách časopisu Ikaros představili sociální síť Google Plus. Nejnovější sociální projekt společnosti Google odstartoval 28. června 2011 ve formě veřejného beta-testu (s přístupem jen na pozvánky) a od 21. září 2011 se Google+ otevřela široké veřejnosti. Google se tak pokusil nabídnout alternativu k dominujícímu Facebooku, který měl již v té době 800 milionů aktivních uživatelů.

Již od prvních týdnů a měsíců své existence neměl Google+ o popularitu nouzi. Díky řadě zajímavých funkcí (jako Kruhy či Hangouty, které jsme popisovali v minulém článku) a díky sympatické integraci s dalšími službami (např. Gmail či YouTube) si nová sociální síť získala velkou pozornost uživatelů i médií. Během prvních 88 dnů se na Google+ registrovalo 50 milionů lidí a "Plusko" se tak v té době stalo nejrychleji rostoucí službou v historii.

Lékaři spolu mluví. A to, s kým mluví, ovlivňuje způsob, jakým pracují. Výzkumníci z Harvardu, kteří se zabývají studiem sociálních sítí vyvinuli metodu pro zjištění vlivu těchto kontroversních spojení na cenu a kvalitu národní zdravotní péče. Jejich výstup byl nedávno publikován v časopisu JAMA (Journal of the American Medical Association).