Poslanecká sněmovna
1998
II. volební období
-------------------------------------------------
377
Návrh
poslanců Oldřicha Kužílka a dalších
na vydání
zákona
ze dne ..............1998
o svobodě informací a o změně a doplnění zákona ČNR č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, veznění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
§ 1
Předmět a účel úpravy
(1) Zákon stanoví některé podmínky a provedení čl. 17 odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod, které zaručují právo na informace, a čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, který ukládá státním orgánům a orgánům územní samosprávy povinnost přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti.
(2) Zákon zajišťuje právo veřejnosti na informace a povinnost státních orgánů a orgánů samosprávy poskytovat přiměřeným způsobem informace o své činnosti tím, že stanoví způsob a podmínky, za kterých se umožňuje vyhledávat a získávat informace, které mají tyto orgány k disposici.
§ 2
Povinné subjekty
(1) Povinnost poskytovat informace podle tohoto zákona mají státní orgány a orgány územní samosprávy. Těmito orgány pro účely tohoto zákona jsou správní úřady, kancelář presidenta republiky, kancelář Senátu a kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu, soudy, vláda, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Česká národní banka, orgány územní samosprávy, jakož i orgány zájmové a profesní samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, včetně orgánů zřízených zákonem nebo na základě zákona (dále jen: „povinné subjekty").
(2) Postup poskytování informací soudem nebo Parlamentem upravují zvláštní předpisy .
§ 3
Základní principy
(1) Každý má právo, bez ohledu na to, má-li zvláštní zájem, vyhledávat a přijímat informace, které mají povinné subjekty k disposici.
(2) Povinný subjekt je povinen pravidelně poskytovat přiměřeným způsobem informace o své činnosti, jakož i každému usnadňovat vyhledávání a získávání informací, které má k disposici.
(3) Povinný subjekt nesmí odepřít informace nebo omezit dostupnost informací žadateli s výjimkou případů a způsobem výslovně uvedeným v tomto zákoně.
(4) Přístup k informacím se musí uskutečňovat na základě rovnosti.
(5) Na informace, které nebyly dosud zveřejněny, se nelze odvolávat, nevznikají z nich žádné povinnosti a nikdo jimi nesmí být nepříznivě ovlivněn.
§ 4
Poskytování informací
Povinné subjekty poskytují informace přímo žadateli anebo nepřímo zveřejněním. Zveřejnění je pro účel tohoto zákona taková podoba informace, která umožňuje každému vždy znovu informaci vyhledat a získat, například formou písemnosti, přístupu do elektronické sítě (internet) apod.
§ 5
Informace poskytované na žádost
Povinný subjekt poskytne informace, které má k disposici, přímo žadateli na požádání, s výjimkou případů výslovně uvedených v tomto zákoně.
§ 6
Zveřejňování informací
(1) Každý povinný subjekt musí pro informování veřejnosti ve svém sídle a svých úřadovnách zveřejnit na místě, které je všeobecně přístupné, jakož i umožnit pořízení jejich kopie, tyto povinné informace:
a) důvod a způsob založení povinného subjektu, včetně podmínek a principů, za kterých provozuje svoji činnost,
b) popis své organizační struktury s popisem všech míst, na kterých je možno získat příslušné informace, kde lze podat žádost či stížnost, předložit návrh, podnět či jiné dožádání anebo obdržet rozhodnutí,
c) popis místa a způsobu kde lze podat opravný prostředek proti rozhodnutí povinného subjektu, a to včetně výslovného uvedení požadavků, které jsou v této souvislosti kladeny na žadatele, jakož i popis formálních či neformálních postupů a pravidel, která je třeba dodržovat při těchto činnostech. V případě formulářového postupu je třeba také uvést název příslušného formuláře a způsob a místo, kde lze takový formulář získat,
d) popis postupu, který musí povinný subjekt dodržovat při vyřizování všech žádostí, návrhů i jiných dožádání občanů, a to včetně příslušných lhůt, které je třeba dodržovat,
e) názvy zákonů, jiných obecně závazných předpisů a dalších předpisů, podle nichž povinný subjekt zejména jedná a rozhoduje, které stanovují právo žádat informace a povinnost poskytovat informace, a které upravují další práva občanů ve vztahu k povinnému subjektu, a to včetně informace, kde a kdy jsou tyto předpisy poskytnuty k nahlédnutí,
f) sazebník poplatků za poskytování informací,
g) výroční zprávu za předcházející kalendářní rok o své činnosti v oblasti poskytování informací (§ 22).
(2) Povinné subjekty jsou povinny zveřejňovat informace uvedené v předchozím odstavci na internetové domácí stránce.
(3) Povinné subjekty, které vedou a spravují registry, obsahující informace, které jsou na základě zvláštního zákona každému přístupné, jsou povinny zveřejňovat na internetové domácí stránce v přehledné formě údaje, obsažené v registru.
Povinný subjekt může povinné informace zveřejnit i dalšími způsoby a s výjimkami uvedenými v tomto zákoně může zveřejnit i další informace.
§ 7
Povinnost odkázat na zveřejněnou informaci
(1) Pokud žádost směřuje k poskytnutí zveřejněné informace, může povinný subjekt co nejdříve, nejpozději však do 10 dnů, místo poskytnutí informace sdělit žadateli údaje, umožňující vyhledání a získání zveřejněné informace. To neplatí, pokud žadatel uvedl, že nemá možnost získat zveřejněnou informaci jiným způsobem.
(2) Pokud žadatel trvá na přímém poskytnutí zveřejněné informace, povinný subjekt mu ji za příslušný poplatek poskytne.
§ 8
Ochrana utajovaných skutečností
(1) Je-li požadovaná informace v souladu správními předpisy2 označena za utajovanou skutečnost, k níž žadatel nemá oprávněný přístup, povinný subjekt její poskytnutí, k němuž je jinak povinen podle tohoto zákona, omezí tak, aby nebyla porušena ochrana utajované skutečnosti, nebo ji odepře.
(2) Žádná informace nesmí být označena za utajovanou skutečnost a její poskytnutí nesmí být omezeno či odepřeno jenom proto, že by se tím ztížila schopnost povinného subjektu prosadit svůj záměr.
§ 9
Ochrana osobnosti a soukromí
(1) Informace, které vypovídají o osobnosti a soukromí fyzické osoby, jejím rasovém původu, národnosti, politických postojích a členství v politických stranách a hnutích, vztahu k náboženství, o její trestné činnosti, zdraví, sexuálním životě a majetkových poměrech, povinný subjekt poskytne pouze tehdy, stanoví-li tak zvláštní zákon, nebo se souhlasem žijící dotčené osoby, pokud je možné, aby tento projev vůle učinila. Jestliže nelze podmínku souhlasu splnit, lze informace poskytnout jen za předpokladu, že bude zachována lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno dobré jméno dotčené osoby.
(2) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy povinný subjekt poskytne jen za podmínek stanovených zvláštním zákonem3 .
(3) Porušením práva na ochranu osobnosti dle zvláštních předpisů4 není poskytnutí informace v přiměřeném rozsahu o původci činnosti znečišťující či jinak ohrožující nebo poškozující životní prostředí.
§ 10
Ochrana obchodního tajemství
(1) Pokud je požadovaná informace označena za obchodní tajemství5 , povinný subjekt ji neposkytne. Je však povinen žadateli poskytnout doprovodné informace.
(2) Porušením obchodního tajemství není poskytnutí informace označené za obchodní tajemství, jestliže:
a) informace byla získána za prostředky státního rozpočtu, rozpočtu územního celku nebo za prostředky fondu, zřízeného zákonem jako právnická osoba6 , anebo pokud se týká používání takovýchto prostředků,
b) informace se týká provozní činnosti podnikatele znečišťující životní prostředí,
c) hrozí bezprostředně poškození lidského zdraví anebo životního prostředí.
V těchto případech povinný subjekt žadateli informaci poskytne.
(3) Porušením obchodního tajemství není veřejné snížení vážnosti obchodního jména podnikatele v případě oznámení jeho jména v souvislosti s činností znečišťující životní prostředí.
§ 11
Ochrana majetku
Informace, které povinný subjekt získal na základě zákona o daních, poplatcích, penzijním anebo zdravotním pojištění7 , poskytne povinný subjekt ve zobecněné podobě bez uvádění konkrétních údajů, zejména jmenných.
§ 12
Další omezení práva na informace
(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud:
a) se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu,
b) jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, pokud zákon nestanoví jinak; to platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím,
hrozí poškození života, zdraví nebo životního prostředí.
(2) Povinný subjekt omezí poskytnutí informace, pokud:
a) mu byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá a která sdělila, že s poskytnutím informace nesouhlasí; před rozhodnutím o poskytnutí informace se na to povinný subjekt musí uvedené osoby dotázat,
b) ji zveřejňuje na základě zvláštního zákona8 a v předem stanovené pravidelné době, až do této doby,
c) by tím byla porušena ochrana duševního vlastnictví, stanovená zvláštním předpisem9 .
§ 13
Podmínky omezení
Všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. O takto odepřených informacích poskytne ty informace, které nejsou chráněné, zejména o jejich existenci, původu, počtu, důvodu odepření, době, po kterou důvod odepření trvá a kdy bude znovu přezkoumán a dalších důležitých rysech (dále jen „doprovodné informace"). Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou
trvá důvod odepření.
§ 14
Pokud povinný subjekt informaci poskytuje podle tohoto nebo jiného zákona10 způsobem a v souladu s omezením, uvedeným v tomto zákoně, nejde o porušení povinnosti mlčenlivosti anebo jiných postupů, chránících některé informace, dle zvláštních předpisů11 .
§ 15
Postup při žádosti o informace
(1) Informace se přímo žadateli poskytují bez řízení nebo na základě řízení.
(2) Bez řízení lze poskytnout informace na počkání. O tom pracovník povinného subjektu pouze učiní záznam.
(3) V ostatních případech se informace poskytují na základě řízení. O řízení se pořizuje protokol, který obsahuje jméno pracovníka zodpovědného za náležité vyřízení žádosti, záznam o ústním podání žádosti, záznam o důležitých úkonech v řízení, zejména o ústním jednání, o rozhodnutí o poskytnutí či omezení informací, případně další potřebné údaje. Z protokolu musí být zejména patrno, kdo, kde a kdy řízení prováděl, jak řízení probíhalo, jaké návrhy byly podány, a pokud se rozhodovalo hlasováním, též kdo jak hlasoval.
(4) Protokol musí především obsahovat zdůvodnění každého omezení práva na informace, včetně důvodu odepření jednotlivých informací.
(5) Protokol podepisuje pracovník (člen) povinného subjektu provádějícího řízení, protokol o hlasování všichni přítomní členové povinného subjektu. Odepření podpisu, důvody tohoto odepření a námitky proti obsahu protokolu se v něm zaznamenají.
§ 16
Žádost o poskytnutí informací
(1) Žádost lze podat ústně, písemně, telefonicky, faxem, elektronickou poštou nebo jinou technicky proveditelnou formou.
(2) Na žádost či její část, podanou při veřejném vystoupení představitele povinného subjektu, která nebyla při tomto vystoupení vyřízena, lze hledět, jako by nebyla podána.
(3) Žádost je podána dnem, kdy došla povinnému subjektu, který má požadované informace k disposici.
(4) Žádost se posuzuje podle obsahu. Musí zní být patrno, kdo ji činí, kterých informací se týká a co požaduje (nahlédnutí, kopie, výpis atd.), jakým způsobem má být informace poskytnuta a případně pro jaký účel bude využita (pro hromadný sdělovací prostředek, vzdělávací nebo vědeckou instituci, obecně prospěšnou společnost apod.). Zákon může stanovit další náležitosti žádosti.
(5) Žádost o vzájemně nesouvisející informace posoudí povinný subjekt jako více samostatných žádostí o tyto informace.
(6) Pokud žádost nemá předepsané náležitosti, pomůže povinný subjekt nedostatky odstranit, popřípadě žadatele do 10 dnů vyzve, aby je ve lhůtě 30 dnů odstranil; zároveň jej poučí, jaký význam může mít neodstranění nedostatků pro další průběh řízení (zejména poskytnutí jiných informací, poskytnutí většího či menšího množství informací, nebo neposkytnutí informací). Pokud žadatel v této lhůtě nedostatky neodstraní, povinný subjekt o žádosti rozhodne na základě jejího nedostatečného obsahu.
(7) Na přání žadatele musí být přijetí žádosti potvrzeno. Stejně tak musí být žadateli na jeho žádost potvrzena předpokládaná výše poplatku za poskytnutí informace.
(8) Pokud povinný subjekt nemá k disposici některé požadované informace a nevyžádá si je od jiného povinného subjektu, je povinen co nejdříve, nejpozději však do 10 dnů, sdělit žadateli, který povinný subjekt je příslušný. Může také žádost postoupit příslušnému povinnému subjektu a uvědomit o tom ve stejné lhůtě žadatele.
§ 17
(1) Povinný subjekt prověří, zda a jak může požadované informace poskytnout. Může si je též vyžádat od jiného povinného subjektu, pokud je to přiměřené pro splnění účelu tohoto zákona. Povinné subjekty jsou povinny tomuto vyžádání vyhovět při dodržení stanovených lhůt.
(2) Vyžaduje-li to povaha žádosti, zejména přispěje-li se tím k jejímu objasnění (například k identifikaci požadovaných informací, k určení rozsahu požadovaných informací), projedná se záležitost se žadatelem v dalším jednání, včetně ústního.
(3) Pokud povinný subjekt zjistí, že bude muset za poskytnutí informace vyměřit poplatek podstatně překračující potvrzenou předpokládanou výši poplatku, je povinen na to žadatele bez prodlení upozornit. Žadatel je oprávněn po oznámení nové předpokládané výše poplatku od žádosti částečně nebo zcela odstoupit.
§ 18
Vyřízení žádosti
(1) Pro zvolení způsobu poskytnutí informací je rozhodující způsob určený v žádosti anebo je věcí vzájemné dohody. Informace lze poskytnout ústně, nahlédnutím do spisu, konzultací včetně možnosti pořídit si opis či výpis, písemně či poskytnutím kopií předloh s požadovanými informacemi, na technickém nosiči dat, osobně, poštou, telefonicky, faxem, elektronickou poštou a podobně. Povinný subjekt není povinen poskytnout žadateli technický nosič dat.
(2) O žádosti povinný subjekt rozhodne tak, že:
a) poskytne žadateli požadované informace v požadovaném rozsahu a způsobem, který vyplývá ze žádosti anebo z dohody,
b) sdělí žadateli, že informace nemůže poskytnout způsobem, který vyplývá ze žádosti, a navrhne jiné způsoby poskytnutí informací. Pokud žadatel nezvolí některý z navržených způsobů do 30 dnů od sdělení, rozhodne o způsobu poskytnutí povinný subjekt,
c) poskytne žadateli jen některé požadované, případně doprovodné informace a zároveň mu sdělí, že rozhodl omezit poskytnutí ostatních požadovaných, případně doprovodných informací, anebo žadateli sdělí, že rozhodl odepřít informace,
d) poskytne žadateli jen některé požadované, případně doprovodné informace a zároveň mu sdělí, že nemohl poskytnout ostatní požadované informace, protože nebyly v žádosti i přes výzvu dostatečně upřesněny, anebo žadateli sdělí, že z tohoto důvodu nemohl poskytnout žádné informace.
(3) Součástí rozhodnutí podle předchozího odstavce je odůvodnění, poučení o možnosti odvolání a stanovení výše poplatků. Rozhodnutí se musí doručit žadateli ve lhůtě stanovené pro vyřízení žádosti.
(4) Jestliže povinný subjekt ve stanovené lhůtě neposkytl informace či nevydal rozhodnutí, má se za to, že rozhodl informace odepřít.
(5) Jestliže žadatel neobdržel vyřízení žádosti nebo odvolání v uvedené lhůtě ani neobdržel písemné odůvodnění prodloužení lhůty, má se za to, že na příslušném stupni vyčerpal své zákonné možnosti.
§ 19
Opravné prostředky
(1) Odvolání a další opravné prostředky proti rozhodnutí se řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 71/1967 Sb. správního řádu a ustanoveními zákona č.99/1963 Sb. občanského soudního řádu o správním soudnictví (§ 244 a násl.), pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Při žalobě na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí povinného subjektu se postupuje podle zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, části V. o správním soudnictví.
§ 20
Lhůty
(1) Lhůta pro vyřízení žádosti je 10 dní. Začíná běžet ode dne následujícího po dni obdržení žádosti o poskytnutí informace, po dni odstranění nedostatků podání (§16odst. 5) anebo kdy žadatel zvolil jiný navržený způsob poskytnutí informací (§18odst. 2 písm. b), po marném uplynutí lhůty podle uvedených ustanovení, po dni doručení povinnému subjektu, kterému byla žádost postoupena, anebo poté, kdy žadatel potvrdí, že trvá na poskytnutí již zveřejněné informace (§ 7 odst. 2).
(2) Lhůta pro vyřízení odvolání je 20 dní. Začíná běžet ode dne následujícího po dni obdržení odvolání.
(3) Stanovené lhůty je možno prodloužit ze závažných důvodů, maximálně však o 10 dní. Závažnými důvody jsou:
a) vyhledání a sběr požadovaných záznamů v jiných úřadovnách, které jsou oddělené od úřadovny vyřizující žádost,
b) vyhledávání, sběr a příslušné prozkoumání objemného množství oddělených a odlišných záznamů požadovaných v jedné žádosti,
c) konsultace s jiným povinným subjektem, který má závažný zájem na rozhodnutí o žádosti, nebo mezi dvěma nebo více složkami povinného subjektu, které mají závažný zájem na předmětu žádosti.
Žadatel musí být o prodloužení lhůty i o jeho důvodech vždy prokazatelně informován a to včas před vypršením lhůty pro poskytnutí informace nebo pro vyřízení odvolání.
(4) Pro počítání lhůt platí ustanovení zákona 71/1967 Sb. správní řád.
§ 21
Poplatky za poskytnutí informace
(1) Poskytování informací, uvedených v tomto odstavci, se zpoplatňuje podle zákona 368/1992 Sb. o správních poplatcích, pokud zákon nestanoví jinak, takto:
a) poskytnutí stejnopisu, opisu, fotokopie, výpisu nebo písemné informace z úředních spisů, rejstříků, knih, záznamů, evidencí nebo listin se zpoplatňuje příslušným poplatkem za každou započatou stránku12 ,
b) poskytnutí jiné písemné informace se zpoplatňuje příslušným poplatkem za každou započatou stránku13 ,
c) poskytnutí písemné informace podle ustanovení předchozího písmene se navíc zpoplatňuje příslušným poplatkem za vyhledání, sestavení a jiné úkony potřebné k poskytnutí informace14.
(2) Ostatní informace se poskytují bezplatně.
(3) Při stanovení poplatku za poskytování informací na technickém nosiči dat, elektronickou poštou a podobně se postupuje takto:
a) za stránku se považuje stránka zobrazená tak, jak by byla obvykle vytištěna,
b) přepsání informace ani její přenos se nezpoplatňuje.
§ 22
Výroční zpráva
Každý povinný subjekt musí vždy do 1. března zveřejnit výroční zprávu za předcházející kalendářní rok o své činnosti v oblasti poskytování informací (§ 6 odst. 1 písm. g) obsahující následující údaje:
a) počet podaných žádostí o informace,
b) počet podaných odvolání proti rozhodnutí,
c) výsledky každého řízení a důvody omezení či odepření informace či nevyhovění odvolání,
d) opis každého rozsudku soudu,
e) výsledky individuálního pracovně-právního, disciplinárního, přestupkového nebo trestně-právního řízení,
f) další informace vztahující se k uplatňování tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
ZMĚNA A DOPLNĚNÍ ZÁKONA ČESKÉ NÁRODNÍ RADY Č. 368/1992 SB., OSPRÁVNÍCH POPLATCÍCH, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ
§ 23
Zákon České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se včetně poznámek pod čarou doplňuje takto:
V § 1 se na konci tečka nahrazuje textem „a dalšími osobami, kterým to ukládá zvláštní
zákon15 .“
V Příloze se za položku 3 doplňuje následující text:
„Položka 3a
Vydání stejnopisu, opisu, fotokopie, výpisu nebo písemné informace z úředních spisů, rejstříků, knih, záznamů, evidencí nebo listin na základě žádosti podle zvláštního zákona16 Kč 3.-
za každou i započatou stránku.
Poznámka:
Poplatek podle této položky se sníží o polovinu na základě veřejného zájmu, zejména pro hromadné sdělovací prostředky, vzdělávací a vědecké instituce a obecně prospěšné společnosti.
Položka 3b
Vydání písemné informace na základě žádosti podle zvláštního zákona17 Kč 150.-
za úkony, spojené s vyřízením jedné žádosti."
ČÁST TŘETÍ
ZMĚNA A DOPLNĚNÍ ZÁKONA ČESKÉ NÁRODNÍ RADY Č. 200/1990 SB., OPŘESTUPCÍCH, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ
§ 24
Zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
Vkládá se nový § 21b:
㤠21b
Přestupek na úseku práva na informace
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo poruší povinnost, stanovenou obecně závazným právním předpisem o právu na informace a o povinnosti poskytovat informace nebo kdo vydáním rozhodnutí, pokynu nebo jiného opatření způsobí porušení této povinnosti.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč a zákaz činnosti do dvou let."
2. v § 68 se za text „přestupky podle § 49 odst. 1. písm a)" vkládá nový text: „a podle §21b".
ČÁST ČTVRTÁ
§ 25
Přechodná ustanovení
(1) Povinnost uvedená v § 6 odst. 2 nastává dvanáct měsíců od účinnosti zákona.
(2) Povinnost uvedená v § 6 odst. 3 nastává dvacet čtyři měsíců od účinnosti zákona.
Lhůta pro sdělení, který povinný subjekt je příslušný (§ 16 odst. 7), lhůta pro vyřízení žádosti (§ 20 odst. 1) a maximální prodloužení lhůty (§ 20 odst. 3) se v prvních dvanácti měsících od účinnosti zákona prodlužují na dvojnásobek, a dalších dvanáct měsíců se prodlužují o polovinu.
§ 26
Společná a závěrečná ustanovení
(1) Na řízení podle tohoto zákona se nevztahuje zákon č. 71/1967 Sb., Správní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Tento zákon nabývá účinnosti devět měsíců po vyhlášení.
Důvodová zpráva:
Obecná část
V právním řádu České republiky chybí obecný právní předpis, který by realizoval Čl. 17, odst. 1,2,4 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina"), podle nichž je právo na informace zaručeno, každý má právo informace svobodně vyhledávat a šířit, kromě případů stanovených zákonem, a státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti.
V době, která se často nazývá informačním věkem, je naplnění ústavního práva na informace, které mají k dispozici státní orgány a orgány územní samosprávy klíčovým prvkem vztahu mezi státem a občanem. Tajnůstkářství úřadů vede k neprůhlednému stylu vládnutí stejně jako k chybným rozhodnutím. Nadměrné utajování nepříznivě ovlivňuje důvěru veřejnosti v politiku. Svoboda informací je tak nezbytným nástrojem veřejné kontroly a otevřenosti vlády.
Zákony upravující naplnění práva veřejnosti na informace a povinnosti státu tyto informace poskytovat, často nazývané Zákon o svobodě informací, se postupně stávají součástí legislativy všech vyspělých zemí. Ve Švédsku je toto právo zakotveno už od 18. století, americký Zákon o svobodě informací (Freedom of Information Act) se datuje z roku 1966, francouzský z roku 1978, kanadský, australský a novozélandský z roku 1982 a holandský z roku 1991.
Současný právní stav v České republice komplexní úpravu práva na informace a povinnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy poskytovat informace neobsahuje. Řada předpisů upravuje pouze dílčí aspekty zpřístupňování informací pro jednotlivé více či méně úzce vymezené oblasti. Vedle těchto předpisů existuje řada právních předpisů, které naopak přístup občanů k informacím omezují anebo zcela vylučují.
Navrhovaný zákon zajišťuje právo veřejnosti na informace a povinnost státních orgánů a orgánů samosprávy poskytovat informace o své činnosti tím, že stanoví způsob a podmínky, za kterých umožňuje vyhledávat a získávat informace, které mají tyto orgány k dispozici. Zákon vymezuje jako povinné subjekty státní orgány a orgány územní samosprávy pro účely tohoto zákona. Stanoví základní principy, podle kterých se informace vyžadují a poskytují.
Povinné subjekty budou zveřejňovat základní a standardní informace o své činnosti automaticky, tak, aby byly všeobecně přístupné. Budou k tomu využívat jak tradičních prostředků zveřejňování informací, tak moderních prostředků šíření informací v elektronických sítích. Ostatní informace, které má povinný subjekt k dispozici, s výjimkou informací, jejichž poskytování je omezeno nebo vyloučeno, vydá povinný subjekt na požádání. Povinný subjekt neposkytne informace, které jsou považovány podle platných zákonů za utajené, nebo informace, které by porušily ochranu osobnosti a informací či informace, které by porušily ochranu obchodního tajemství. Omezit právo na informace lze i v dalších vyjmenovaných případech.
Návrh zákona stanovuje náležitosti postupu při podávání žádosti o informace, jakož i způsob jejího vyřízení. Stanovuje odvolání a další opravné prostředky podle ustanovení správního řádu a občanského soudního řádu o správním soudnictví. Vymezuje lhůty pro vyřízení žádostí a odvolání. Stanovuje poplatky za poskytnutí informací. Ukládá všem povinným subjektům zveřejnit jednou ročně zprávu o poskytnutých i neposkytnutých informacích. Návrh zákona mění a doplňuje zákon 368/1992Sb., o správních poplatcích, zavedením poplatků za poskytnutí informací, jakož i zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, kde zavádí nový přestupek na úseku práva na informace. V přechodných ustanoveních zákon přihlíží k době nutné pro provedení některých technických úprav pro elektronické poskytování informací, jakož i k očekávanému prvnímu náporu žádostí o informace.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navržené úpravy
Charakter problematiky práva na informace a její novost v našem právním řádu velmi ztěžují jakékoliv ekonomické odhady. Dopad na státní rozpočet je do značné míry závislý na dvou velmi těžko odhadnutelných faktorech, jimiž je počet žádostí o informace dle tohoto zákona a jejich charakter (rozsah).
Dosavadní zkušenost s rozptýlenou právní úpravou z posledních let (především se zákonem č. 309/1991 Sb., o posuzování vlivů činnosti na životní prostředí a zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů) je taková, že nedochází k téměř žádnému zvyšování počtu pracovníků ani rozpočtových prostředků. Přitom zájem o získávání specifických informací z oblasti životního prostředí lze považovat za nadprůměrný. K nadměrnému zatížení subjektů poskytujících informace nedošlo i přes to, že poskytování informací o životním prostředí podle uvedených zákonů není téměř chráněno proti zneužívání, například obstrukčními žádostmi.
Návrh zákona dává povinným subjektům možnost zabránit přetížení také zveřejněním nejčastěji požadovaných informací na internetu, popř. i jiným způsobem. Zveřejnění těchto informací např. na internetu je možné využívat přiměřeným komerčním způsobem, takže tím budou náklady pokryty.
Zavedené správní poplatky 150,- Kč za samostatnou žádost a 3,- Kč za stránku kopie se jeví jako poplatky schopné jak omezit případné zneužívání, tak i pokrýt běžné náklady související s poskytováním informací.
Po vstupu zákona v platnost lze očekávat zvýšený zájem veřejnosti, vyvolaný především přetrvávajícími neuspokojenými požadavky z minulosti. S tímto počátečním zvýšeným počtem žádostí zákon počítá prodloužením lhůt pro vyřízení. Ani v tomto období by tedy nemuselo dojít k nezvladatelnému zvyšování agendy a počtu pracovníků.
Obecně lze říci, že důsledkem zákona nebude zvýšení počtu těch žádostí, které bývaly i dosud uspokojivě řešeny. Nárůst lze očekávat především u žádostí, které vzhledem k nedostatečné legislativě uspokojivě řešeny nebyly. Tyto žádosti ovšem tvoří v celkovém objemu jen malou část, proto i předpokládaný absolutní nárůst nelze očekávat v dimenzích, které by mohly enormně zvyšovat náklady.
Nelze pominout ani fakt, že vhodná právní úprava může poskytování informací naopak zjednodušit, neboť ve velkém množství případů odpadá posuzování informací z hlediska možnosti jejich poskytování, jakož i případné soudní řešení sporů.
Zkušenosti sdělované např. i z některých obecních úřadů, které již zřídily informační kanceláře, jednoznačně hovoří i o tom, že předběžné poskytnutá pomoc a informace výrazně urychlují další jednání občanů s úřadem a tudíž vedou k významným úsporám.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem odhadujeme průměrné zvýšení nákladů pod hranicí 0,5 % rozpočtů povinných subjektů. Předpokládaný dopad poskytování informací podle tohoto zákona do státního rozpočtu proto odhadujeme také okolo uvedeného odhadu 0,5 % součtu rozpočtovaných výdajů povinných subjektů, a to bez započtení předpokládaného příjmu z vybraných poplatků.
Zhodnocení souladu navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s jejími mezinárodními závazky a s právem Evropských společenství
Návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Realizuje čl. 17 odst. 1, 2, 4 a5 Listiny základních práv a svobod.
Návrh je v souladu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (č.120/1976 Sb.) a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), jimiž je Česká republika vázána.
V komunitárním právu Evropských společenství ani v dokumentech orgánů Rady Evropy není právo vyhledávat a získávat informace ani povinnost orgánů veřejné správy poskytovat informace o své činnosti výslovně komplexně upravena.
Na úrovni orgánů Rady Evropy existuje soubor rezolucí, doporučení a rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva, v nichž je právo na přístup k oficiálním informacím přímo nebo nepřímo spojováno s právem na svobodu projevu a informací ve smyslu čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 (č. 209/1992 Sb.).
Právo na přístup k informacím o činnosti veřejné správy a povinnost orgánů veřejné správy poskytnout přístup k těmto informacím je explicitně vyjádřena v Rezoluci a Doporučení Poradního shromáždění Rady Evropy č. 428 (1970) z 23. 1. 1970 o masmédiích a lidských právech.
Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č.R(81) 19 z 25.11.1981 o přístupu k informacím veřejných orgánů obsahuje ve své příloze následující principy:
každá osoba má právo obdržet informace uchovávané státními orgány
informace nemají být odmítnuty, i když žadatel nemůže prokázat oprávněný zájem,
přístup k informacím má být uplatňován na principiu rovnosti
informace mají být poskytnuty v přiměřené lhůtě
příslušný orgán musí sdělit důvody odmítnutí žádosti o informace,
zamítnutí žádosti musí být přezkoumatelné
přístup k informacím se nevztahuje na zákonodárné a soudní orgány.
Navrhovaná právní úprava je s nimi v souladu. Přesahuje je tím, že do okruhu povinných subjektů zahrnuje i orgány zákonodárné a soudní, avšak pouze co do rozsahu poskytovaných informací, nikoli co do způsobu poskytování.
Dne 29.4.1982 přijal Výbor ministrů Rady Evropy deklaraci o svobodě projevu a informací, která mj. předpokládá otevřenou informační politiku ve veřejném sektoru.
Rada Evropy dále podrobně upravuje přístup k informacím o své vlastní činnosti. Články 35 a 21 Statutu Rady Evropy upravují přístup k informacím o schůzích a dokumentech Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Výbor ministrů Rady Evropy upravil přístup k dokumentům o své činnosti dokumentem z 4. 11. 1994. Podle tohoto dokumentu jsou materiály o činnosti Výboru ministrů a Sekretariátu uchovávané v archivech otevřeny pro veřejnost po uplynutí jednoho roku, není-li upraveno jinak.
S výše uvedenými dokumenty je předkládaná právní úprav v souladu.
V rámci Evropské unie je upraven přístup k dokumentům EU zvláštním kodexem ze 16. 12. 1993, jenž navázal na Deklaraci o přístupu k informacím, která je přílohou Závěrečného aktu ke Smlouvě o Evropské unii. Režim poskytnutí informací je zde podrobně specifikován, včetně vymezení okruhu informací, které nebudou poskytnuty. Kodex obsahuje následující základní principy:
veřejnost má mít co nejširší přístup k dokumentům Komise a Rady
žádost o poskytnutí informace má být podána písemně a má co nejpřesněji identifikovat požadovaný dokument,
po dohodě se žadatelem mají být řešeny opakované žádosti a žádosti týkající se mimořádně obsáhlých dokumentů,
poplatek za poskytnutí kopie dokumentu musí být přiměřený,
o žádosti musí být rozhodnuto do jednoho měsíce,
instituce mohou odmítnout informace týkající se veřejné bezpečnosti, mezinárodních vztahů, stability měny, soudních rozhodnutí, ochrany soukromí, obchodního a průmyslového vlastnictví, finančních zájmů Společenství apod.
Návrh je v souladu s výše uvedenými principy, zvláště v oblasti úpravy postupu při poskytování informací, při vymezení okruhu informací, které se neposkytnou (kde se opírá o zvláštní zákon) a při stanovení výše poplatku. V budoucnu však počítá s kratšími lhůtami.
Návrh je dále v souladu se Směrnicí č. 313/90/EHS o přístupu k informacím o životním prostředí, kterou částečně překračuje ve věci soudních a zákonodárných orgánů (viz výše).
K jednotlivým ustanovením
k § 1:
Svoboda informací se v Listině základních práv a svobod (článek 17) pojmově skládá především zpráva vyhledávat, přijímat a šířit informace (právo na informace - odst. 1). Toto právo lze omezit jen zákonem a pouze z vyjmenovaných důvodů, navíc svázaných podmínkou, že „jde o opatření v demokratické společnosti nezbytná" (odst. 4). K tomu je v Listině připojena doplňková (zrcadlová) formulace o povinnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy („povinné subjekty") poskytovat informace o své činnosti (odst. 5), neboli tomuto právu vyhovět.
Zákon se tedy zabývá především realizací podstatné části uvedeného práva na informace (části vztažené pouze k informacím, které má k disposici povinný subjekt). Přitom se nutně zabývá i realizací povinnosti vyhovět, uložené Ústavou v této souvislosti povinnému subjektu.
Účelem zákona je co nejširší realizace práva na informace, zejména v souladu se standardy, běžnými v zemích Evropské unie, a snaha zlepšit odůvodnění rozhodnutí povinných subjektů. To vše při současné ochraně veřejného zájmu a práv jednotlivců a schopnosti povinných subjektů plnit své úkoly, a s cílem zlepšit vztahy mezi veřejností a státními orgány a orgány územní samosprávy.
Zákon následuje Doporučení R(81) 19 Výboru ministrů členských států Rady Evropy o přístupu k informacím uchovávaným státními orgány.
k § 2
Pojem „státní orgány", obsažený v Listině, je nutno pro účel zákona konkretizovat, neboť jej nelze redukovat pouze na orgány výkonné moci. Určujícím znakem povinných subjektů je jejich právo rozhodovat o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Občan prostřednictvím práva na informace prosazuje celou řadu dalších základních práv, které souvisí s výkonem veřejné správy různými subjekty, nikoliv jen státními orgány.
Proto se vedle správních úřadů (tj. ústředních a dalších orgánů státní správy, tzv. „exekutivy") jmenovitě nebo typově uvádějí další subjekty, jimiž je stát tvořen a jimiž se vůči jedinci projevuje, ať už uvedené v Ústavě, anebo proto, že jsou pověřeny státní mocí rozhodovat o právech osob, anebo proto, že jsou zřízeny zákonem či na základě zákona.
Protože je však už v našem právním řádu zaveden zvláštní způsob poskytování informací ze strany moci zákonodárné a soudní, zákon v zájmu stability ponechává alespoň jeho způsob na dosavadních úpravách.
k § 3
V souladu s praxí, běžnou v zemích EU, v USA a dalších, zákon na základě Listiny nastoluje princip otevřenosti či publicity státní správy (namísto dřívějšího principu důvěrnosti či diskrétnosti). Proto má právo na informace každá osoba, bez jakékoli souvislosti s důvodem svého zájmu.
Ze stejného důvodu se zde uvádí povinnost tomuto právu vyhovět. Tato povinnost se zde dále rozvíjí tak, aby právo na informace mohlo být bez obtíží vykonáváno, neboli aby povinné subjekty byly žadateli při výkonu tohoto práva nápomocny a aby také předem přizpůsobovaly své vnitřní poměry tak, aby uplatnění tohoto práva bylo co nejsnazší.
Výslovně se uvádí základní princip otevřenosti (publicity) veřejné správy, že v zásadě jsou všechny informace přístupné, a teprve druhotně se stanoví, které informace poskytnutí nepodléhají. Dále se z důvodů spíše informativního připomíná rovnost žadatelů, která zde musí být realizována například v oblasti poplatků (úlevy stejným typům žadatelů musejí být stejné), v technice poskytování informací (ochota poskytnout např. v elektronické podobě musí být u téhož povinného subjektu vždy stejná) a pod.
Podobně jako zákon o Sbírce zákonů stanoví jako podmínku účinnosti obecně závazného právního předpisu jeho uveřejnění ve Sbírce, zde se obdobný režim stanoví pro ostatní informace, byť by byly právně nezávazné. Účelem je motivovat povinné subjekty k co nerychlejšímu zveřejňování informací, o které se hodlá při dalších stycích opírat.
k § 4
Pro snadnější legislativní zpracování problematiky se pojem „poskytování informací" rozděluje na dvě podoblasti Je to jednak „přímé poskytnutí žadateli", jednak „zveřejnění" neboli nepřímé poskytnutí. Zveřejnění se pojmově odvozuje od možnosti každého realizovat své právo i opakovaně, a definice se doplňuje výčtem příkladů.
První příklad („formou písemnosti") značí např. poskytování brožur v informační kanceláři.
Pojmy „elektronická síť" a „internet" jsou stabilizovány a používány v právním řádu. Pojem „internet" je obsažen ve Terminologickém výkladovém slovníku, který je nedílnou součástí sborníku standardů SIS (Státní informační systém). Konkretizuje význam odborných pojmů používaných v standardech, případně upřesňuje definice těchto pojmů speciálně pro potřeby terminologie informačních systémů státní správy. Slovo „internet" má následující význam:
interneti: obecné označení pro jakoukoli soustavu vzájemně propojených počítačových sítí. Naopak slovo „Internet" znamená konkrétní celosvětovou soustavu. Legislativní spojení „zveřejnit na internetu" tedy představuje splnění dvou podmínek: veřejné přístupnosti a umístění v soustavě propojených počítačových sítí.
Dalším způsobem zveřejnění může být teletext, veřejná vývěska, využití místního informačního elektronického zařízení apod.
k § 5
Ustanovení upřesňuje, že povinný subjekt poskytuje pouze informace, které má k dispozici, a sice přímo žadateli. Ustanovení nevylučuje činnost zprostředkovatelských firem. Dále se stanoví, že každé omezení práva na informace, které učiní povinný subjekt, je možné jen na základě tohoto zákona. Ustanovení dřívějších zákonů, omezující přístup k informacím, musejí být při poskytování informací realizována jen při použití těch důvodů omezení, které zná tento zákon. (Např. všeobecným stanovením mlčenlivosti o „čemkoli, co se dozvěděla při činnosti" je osoba, oprávněná za povinný subjekt poskytovat informace, vázána jen v rozsahu např. ochrany obchodního tajemství, osobních údajů a utajovaných skutečností.) Bude zároveň v zájmu čistoty právního řádu, aby pozdější zákony stanovovaly taková omezení se stejným ohledem.
k § 6
Tzv. povinné informace musejí být zveřejněny přístupnějším způsobem, než je běžné zveřejnění, uvedené v § 4, protože tento okruh informací má být přístupný každému bez ohledu na jeho technické možnosti či dovednosti. Jde typicky o zveřejnění formou vývěsky ve vstupu do úřadu či v informační kanceláři, formou brožury a možností získat kopie těchto povinných informací. Formulace nebrání využití elektronických prostředků s případnou asistencí pracovníka (např. vyhledání na obrazovce s možností výstupu na tiskárnu).
Okruh povinných informací je stanoven v souladu např. s úpravami v USA či Velké Británii.
Stanoví se povinnost uveřejnit okruh tzv. povinných informací na internetu. Taková úprava se v poslední době objevuje v právních úpravách (např. USA), protože je uznávaný za nejrozšířenější komunikační prostředek. Určení „na domácí stránce" má za cíl přehlednost a možnost snadného vyhledání. Formulace nebrání vytvoření společných domácích stránek pro více povinných subjektů, které jsou si věcně blízké. Např. si lze představit společnou domácí stránku obecních úřadů celého regionu. Finanční náklady by se tak dramaticky snížily, dokonce při využití přiměřené reklamy mohou klesnout pod nulu.
V přechodných ustanoveních se účinnost tohoto ustanovení s ohledem na počáteční zátěž povinných subjektů odsouvá o rok.
Stejná povinnost se povinným subjektům ukládá při technickém umožnění přístupu k informacím v registrech (vedle obchodního rejstříku, kde již je tato povinnost splněna, jde např. o katastr nemovitostí a d.). Podobně jako u předchozího se účinnost tohoto ustanovení v přechodných opatřeních odsouvá o dva roky.
Povinným subjektům se dává výslovně možnost (s ohledem na jejich veřejnoprávní postavení) zveřejňovat i jiné než povinné informace (při zachování omezovacích podmínek), a to i jinými způsoby. Zde se naskytne možnost, jak vhodným ofenzivním poskytováním informací snížit počet žádostí na minimum.
k § 7